Ve skutečnosti jde o víc než jen o to, jaký a čím  Koněv byl či nebyl, zda si zaslouží nějakou sochu, které by si ani kdejaký Pražák nevšiml. Stejně jako si nevšimne nic z minulosti tohoto maršála. Mnozí např. ani netuší, jaký vliv měl na naši historii i poté, co skončila válka. Třeba v r.1955, tedy v době kdy byla založena Varšavská smlouva, když byl jmenován hlavním velitelem vojsk VS.

Vliv takových lidí jako byl Čepička na dění v čsl. armádě, byl – ve srovnání s jeho vlivem - samozřejmě zanedbatelný. Jestliže Švandrlík v Černých baronech připisuje zásluhy za snahu o prodloužení tehdejší vojenské služby o rok právě Alexejovovi, tak se mýlil. Rozhodnutí o těchto věcech bylo v rukou  lidí, jako byl Koněv a sovětská generalita. Na tehdejším čsl. ministerstvu obrany zůstalo jen to, jak to provede. Zdůvodňovat  tehdy nic nemuseli.

Stejně tak to bylo i s jinými záležitostmi, včetně nákupu či výroby nových zbraní a celé k tomu nezbytné infrastruktury, která byla v kompetenci tzv. vojensko-průmyslového komplexu. A že těch zbraní bylo, celé hory. Ve skutečnosti ale i Koněv byl jen malá čičmunda. V pozadí toho všeho byla struktura, která se těžko dá nějak stručně charakterizovat.

Poprvé se odvážil ji pojmenoval D. Eisenhower, vrchní velitel spojenců na západní frontě a budoucí prezident USA z let 1952-1960. V té době se jednalo o monstrum, které válcovalo tehdejší ekonomiky i společnosti svým vlivem a mocí. Ve srovnání s dnešním vojensko-průmyslovým komplexem však to ještě bylo zanedbatelné. Lidi, kteří je řídili a řídí, byli vždy skryti měkde v pozadí, jak to bývá u každé moci, která skutečně vládne a nechce být obtěžována nějakým veřejným zájmem. Tak je tomu i dnes.

Škoda, že si to veřejnost u nás vždy neuvědomuje, když sleduje v médiích dění kolem nějaké sochy z Dejvic, či kolem snahy urvat co nejvíce  peněz ze státního rozpočtu na nové zbraně, které zpravidla zdejší armáda nakupuje na trzích se zbrojní veteší za ceny, které jsou prodejcům i  zprostředkovatelům tohoto prodeje více než příjemné. Akvizice náležely vždy k tomu, co lidi v uniformách velmi přitahovalo, protože tamtudy tekly hory peněz, které sice jinde chyběly, ale které nakonec skončily v jejich kapsách.

Armády mnoha států už celá staletí patří spolu s církví a dalšími institucemi k hlavním parazitům, které se na dřívějších i dnešních společnostech umějí jen přiživovat. Můžeme si je s klidem představit jako červy živící se dobrotami získanými z nějaké svaloviny. Jestli zdejší armáda, která až na několik výjimek ve svých dějinách nikdy nebojovala, něco umí,  tak je to právě ono parasitování. Dělá to nejen v zájmu údajné modernizace výzbroje, kterou  stejně nepotřebuje, ale i skrytě. Třeba v podobě odměn, které její příslušníci po určitém období služby fasují na tzv. výslužném. Za službu, kterou stěží lze považovat za nějakou službu.

Určitě si účast na testování obyvatel na přítomnost coronaviru dá tato „armáda“ vícenásobně zaplatit, a udělí si za to navíc i různé stužky, medaile i řady za boj s pandemií. Přijde nás to pěkně draho, pokud to porovnáme s tím, co za něco podobného dostávají zdravotníci, prodavači v samoobsluhách či jiní lidé, bez nichž by šla už tato společnost dávno do kolen.

