To, co se děje s krátkými přestávkami na území USA čeká i evropské státy, pokud  včas a rozhodně nezarazí imigraci Afričanů a Asiatů. Lidskost je ušlechtilá vlastnost, nesmí však přerůst v sebeobětování. Podobně jako když tonoucí utopí svého zachránce a po jeho zádech se vydrápe na břeh. K tomu jednou dojde, pokud Evropa nezmění svůj postoj vůči méně rozvinutým kontinentům a utečencům z těchto území. Evropa je na tom líp než Afrika i Asie, protože desítky generací našich předků tvrdě dřely za platy rovnající se záchovným dávkám, které stačily jen na nákup nejnutnějších potravin a otopu. Staletí odříkání a utrpení předcházela dnešnímu stavu, ve kterém se lidem daří jako nikdy před tím. Kdy i nepracující žijí mnohem líp, než jejich praprarodiče, kteří život doslova prodřeli.

Baltimore v Plamenech

Není divu, že blahobytná Evropa láká obyvatele ze zemí, ve kterých se žije mnohem hůř. Stejně jako si včely brání medem naplněný úl, tak i Evropa si musí chránit svůj blahobyt. Pustí-li je na svoje teritorium, nebudou ji jen vyžírat.  Jejich nároky budou stoupat, sociální podpora bude připadat čím dál tím nižší a prvotní uspokojení ze získání práva pobytu u nich rychle přeroste v zášť. Radost z nového bydliště vystřídá závist s nevraživostí vůči všem, kterým se daří podstatně líp. Kteří žijí v mnohem prostornějších bytech či domech, jezdí nablýskanými automobily, oblékají značkové oděvy, tráví dovolené v přímořských letoviskách.

Noční vlci se poklonili památce padlých rudoarmějců v Hrabyni

Ve své zabedněnosti nepochopí, že si líp žijí, protože chodili do škol a ne za ně. Vzdělávali se a teď to v zaměstnání využívají. Za svůj výkon dostávají plat, který mnohokrát převyšuje sociální dávky. Protože ve většině případů půjde o občany se světlejší barvou pleti, vysvětlení pro svou relativní bídu nebudou tmavší hledat ve vlastní lenosti a pohodlnosti, ale přičtou ji na vrub rasismu. Od záště není daleko k nenávisti a k revoltám. Postačí malý impuls a ulice se zaplní demonstranty, potřebující uvolnit potlačované napětí. Budou rabovat obchody, zapalovat auta, stavět barikády, střílet do policistů.

Půjde o nelidskost, uzavřeme-li imigrantům hranice Evropy? Půjde o stejný přístup, jaký máme vůči  bezdomovcům, necháme-li je posedávat či polehávat v pražských parcích. Všichni, kteří je míjejí, si je po jednom mohou vzít domů. Volných pár metrů čtverečních by se bezpochyby u každého našlo. Neuděláme to, protože víme, že bychom si domů s velkou pravděpodobností nasadili tvora, který neumí nic jiného, než parazitovat a případně i škodit. Jemuž není vlastní vděčnost ani láska.

Stejně tak by žádný z mocných politiků, kteří v Bruselu rozhodují o přístupu k imigrantům, nepustil do svých luxusních domovů ani jednoho z těch, které přijímají utečenecké tábory. Do Evropy ho však přijmou. Neuvědomují si, že Evropa je stejně náš domov, jako jsou naše byty a domy. Pokud je do ní pustíme, je to stejně riskantní, jako jim otevřít své domovní dveře.

Občané odmítající tvrdý přístup vůči imigrantům či policejní zásahy proti demonstrujícím si mohou vybrat. Existují dvě násilí. Jedno je policejní, namířené vůči gaunerům. Druhé jsou akce podsvětí a asociálních živlů cílené vůči slušné většině. Zlodějny, loupeže, vraždy. Jsou ve spojitých nádobách. Jedno stoupne, když druhé klesne.

Zdroj: Blog autora