Ať žije cenzura a svoboda projevu!

Ano, tato dvě hesla nám existují dnes současně a jsou lidé, kteří se zaklínají tím druhým a konají to prvé. Svobodu projevu vyžadují pro sebe a ty, kteří smýšlí obdobně, zákaz „nenávistných projevů“ pak vyžadují pro ty, kteří s nimi nesouhlasí – nebo dokonce mají názory přímo protichůdné. Opačné názory na migraci, národ, začátek, průběh a konec II. světové války, kritika Evropské unie – to vše může být prohlášeno za závadný obsah a na facebooku, který se notně přizpůsobil novému pojetí svobody povoleného projevu, zablokováno a smazáno. A nejen tam, ale i na Twitteru či youtube.

Ani já se zde neodvážím napsat celé jméno britského aktivisty T.R., ze kterého se stala „neosoba“, a oficiálně zmizel, jako mlíkař ve známém filmu Jiřího Menzela. Kam se poděl mlíkař? Kam se poděl T.R.? Kam se poděl český web Samizdat, který byl včera také na facebooku zabanován?

Když se člověk podívá na stránky některých politických stran toho „správného“ zaměření, dočte se tam neuvěřitelné množství opravdu sprostých a nenávistných projevů. Většinou se týkají prezidenta, premiéra této země, představitelů komunistů a SPD. Nepublikovatelné výrazy procházejí v pohodě, protože jsou směřovány vůči lidem, kteří se možná v budoucnu také mají stát „neosobami“.

Po posledním prohlášení české eurokomisařky Věry Jourové o boji s „dezinformacemi“ a o „pozitivní motivaci“ jednak pro ty, kdo píší, jak EU požaduje, tudíž o něčem píší podle not, o něčem vůbec, za druhé o penězích pro strážce čistoty internetu, kteří vyhledávají závadný obsah a „nahlašují“ cenzorům například z francouzské polostátní agentury AFP, počet zmizelých stoupl.

I moje stránka se ocitá často v hledáčku manipulátorů a Manipulátorů – většinou argumentují tím, že lžu, protože informace, které uvádím, nebyly v ČT ani v jiných „seriózních zdrojích“.

Opravdu jsem netušil, že se k stáru vrátím do dob „štvavých vysílaček“. Ale stalo se. Za „jourovné“ pracují mnozí jak mravenečci. Kdysi byly v podstatě jediné noviny – Rudé právo. Ostatní deníky víceméně opisovaly a tu a tam mohly dát něco mírně odlišného. Dnes máme mainstream – nositele pravdy, a „dezinformační weby“. Co není v mainstreamu, je dezinformace. Jak prosté.