Ostře odmítám,  aby byl urážen největší hrdina našeho národa (pokud vynecháme báje a pověsti) v našich dějinách generál Ludvík Svoboda, jehož rodinu vyvraždili němečtí nacisti:  nikdy, opakuji, nikdy to nepřipustím! Sedmnáctiletý syn Svobody Miroslav zemřel krutě v Mauthausenu. Co je dnes ve vedení státu za lidi? Zrůdy?

K rukám člena Rady ÚSTR a řediteli Památníku Lidice

Pane plukovníku a řediteli Stehlíku

Dovolte mi prosím položit otevřenou formou několik otázek, které v době neuvěřitelných dezinformací vládnou naším státem a občané by měli znát fakta. (Úmyslně nepíši pravdu, která se tak často ohýbá)

Úvod

Když jsem byl malý, věřil jsem po vzoru Tří mušketýrů a vyprávění otců, že čest vojáka je víc než vlastní život.

Mí rodiče přežili šílená zvěrstva v Praze 4 na „Statku Reitknechtka“ v květnu 1945. Většina tam má památník. Nepřežili.

Když jsem jako voják v hluboké totalitě narukoval do Líní u Plzně, „politruci“ jak se tenkrát říkalo, mě nazývali jako antikomunistický živel, který je ostudou ČSSR. A protesty proti okupaci v roce 1968 byly prý mojí naprostou neznalostí a nepochopením sovětské svobody. (Musím však čestně přiznat, že diskuze, ač ohnivé, nikdy nevedly k mému potrestání, pouze jsem byl politicky nespolehlivý, byť to bylo přímo ve vojenských kasárnách.)

Když jsem cinkal klíči v roce 1989, věřil jsem, že už nám svobodu, demokracii a hlavně svobodu slova stejně jako (ne) zamlčování historických událostí nikdo nevezme.

A konečně: když vás zvolili do funkce ředitele „Památníku Lidice“, věřil jsem, že tuto čestnou funkci dostal člověk, který by svoji čest nikdy neprodal.

Je výročí 75 let od šílené druhé světové války a já nevím.

Nevím, zda je to náhoda, že Vaše diskuze jsou vedeny tak, že následně politici – historikové mohou všelijak ohýbat dějiny a prapodivní lidé jako je pan Novotný, primátor Hřib či rodina Kolářů, mohou vykládat naši historii všelijak, aniž mají ve sdělovacích prostředcích jakéhokoliv oponenta a kdo má jiný názor, (nebo cituje z knihy viz níže), je okamžitě diskvalifikován urážkou ruských trollů, agentů Ruska a placených za ruble.

Proto mi dovolte několik otázek, jejichž odpovědi bych mohl bez těchto nálepek dát do veřejného prostoru.

1. Jsou paměti generála Svobody „Z Buzuluku do Prahy“ pouze politický pamflet a snůška lží pomateného a zmanipulovaného generála, nebo je to prakticky válečný dokument s věrohodnými důkazy? (Neptám se na slovník poplatný době a porážky nacismu za přispění Rudé armády, kdy nadšení muselo být obrovské) Ptám se na citovaná čísla, dopisy a doložitelná fakta, pouze změněná o jednotky v důsledku dohledání počtu mrtvých apod..


2. Je pravdou citované: Přestože americko-britsko-francouzské síly měly 87 kompletních a skvěle vyzbrojených divizí s více jak 10 000 letouny proti už částečně zdecimované německé armádě po bojích s Rudou armádou 74 prořídlých divizí 1600 tanky a 1750 letouny. Přesto úpěnlivě americká armáda prosila o pomoc. (Opět, neptám se na jednotlivé korekce, ale na základní filozofii).


3. Pan generál Ludvík Svoboda přesně cituje z dopisu a odpovědi:

Generál Moskalenko přečetl zoufalý dopis W. Churchilla ze dne 6.ledna 1945 J.V Stalinovi

4. Jestliže se vzdala Hitlerova 1. a 18. armáda "G" v počtu 250 000 vojáků Bernardu Law Montgomerymukvětna 1945 a vrhla se do jejich náručí, aby nepřišla do rukou Rudé armády, bylo to vítězství západních spojenců, nebo vítězství Rudé armády a úprk před spravedlností Rudé armády?