Stejně jako si dají zdejší vojáci už dali zaplatit za svoji asistenci na válkách v Afghanistánu, Iráku, Bosně či Mali, kterou nevnímají jako běžnou žoldnéřskou práci, ale jako obětování se za svobodu a demokracii. Všechno jim to projde, protože jsou chráněni mocným vojensko - průmyslovým komplexem. Tím samým, chrání i sochy krvavých maršálů a jiných oficírů, označující se dnes za obránce míru. Koněv je navíc chráněn i dnešním ruským vojensko - průmyslovým komplexem, který patří k těm největším strukturám tohoto typu na světě. Je pro něj životně důležité – ostatně stejně jako pro ten americký či čínský, britský a jiný, aby mu nikdo nesahal na jeho příjmy ani na jeho prominenty.

Naopak není pro něj podstatné, co byl Koněv zač a co nikdy nebyl. Tato postava tvoří však součást PR  tohoto komplexu a ten si nemůže dovolit, aby někdo z nich byl rozkryt jako něco jiného, než se o něm ve velkých  dějinách velké vlastenecké války  tvrdí. O Koněva samotného ale až tak nejde, jako spíše o udržení respektu k armádě jako celku. Proto je velmi pravděpodobné, že rozruch kolem přípravy úkladné vraždy zdejších komunálních prominentů se – ať se to může některým z nás zdát podivné - souvisí s touto strukturou. Kromě jiného se totiž v této souvislosti objevila v médiích i zpráva, že zdejší kontrarozvědka dostala informaci o příletu dosud utajovaného pracovníka GRU (ruská vojenská rozvědka) s diplomatickým pasem v jednom z posledních letadel z Moskvy do Prahy od dosud neznámého, nejspíše však velmi dobře informovaného informátora.

Ergo: ten informátor musel být někdo odtamtud. A musel být nanejvýše spolehlivý, jinak by si ho lidé jako Zeman, Babiš, Petříček ani nevšimli. Kdo ví, třeba někdo z Kremlu, kdo už měl dost všech géeruráckých aktivistů, kteří – aniž by se někoho na to v Rusku ptali, jestli na tom má zájem  – „čistili“  své řady od  údajných zrádců. Nejen Litvinenka, Skripala, ale i dalších. Třeba k tomu říci, že   tato organizace (neplést si ji s KGB, resp. s dnešní FSB!) patří k tajným složkám vojensko - průmyslovému komplexu Ruska, nicméně se chová a chovala se vždy  na tomto státu dost nezávisle.

Z minulosti lze připomenout  mj. její  významný podíl na událostech ze Srpna 1968 v tehdejší ČSSR, o kterém se zmiňuje ve svých pamětech Mitrochin, archivář-defektor z tehdejší KGB. Tato operace byla provedena stejně jako jiné operace sovětské armády (řídil ji tehdejší náčelník GRU Ivašutin) - GRU na to tehdy šlo klasickým způsobem čelního útoku  bez ohledu na  ztráty (SSSR tím ztratil mj. mnoho svých čsl. spojenců).

Občas tato strategie ale narazila na nepochopení ze strany protivníka, což byl třeba případ  mudžahedínů v  Afghanistánu. Právě díky neúspěchu ve střední Asii si tehdejší vožĎ SSSR a bývalý gensek KSSS M. Gorbačov mohl dovolit experiment s perestrojkou  a  glasností. Díky tomu mohla proběhnout ve střední a východní Evropě vlna změn, díky kterým se rozpadl i SSSR. Ne však jeho vojensko-průmyslový komplex, který si dosud právo intervenovat nárokuje (nejspíše díky tzv. čečenským válkám) nejen tam, ale i v zájmu svých zájmů i v jiných zemích. Zdá se, že neznámý informátor to tentokrát trochu narušil.  V každém případě se v současném Rusku asi něco zajímavého  uvnitř děje. Nebylo tam zvykem mluvit GRU do jejích aktivit.   

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)