"V Libyi je zbrojní embargo, které musí všechny strany respektovat," řekl Stoltenberg.

"To však neznamená, že se na stejnou úroveň postaví síly vedené [Khalifou] Haftarem a vládou Fayeze al-Sarraje, jediné, kterou OSN uznává," zdůraznil generální tajemník NATO.

"Z tohoto důvodu je NATO připraveno poskytnout podporu Tripoliské vládě," uvedl Jens Stoltenberg.

Libyjská vláda, která se vojensky opírá o džihádistické milice - známá také jako vláda národní dohody (GNA), je podle západního tisku od dubna 2019 napadána ozbrojenými silami polního maršála Haftara.

Západní tisk označuje Libyjskou národní armádu vedenou maršálem Haftarem za “ilegální” síly ačkoli Chalífu Haftara do funkce vrchního velitele ustanovil poslední legálně zvolený parlament.

Naproti tomu islamista Faís Sarrádž se označuje za premiéra, ačkoli nikdy neprošel žádnými volbami. Do země přišel z Maroka jako civilní mlvučí islamistických milicí, které ovládají okolí Tripolisu. Jménem OSN jej jako "legální vládu" uznal zvláštní zmocněnec OSN pro Libyi, který ale krátce poté odstoupil.

Podotýkám, že příměří mezi libyjskou vládou a vojsky maršála Haftara bylo ukončeno tureckým raketovým útokem na pozice Haftarovy LNA a následnou ofenzívou džihádistů z GNA, posílených expedičním sborem turecké armády a islamistickýcmi žoldáky najatými Tureckem v Sýrii.

Takzvaná Sarrádžova vláda, která ovládá zhruba 5% území na západě Libye kolem Tripolisu, podepsala s Tureckem dohodu o rozdělení mořského šelfu v Egejském moři, jež vede mezi Tureckem a Haftarovou částí pobřeží. V tomto pásu jsou desítky řeckých ostrovů včetně obydlených - mimo jiné Kréta - a pod dnem se nachází velké zásoby ropy a plynu. Stoltenberg se tedy jednoznačně postavil na stranu novodobého islámského Hitlera proti jinému členu NATO - Řecku.