V historické literatuře zazněly hlasy, že Hitlerův fanatický odpor podpořili samotní spojenci, tím, že vyžadovali bezpodmínečnou kapitulaci. Tím spojenci zahnali krysu do kouta, a donutili ji k úpornému odporu, píše publicista František Roček.

František Roček, publicista

Dalším mylným krokem spojenců bylo bombardování německých měst. Jenom posílilo nenávist bezmocných, postižených bombardováním. Nedivím se tomu, když německé obyvatelstvo v řadě případů umlátilo k smrti letce, kteří přežili sestřelení svých bombardérů. Pro ně to byli chlápci snášející se na padáku létajícími vrahy.

Nějaká německá preciznost, výkonnost a organizační superschopnosti – to byla také jenom iluze, protože německý průmysl nebyl schopný vyrábět dostatek tanků a dalších složitých zbraňových systémů. Na rozdíl od sovětského průmyslu. Až architekt Albert Speer, když ho jmenoval Hitler ministrem zbrojení, v letech 1943 a 1944 výrazně zvýšil zbrojní výrobu, ale již bylo pozdě. Složité zbraně bez zkušené vycvičené posádky jsou k ničemu. To samé platilo o prořídlé japonské armádě od roku 1943.

Dalším paradoxem války je, že poválečný odsun německého obyvatelstva z Polska, Československa či např. z oblasti Jugoslávie, byl pro Německo dobrým počinem. Tím došlo ke zvýšení počtu obyvatelstva v rozbombardovaném Německu. Kromě starých lidí nejvíce bylo odsunuto dětí a žen. Proto ženy a dívky z řad vyhnanců se v Německu staly v dalších letech výrobkyněmi německé budoucnosti - dalších německých dětí nahrazujících válečné ztráty.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)