5. Když nacisté opustili koncentrační tábor Sachsenhausen, stejně jako Prahu před Rudou armádou a za sebou zanechali spoušť a mrtvé, znamená to, že Rudá armáda byla skoro zbytečná a má se jenom urážet ústy našich vybraných politiků, nebo byl děsivý úprk zločinců díky Rudé armádě, která za nás položila tolik životů?


6. A pak několik podotázek: je pravdou, že Rudá armáda jenom zabíjela a znásilňovala, jak se učí děti ve školách, zatímco americká chránila, pomáhala a ženy se nemusely ve Francii a Německu bát? (A říkají to mnozí i ve velkých médiích) Přitom pan generál Svoboda píše: Stalinova výzva, která byla znovu a znovu čtena u jednotek: „Na obsazeném nepřátelském území se nesmí vykonávat žádný intimní styk se ženami. Za zneužití a znásilnění budou viníci zastřeleni.“ Je to lež? Maminka byla svědkem tvrdého trestu v Praze Michli – Slatinách), ale média tvrdí opak.


7. V Beneš, Edvard - Paměti: jsou mnohokrát citována odmítnutí polské strany o spolupráci proti nacistickému nebezpečí, různé dohody s Goebbelsem, strachu československé strany z rozpínavosti Hitlerova Německa, stejně jako Pakt Piłsudski-Hitler, napadení Československa Polskem na Těšínsku, Mnichovská zrada mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa 29. září 1938, přesto je vše smeteno ze stolu a bere se jako jediné nebezpečí Pakt Ribbentrop-Molotov ze dne23.srpna 1939. A já to skutečně nechápu: přece to vše souvisí. Vážně máme věřit, že všechny výstrahy a smlouvy předcházející byly nedůležité včetně Mnichovské zrady?


8. A poslední: generál Karel Kutlvašr. Od dětství jsem slýchával, že skvělý generál ztratil svoji tvář, když dovolil odchod nacistických vojsk v klídku a pohodě a odmítal nacistické vrahy potrestat. A zloba a zuřivost byla napříč celou společností, nikoliv výsadně komunisty. Proto lidé kvitovali bombardování Mladé Boleslavi a dalších míst, byť zemřeli i Češi. Zda měl dostat tak tvrdý trest nejsem absolutně schopen posoudit, ale vážně tento generál dal beztrestnost nacistickým vrahům? Je známo pouze to, že skutečně vyjednal volný průchod a lidé k němu ihned změnili vřelost. Ale kdo s ním za tím stál? Není čas objasnit i tuto další úlohu tohoto hrdiny povstání?

Vůbec si nedělám iluze o některých excesech jedné i druhé armády, ale odpovíte čestně a poctivě jak se na vojáka a plukovníka patří a sluší? Já si prostě myslím, že ti, co pro nás vybojovali svobodu si urážky či zesměšňování nezaslouží. A vytrhávání z kontextu tento rok včetně agresivity bylo šílené.

Dovolte prosím na závěr: vím, že pravda není černobílá a těmito otázkami se zdá, že Vás tlačím k jednostrannému vyjádření. Čestně prohlašuji: je to pouze proto, že tyto otázky ve veřejných a veřejnoprávních médiích nikdo nedává a já nemám jinou možnost. A tak i naprosto jednoznačně a s plným obdivem vím, že na západní straně bylo statisíce hrdinů, poctivých vojáků a lidských osudů, před kterými se skláním. Hluboce skláním. Já bych to nedokázal. Přiznám poctivě. Ale to, co se děje v našich médiích mě hluboce uráží za neúctu ke strašnému utrpení našich předků. A Mikuláš Kroupa s jeho Post Bellum mě úplně děsí. Takovou nenávist jsem naposledy poznal u komunistických světlých zítřků a jejich fanatických obhájců. O Novotném a dalších už odmítám cokoliv komentovat.

Já byl pouze vojín za totality, ale lidmi, co falšují a manipulují dějiny v zájmu peněz hluboce pohrdám. A vím, že už patnáct let po šílených zvěrstvech Němců se dělala tlustá čára. Od odchodu spřátelených armád je už třicet let a my začali bojovat minulou válku proti komunistům. A s myšlenkou jako Sancho Panza. (Venkovan, který donu Quijanovi oddaně slouží za to, že dostane ostrov)

Nikdy nepochopím.

S úctou věřím v poctivé odpovědi

Občan České republiky

Petr Pokorný

rodištěm a bydlením původně na Praze 4