GREGORY HOOD na historii i současnosti největšího města USA demonstruje zničující trend, který se v posledních dekádách stává osudem mnoha dalších metropolí západního světa - ještě dávno před infekcí koronaviru

New York je dnes v hledáčku médií především jako ohnisko koronavirové nákazy ve Spojených státech. Je to. pochopitelné, neboť jako jedno z hlavních ekonomických a kulturních center západního světa, bylo symbolem dominantní civilizace. Jeho současný osud ovšem právě tak vypovídá o jejím úpadku. Prostě New York už definitivně není tím "vzrušujícím" místem, jak jej známe z bezpočtu amerických filmů uplynulých desetiletí.

Přesto mnozí i dnes mluví o takzvané "Velké výměně" jako o mýtu či spiklenecké teorii. Jenže data a grafy doprovázející články dokumentující proces Velké výměny na konkrétních příkladech alabamského Birminghamu a Washingtonu D.C. je jednoznačně usvědčují buď z omylu, nebo z vědomé lži. Příběh každého z těchto měst je sice odlišný, rychlý propad podílů bělochů však mají společný všechna.

Známým odstrašujícím případem je především Detroit, kdysi Mekka amerického automobilového průmyslu. Celkový počet obyvatel zde poklesl mezi roky 1950 a 2010 o více než 60 % (z 1,9 na 0,7 mil.). V roce 1940 zde bylo obyvatelstvo více než z 92 % bílé (v roce 1910 dokonce z 99 %), dnes je to méně než z 10 %. Vládne zde zločin, opuštěná a zdevastovaná jsou celá předměstí. Dům si zde pořídíte za jeden dolar - ale i ten by byl špatně investovaný. 

Jen těžko lze uvěřit, že ještě v 80. letech 20. století byl New York z převážné většiny bělošským městem – a dokonce místem tradičně konzervativním. I v dobách masivních imigračních toků přes Ellis Island to bylo - s výjimkou černošského Harlemu - "bílé" velkoměsto. Po přijetí nového imigračního zákona v roce 1965 se NYC rychle stal multirasovým a zažil značný úpadek. Přestože se v 90. letech a na přelomu století z toho nejhoršího zotavilo, podíl bělošského obyvatelstva se i nadále snižuje. Politicky se New York proto proměnil v baštu Demokratů a radikální levice.

Příbeh metropole 

Někdejší nizozemská osada Nový Amsterdam byla v roce 1664 obsazena Angličany a přejmenována na New York. Britové město drželi po celou dobu trvání americké války za nezávislost, bylo výspou loajalistů. New York se dokonce zdržel hlasování při klíčovém rozhodování o nezávislosti 2. července 1776. Po válce se z něj stalo centrum idejí federalismu Alexandera Hamiltona a jeho příznivců. Během občanské války Severu proti Jihu významná část Newyorčanů, především mezi bělošskými dělnickými vrstvami, sympatizovala s Konfederací (Jih). Většina černochů z města odešla po nepokojích spojených s  odvody do armády v roce 1863 a v roce 1865 jich zde tak nezbývalo ani 10.000.

Mezi lety 1892 až 1954 přibylo do Ameriky přes Ellis Island více než 12 milionů imigrantů. Z naprosté většiny šlo o bělochy. Velkou část nich tvořili Italové, Východoevropané, Židé a další skupiny značně odlišné od etnik z převážně anglosaských částí Evropy, které Spojené státy založily. Přítrž tomu učinil až Imigrační zákon z roku 1924, prosazený především díky úsilí poslance Alberta Johnsona. „Je nejvyšší čas, aby Spojené státy přestaly být azylem pro celý svět,“ řekl tehdy. Dnes oficiální stránky Sněmovny reprezentantů zákon označují za „legislativní vyjádření vlny xenofobie, namířené zejména proti imigrantům z jižní a východní Evropy, která Ameriku zaplavila ve 20. letech minulého století“.

Čtěte ZDE: Satan bydlí v New Yorku: Světová metropole vraždění dětí? Demokraté překročili další Rubicon. Co by na to řekl guvernérův otec? Lidé se bouří, Církev je liknavá. Zločinci hájeni, nevinní popravováni. A ještě se slaví 

Rychlý pád

Nebyla to pochopitelně jen migrace z bělošských zemí, co Američany tolik znepokojovalo. V roce 1910 byl centrální Harlem asi z 10 % černošský, ale jižb v roce 1930 toto číslo vzrostlo na 70 %. V roce 1950 zde žilo asi 98 procent černochů, a čtvrť se tak stala centrem černošského kulturního i intelektuálního života v Americe. Značné podpoře se zde těšila různá levicová hnutí a lidé jako básník Langston Hughes nebo zpěvák Paul Robeson otevřeně podporovali Sovětský svaz a Josifa Stalina. Harlemské rasové nepokoje z roku 1964, jež vypukly poté, co policista mimo službu zastřelil černošského mladíka, se staly první podobnou událostí většího rozsahu tohoto desetiletí.

