Co nám k tomu jako pamětník řeknete pane Zbořile?

„Bylo mi sedm let, když přijela Rudá armáda do Prahy, a pamatuji si jak lidé vybíhali a vítali rudoarmějce i partyzány, kteří s nimi přijeli a skutečně je zasypali šeříky. A některým našim novinářům dalo dost práce a dezinformačním ideologům, aby ty šeříky zapřeli. Nejsem si jist zda to nebyl zrovna pan Klvaňa, ale někdo z té zvláštní společnosti šiřitelů někdy záměrných někdy nezáměrných nepravd vysvětlovali, že ani ty šeříky tady nebyli.

Ale zajímavá je jedna věc, že se konečně připomnělo jak to bylo s americkým bombardováním Prahy na Květnou neděli Libně a Vysočan, na které si dobře pamatuji a také jak to bylo s povstáním .

Ale co si také teď pamatuji, jednak to volání Českého rozhlasu v ruštině a angličtině o pomoc . Pamatuji si také první odhady obětí a jak se dlouho  nevědělo kolik jich bylo a dokonce  se ještě nedávno na Vinohradech v základech  nějakého domu našli oběti, ale pamatuji si i návraty osvobozených vězňů například z Mauthausenu, což se najednou po letech objevilo i v ČT , zřejmě tam asi vadilo, že ty autobusy s osvobozenými byli ozdobeni nejen československou vlajkou, ale i portréty prezidenta Edvarda Beneše.

Já mám silný zážitek z bombardování jak Vinohrad tak bombardování Nových Vysočan jsem zažil v plném rozsahu, včetně vybombardovaného Balkánu, ale i toho chování sousedů a lidí, kteří se vraceli z války k těm sovětským vojákům, ale i chování sovětských vojáků  k Čechům bylo také jiné než jenom „davaj časy“ , jak se tvrdí,“ vzpomíná Zdeněk Zbořil.

A nezapomenutelné zážitky…

„Časem se vytrácí co člověk zažil, ale bombardování, revoluce, barikády, dokonce i jeden německý Tiger, který přijel do Nových Vysočan zachraňovat nějakou německou rodinu, ty oběti, kdy jsem fyzicky viděl zastřeleného našeho souseda, ale pak také to nadšení, jednak po skončení války, neustále přeplněné ulice a nadšení, že se může něco opravovat a někomu pomáhat, to bylo skutečně impozantní dávno ještě před rozzuřeným třídním bojem, který potom následoval po dvou třech letech,“ dodává Zdeněk Zbořil.