Během včerejšího odpoledne provedly podle řeckého serveru pronews.gr turecké stíhačky ještě 4 další „cvičné útoky“ na řecké ostrovy. Turecko se snaží testovat reakce řecké obrany. Řecko ale současně ale provádí letecký průzkum námořních i pozemních opatření proti další vlně invaze migrantů, kterou turecký prezident Recep Erdogan plánuje po skončení řádění koronaviru.

Včerejší útok na let vrtulníku s ministrem na palubě, který byl řádně ohlášen jako státní let, jež podle mezinárodního leteckého práva požívá naprosté nedotknutelnosti a přednosti, dokládá, že drzost turecké armády každým dnem roste. Podle mezinárodního práva je včerejší incident považován za akt státního terorismu. A nejvyšší představitelé NATO i EU mlčí. Opět vidíme, že ani jedna z těchto organizací není žádnou zárukou míru ani bezpečí. Řecka, které je členem NATO i EU, se i přes opakované žádosti o pomoc vyslané vládou v Athénách nikdo účinně nezastal.

Vojenské jednotky různých zemí NATO se zcela zbytečně promenují v pobaltských zemích, kde se žádné incidenty neodehrávají. Ruské letectvo sice hlídkuje na hranicích s Estonskem, Litvou a Lotyšskem, ale z posledních let není hlášen jediný případ narušení jejich vzdušného prostoru. Přesto tam zcela zbytečně zalétají i české Gripeny. Ze zemí EU nabídlo Řecku pro případ ostrého napadení vojenskou pomoc pouze neutrální Rakousko.

EU jako celek vůči tureckým agresivním útokům na členské státy Řecko a Kypr uplatňuje pštrosí politiku. Před všemi zprávami o tureckých vojenských akcích proti dvěma členským zemím vedení EU strká hlavu do písku. V Evropském parlamentu jsem dvakrát navrhoval, aby EU proti Turecku zavedla ekonomické sankce. Odpovědí mi v obou případech bylo sdělení bývalého předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junkcera i současné předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, že „Turecko je pro EU důležitý obchodní partner.“

To je ovšem také Rusko, které do Evropy dodává většinu spotřebovaného zemního plynu a ropy. Přesto vůči němu EU vyhlásila nesmyslné sankce za to, že přijalo do státního svazku Ruské federace oblast Krymu, jejíž obyvatelé si odtržení od Ukrajiny a přechod k Rusku odhlasovali v referendu. Nikoho jiného od rozpadu SSSR současné Rusko vojensky nenapadlo