Harlem ovšem představoval výjimku. Město jako takové zůstalo z naprosté většiny bělošské až do doby, kdy se naplno projevilo otevření Ameriky zemím Třetího světa imigračním zákonem z roku 1965. Prezident Lyndon Johnson jej podepsal na Ostrově svobody (místo slavné sochy), na dohled Ellis Islandu. Nový zákon podle něj měl Ameriku „posílit na sto různých, dosud netušených způsobů“. Stal se pravý opak.

Hispánská populace New Yorku po roce 1965 rychle získávala na početnosti. Ještě v 70. letech představovali Portorikánci asi 70 % Hispánců ve městě, dnes je to stěží třetina. Množství Asiatů v New Yorku se jen mezi lety 2000 a 2010 zvýšilo o 30 %.

V přímé úměře s tím jak v New Yorku narůstal nebělošský prvek, explodovala i nebývalá krize a úpadek, zvěčněná ve snímcích jako Scorseseho Taxikář z roku 1976. Mnoho Američanů nezapomnělo na incident „Bronx hoří“, kdy mohutný požár zuřil před zraky milionů u obrazovek jen pár bloků od stadionu Yankees přímo v průběhu Světové série (finále baseballové ligy). Rabování a násilnosti při výpadku elektřiny v roce 1977 v plné nahotě odhalily neexistenci sociálního kapitálu metropole. Špína a nebezpečnost New Yorku 70. let se staly takřka legendárními. Článek pro American Renaissance z roku 1992 „The Late Great City of New York” vykresluje nanejvýš nelichotivý portrét města blízko úplného dna.

Čtěte ZDE: Oswald Spengler: pokud bílí odmítnou válčit, ovládnou jejich svět barevní. Pacifismus je příznak senility. Stoleté proroctví se naplňuje. Konec dějin a konec civilizace na dohled? Sněť liberalismus zpečetí naše vymírání

Padne?

New York však přesto ještě jednou na čas vstal z mrtvých. Za starostování Rudyho Giulianiho a Michaela Bloomberga se opatřeními pevné ruky povedlo snížit zločinnost. Times Square se z někdejší centrály „peepshows“ a porno kin proměnilo v adresu nejprestižnějších obchodů světa. Akademička Heather MacDonaldová v roce 2000 označila newyorský policejní sbor (NYPD) za „nejschopnější velkoměstskou policii“ v zemi. Zločinnost se dařilo udržovat na poměrně nízké úrovni a mnohé čtvrti včetně Harlemu procházely gentrifikací.

Na obzoru se však sbírají temné mraky. Staten Island zůstal posledním konzervativním a většinově bělošským okrskem města, všechny ostatní jsou nebělošské. Pod kuratelou radikálně levicového starosty Billa de Blasia opět dramaticky roste zločinnost. Barevní beztrestně ponižují policisty, v lepším případě je "jen" polévají vodou a ničí jim služební vozidla. Jaký div, že koronavirová epidemie zasáhla město i stát New York tvrději než kterýkoliv jiný region. A když i zde nakonec zavřely podniky a provozovny, dali se do rabování zloději.

New York se po ztrátě bělošské většiny nezhroutil. Jeho znovuoživení za Giulianiho a Bloomberga se však opíralo o snížení zločinnosti včetně zamezení přestupkům jako jsou všudypřítomné graffiti a projevy veřejného pohoršení. Jenže levičácký starosta Bill de Blasio proslul svou přezíravostí a chladem k policejnímu sboru. Má to až absurdní projevy. Když městský prokurátor v roce 2018 nařídil nestíhat černé pasažéry (černý rasismus je akceptován) z metra, koncem roku 2019 již proběhly násilné demonstrace volající „pryč s fízly“ v metru. Rychle se vracejí některé ze starých příznaků kolapsu. Za časů nového starosty jsou už opět realitou i nenávidění a obávaní nezvaní myči předních skel automobilů, s kterými se Guilani svého času rázně vypořádal, což bylo obecně vnímáno jako signál k zásadní obnově zákonnosti. Současné zrušení povinnosti složit kauci v hotovosti u řady provinění znamená radikální nárůst kriminálníků v ulicích.

Tyto změny odhánějí střední třídu, a tak se poprvé za více než deset let počty obyvatel města snižují – ovšem s výjimkou většinově bělošského Staten Islandu. Každý, kdo zažil nejtemnější dny New Yorku, dobře ví, jak křehký umí pořádek být. Tyto dny se spolu s epidemií koronaviru bleskově vracejí.

Již to ale není jen americká záležitost. Obdobný pád prožívají i západoevropské metropole: Berlín, Paříž, Londýn a mnohé další s muslimskými čtvrtěmi imigrantů a "no-go zón", kde už neplatí zákony hostitelské země, míří do stejného pekla "Velké výměny" původních obyvatel za multirasový mix. 

Pokud ani aoučasná krize tento trend nezmění, není nám pomoci.

Zdroj.