Tak nebudu lacině žertovat na nějaké anatomicko-technicko erotické téma, jenom si maně vzpomenu na vodníka Čochtana v podání Jana Wericha s tím, že Jan Werich byl živou ukázkou, jak lehce může nadaný a skvělý umělec podlehnout kouzlu komunistické ideologie a později na to jak on, tak i jeho příznivci neradi vzpomínají.

Jiří Hermánek – Bloger

Nebudu to již dále rozebírat, řeknu jen, žr dobrá hospodyňka pro Peroutku i přes plot skočí. Ten vodník mě napadl proto, protože Jan Werich, který ho krásně ztělesňoval a na černé desce všechny z nás bavil, vyprávěl, jak přes rybník plul na kánoi jakýsi obézní skaut.

A ten skaut měl na opasku vyraženo heslo VŽDY PŘIPRAVEN a tak ho ten vodník zvrhl a smál se, že připraven nebyl a zavřel pak jeho dušičku do hrníčku.

A přesně tak se zachovala naše společnost, náš stát a část veřejnosti, když se doslechly o Nočních vlcích. Naprostá většina z nás neměla do té doby o jejich ani ánung (spisovně: „keine Ahnung“) a s pobavením sledovala, co se to zase děje.

Noční vlci se poklonili památce padlých rudoarmějců v Hrabyni

Ne zcela bez důvodu mi to hemžení kolem „Vlků“ připomíná skoro čtyřicet let staré hemžení kolem Charty 77. Nikdo z nás nezasvěcených nevěděl před lednem, že takové volné uskupení reformních komunistů existuje a najednou v Rudém Právu bubnová palba.

A kdyby nebyla doprovázena hanbatými fotkami mladé Lenky Procházkové, tak se vsadím, že tak moc lidí by si toho zase nevšimlo. Takto to ale byla senzace prvého řádu. Lid byl spokojen, když zjistil, že bývalí komunisté mají smysl pro ženskou krásu a tleskal.

Jó umělec, ten to má dobré. Nasadí své ženě tzv. „totální parůžky“, to jsou takové, o kterých ví nebo tuší celý národ a ještě je slavný.

Když to udělám já a pouze se „Několika větami“ se o tom na veřejnosti zmíním, tak dostanu přes držku, zatímco Vaculík z toho vydojí celou knihu.

To je prostě rozdíl mezi námi, plebsem a vyvolenými levičáky. Těm, pro zvýšení jejich „lidskoprávní aktivity“ Západ pravidelně posílal peníze. Ale psal jim, prosímvás, soudruzi, prochlastávejte ty peníze s mírou, aby z toho nebyla cirhoza jater a na ty pěšáky z kriminálu se zvysoka, víte co…

No, a zcela v intencích Charty 77, která na nás, pod režií StB vyskočila jako čertík z krabičky, vyskočili na nás najednou, zcela bez varování. Noční vlci. Já, přiznám se otevřeně, motorkář nejsem. Kdysi jsem totiž četl, že když se motorkáři Harley povalí na bok, nedokáže ho v jednom postavit na kola.

A co vlastně ti vlci provedli? Mají rádi svůj národ i stát a jeho prezidenta. To je samozřejmě problém největší a i zde lez najít jistou podobnost, i když pouze zdánlivou s tzv. normalizací, při které se Charta 77 zapsala svým postojem Mírný pokrok v mezích zákona nezapomenutelně do našich srdcí.

A protože ten Putin je horší desperado než dříve nezmíněný Adolf Hitler, tak chystá plynové komory a spalovací pece na likvidaci všech odpůrců jeho prokletého režimu, kterých ale, bohužel pro nás, není zas až tak moc.

Je pravda, že některé odpůrkyně Putinovského režimu nasazují i intimní části svého těla a zívají si přitom:

What’s New Pussycat ? is a 1965 comedy film directed by Clive Donner and starring Peter Sellers, Peter O’Toole, Romy Schneider, Capucine, Paula Prentiss …

Tak tyto hrátky s pussy kočkami jsou nám mužům zapovězené, tedy vlastně nejsou, ale to by bylo na dlouhé povídání. Jinak tedy ještě řeknu, že ti Noční vlci jsou těm chartistům opravdu v něčem podobní. A kupodivu, byl to William Shakespeare, kdo to popsal: Mnoho povyku pro nic.

Zdroj: Blog autora