Anders Aslund, původně švédský, dnes už spíše americký ekonom, je do jisté míry mým přítelem nebo aspoň dobrým známým. Loni ve Washingtonu editoval knihu o ekonomické transformaci devadesátých let, na které jsem se podílel. Často si navzájem posíláme články, které napíšeme. Často se potkáváme na konferencích.
V počátku devadesátých let byl jedním z poradců ruských reformátorů Gajdarovy a Jelcinovy éry, několik let v Rusku žil a našel si tam i manželku. Minulý týden mi poslal svůj článek s názvem „Co Západ dluží Ukrajině“. To mne zaujalo, neboť mne do této chvíle ani nenapadlo, že by Západ Ukrajině něco dlužil. Samozřejmě jí – podle Aslunda – dluží peníze, samozřejmě v přeneseném smyslu, protože bezprostředně jí nic nedluží. Dluží větší pomoc! To je unikátní myšlenka.
Neúspěšných zemí je na světě – zejména v Africe – mnoho. Mnozí máme pochybnosti, zda je vnější zahraniční pomoc vůbec pomocí (minimálně od přesvědčivých knih Petera Bauera v šedesátých letech nebo i nedávno Deepaka Lala, viz má recenze jeho knihy „Poverty and Progress“, Lidové noviny, 12. listopadu 2013, http://www.klaus.cz/clanky/3475), ale to je věc druhá. Ukrajině bylo od MMF a EU přislíbeno 40 miliard dolarů (rozložených na čtyři roky), což opravdu není velká částka.
Pointa je, že Anders Aslund – který nejdříve vysvětluje, že v posledních dvou čtvrtletích ukrajinská ekonomika klesla o 15 %, že hřivna ztratila polovinu své hodnoty, že inflace dosáhla 45 % (číslo za letošní březen) – argumentuje, že Ukrajina potřebuje pomoci, protože „boj Ukrajiny proti Rusku je ve své podstatě obranou základních evropských hodnot, a vlastně obranou Evropy“. A proto má Evropa platit. Ukrajinu jako nositele evropských hodnot, já nevidím. Porošenko a Jaceňuk pro mne nejsou jejich garanty ani nositeli. Opravdu si to Anders Aslund může myslet?
To je zcela zvrácené uvažování. Aslund přiznává, že na Ukrajině neproběhla potřebná postkomunistická transformace a říká, že „Ukrajina se potřebuje zbavit starého sovětského systému“. Čili musí teď, se zpožděním čtvrtstoletí, začít reformovat. Za pozitivní považuje, že „ukrajinská veřejnost v podstatě potřebě reforem rozumí a podporuje reformní úsilí současné vlády“. Bohužel žádné důkazy toho nepřináší. Nemůže, protože nejsou. To všechno je uvažování v kategorii „přání otcem myšlenky“.
Pozoruhodné je i to, že Aslund kritizuje evropské politiky za to, že Ukrajině nepomáhají ani vojensky, ani ekonomicky – když vlastně Ukrajina Evropu brání.
Článek je napsán klidným, jakoby odborným tónem a jazykem. Nevyslovené apriorní předpoklady však zamlčuje. A ty jsou – podle mého nejhlubšího přesvědčení – špatné.
publikováno v deníku Hospodářské noviny |29. dubna 2015 | Zdroj: klaus.cz