Jenže pak občas přijde nějaká krize, která znemožní nebo omezí dovoz z Asie. A je tu problém. Jako nyní v případě pandemie COVID-19. Z Asie přijíždí mnohem méně lodí s plastovými vaničkami a PVC fólií na balení masa a zeleniny. Zpracovatelé nemají do čeho balit a tak omezují výkup masa, mléka, sýrů, ale i zeleniny. Zemědělci ale nemohou odstavit chov dobytka jako lze vypnout tovární linku na výrobu aut. Prasata a krávy, které jsou ve věku porážky musí prodat. Nebo je draze krmit dále i když už za ně později více peněz nedostanou. Na trhu se celými prasaty, krávami nebo s cisternami mléka je najednou přebytek. A ten tlačí dolů výkupní ceny.

Současně s tím, jak zpracovatelé kvůli nedostatku obalů dodávají do prodejen méně masa, mléka, sýrů a zeleniny, prodejci zvyšují ceny. Přesně takhle funguje tržní mechanismus nabídky a poptávky. Zákazníci nestačí kroutit hlavami nad nevídaným růstem cen. Tenhle průšvih jde na vrub EU, která prosazuje zájmy nadnárodních korporací. EU svojí celní a obchodní politikou umožnila přesun výrob plastových obalů. Spotřebitelé tedy za drahé ceny potravin mohou poděkovat evropskému komisaři pro obchod Phillu Hoganovi (na obrázku). Stejně jako zemědělci za ztráty, které jim vznikají. V minulosti byl tento pán evropským komisařem pro zemědělství.