„Kdyby volby mohly něco změnit, tak už jsou dávno zakázané.“ Emma Goldman, rusko-americká anarchistka. Nejdříve byly v Británii dvě, pak tři, a teď už tam jsou čtyři hlavní politické strany. Není tedy divu, že je čím dál těžší a těžší udělat předpověď britských voleb.

Graf – Centro-pravicoví Konzervativci a centro-levicoví Labouristi politickému prostředí sice dominují, ale ‚systém‘ 2 stran byl zpochybněn

Vysvětlivky: Political position (Politické zařazení); Party leader – (Vůdce strany); Famous leader (Slavný vůdce); Position on key themes (Postoj ke klíčovým otázkám); Harsh austerity – (Tvrdá úspornost); Tax hikes (Daňové zvýhodňování); EU; Scotland autonomy – (Autonomie Skotsku)

Ty dvě „staré“ strany jsou obě daleko od svých historických úrovní podpory a s každými novými všeobecnými volbami se na scénu více derou ustrčení nováčci. Liberální demokraté se zatím samozřejmě ještě drží, ale jejich vzestup v roce 2010 způsobil parlamentní pat.

Tentokrát to vypadá, že kvůli skotským volbám by Skotská národní strana mohla vyhrát 41 nových mandátů navíc, zatímco Toryové o 19 přijdou, Labouristům jich přibyde 15 a Liberální demokraté přijdou o 32.

Tím zůstanou hlavní strany celé míle daleko od 326 křesel potřebných k postavení většinové vlády – ale ještě více zmatku do toho vnáší fakt, že i pravděpodobné koalice nebudou na většinu stačit.

Tories 283 + LDP 24 = 305

nebo
Labour + SNP = 271 +47 = 318

Je k dispozici ještě dalších 19 mandátů, ty jsou ale roztroušeny do spousty dalších mezi tím.

Graf – Pravděpodobnosti vítězství různých stran a koalic

Zdroj: FiveThirtyEight

Do 7. května se toho může stát ještě spousta, ale volební pravidlo „ten první bere vše“ zavedené v Británii do toho vnáší změny, takže celková procenta se těžko promítnou do změn v celkových výsledcích. Všimněte si, že strana UKIP s 23% voličskou podporou by mohla získat jeden nebo dva mandáty, zatímco Liberální demokraté s daleko méně hlasy (8%) jich asi dostanou 18. Není divu, že se ozývají hlasy za nový volební zákon v Británii!

Existuje tendence vést volby na základě konceptu „je to o ekonomice, tupci.“ To má ale své potenciální háčky… V Británii mluví o efektu roku 1945 – kdy Toryové s Churchillem v čele vyhráli válku, ale (přesto, že odvedli všechnu tu tvrdou práci) v roce 1945 vypadli z úřadu.

Podobně Toryové teď vedou nebezpečnou kampaň apelující na voliče: „Nedovolte Labouristům zruinovat ekonomiku.“

Koalice Toryů a Liberálů stabilizovala Británii, ale současný deficit na běžném účtu země se vymkl kontrole, což znamená, že to zlepšení je v podstatě na půjčku. Ty strany ale i tak poukazují na nárůst pracovních míst, pomaličku rostoucí platy a relativní britské zlepšení HDP.

Labour Party se se svou rétorikou vrátila zpět do 70. let a bojuje za redistribuci bohatství, daně z bohatství a všechny ty politiky ze staré školy, které tak dominovaly v éře vele-podniků, vele-daní a nulového růstu s pře-odborovatělým pracovním trhem. To je strategie poukazující na svět s nulovým růstem – a opět hájící redistribuci místo cesty k novému růstu.

Ovšem platforma Labouristů se zaměřuje na ty ohavně narůstající extrémy v nerovnosti, které jsou důsledkem agresivní monetární politiky s nízkými úrokovými sazbami, a tudíž s podporou pro těch 20% ekonomiky, která sestává převážně z veřejně obchodovatelných akciovek a z bank. Mezi tím 80% ekonomiky – malé a střední podniky a lidé se středními a nízkými příjmy – jsou na tom hůře, než kdy jindy.

Myslím, že tyto volby budou rozhodnuty na základě dvou faktorů: Nerovnost a to, kolik 7. května získá mandátů UKIP.

Ekonomická čísla Británie mohou sice vypadat na povrchu pěkně, ale s tou nerovností je těžké se vypořádat, jelikož těch 80% od vypuknutí krize nejvíc ztratilo. Problémem Toryů je, že k těm 80% patří i střední třída, tj. voliči, na které jsou politicky zavěšení. A ti mají pocit, že je podrazili a (jsem si jist), že cítí i frustraci z absence změny a naděje. To činí z UKIP zajímavou alternativu. Jsou pro mnohé z takových voličů „stranou protestu“.

Přinese touha protestovat proti současnému establišmentu UKIP Nigela Farage posílení jeho mandátu v nadcházejících volbách?

Z Francie a Španělska víme, jak si strany považované za „extremistické“ nejdříve vedou v průzkumech relativně chabě, ale lidé se pak v projevování svých skutečných politických názorů stávají za plentou u volební urny přeci jen smělejší.

Volební výpočetní tabulky naznačují, že s 20% hlasů celonárodně by UKIP mohla získat osm křesel (v posledních dvou letech byla v průzkumech několikrát přes 20%); a 24% by mohlo vynést i 46 mandátů.

Nakonec se potřebujeme vyrovnat i se slonem v obýváku, kterým je to, že tyhle britské všeobecné volby poslouží jako bod obratu, který v Británii povede k referendu o Evropské unii. Odchod Británie z EU je pro její budoucnost tou největší hrozbou a je daleko významnější než to, zda zažijeme Grexit nebo ne.

Británie je i „kotvou“ pro nejliberálnější země Evropy – určitě pro Dánsko, Švédsko a Holandsko. My všichni spoléháme na Británii, že se tomu postaví, když Brusel (a často i Středomořský klub) začne být příliš aktivní v „předkládání“ plateb pro evropské daňové poplatníky. Kdyby EU ztratila Británii, tak nejenže by jí začalo chybět usměrnění, ale také by se vytvořila potřeba, aby se úplně předefinoval obrovitý evropský finanční průmysl.

V britských volbách se bude zrcadlit mnoho jiných voleb po celé Evropě (po vypuknutí krize) s jejich soustředěním na nerovnost a potřebu politického protestu. To by mohlo vyvolat ohromné pohyby politických mandátů… Předpovídám, že protestní hlasy pro Skotskou národní stranu a pro UKIP se ukáží být daleko četnější, než jak naznačovaly poslední průzkumy.

To by mohlo vést k pravděpodobné koalici Toryů s Liberálními demokraty s podporou UKIP. S podporou UKIP v roce 2016 přijde britské referendum o EU. To otevře brány pekla, jelikož pak bude muset EU bojovat o život všemi svými triky s potenciálními dopady řeckého Grexitu, britského Brexitu a úniku od možnosti tisknout peníze QE-exitu.

Ať dojde 7. května k čemukoliv, Británie kráčí k dramatické změně svého politického spektra. Vzdaluje se od dvouvrstvého systému a blíží se spíš k hlasování pro EU nebo proti.

To bude znamenat, že pokud nechcete „žádnou změnu“, tak máte nejvyšší čas postavit volby do ilegality.

Submitted by Tyler Durden on 04/28/2015 08:32 -0400
Via Saxobank’s Steen Jakobsen,

Vyšlo na Reformy.cz

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-04-28/nigel-farage-uk-elections-kingmaker