Zdá se, že současná pandemie koronaviru rozbíjí křehkou soudržnost Evropské unie.

„Evropa je ve smrtelném nebezpečí,“ řekl bývalý šéf Evropské komise a spoluzakladatel Evropské unie Jacques Delors.

Podle bývalého francouzského premiéra Manuela Vallse, by se EU mohla „zhroutit“, pokud se občané budou cítit během pandemie „opuštěni“.

Zjevným cílem EU vždy byla „stále užší unie“. Ale pokud nyní, v době globální krize, neprojevuje EU solidaritu a sílu, tak jaký je vlastně její účel? Ideologičtí lídři EU mají jednu mantru: Každý nový problém bude vyřešen tím, že budeme mít „více Evropy“. „Evropa (rozuměj EU) je naše budoucnost, nemáme žádnou jinou alternativu,“ řekl kdysi bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher.

Toto jsou sice důležitá a dramatická prohlášení, ale vypadá to, že pro to, aby se lidé probudili, se musí stát něco ještě důležitějšího a dramatičtějšího. Evropská unie je v posledním tažení, ale dosud tak není vnímána.

Hlubokomyslné věty se bohužel rychle mění v prázdné slogany.

Žádná „unie“ ve skutečnosti neexistuje. Existuje konglomerát evropských států, které se individuálně snaží využít pravidla, která „Unie“ zavedla. Zdá se, že v období krize se staré evropské rozpory znovu objevují - a opakující se krize jsou nedílnou součástí starého evropského kontinentu. Napíší jeho epitaf?

Pandemie koronaviru nyní postavila Evropskou unii se všemi jejími slabinami, dekadencí, zbabělostí a její zónou pohodlí tváří v tvář katastrofě.

Vůči katastrofální pandemii v Itálii se Evropská unie zachovala impotentně a lhostejně. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se Itálii dokonce „omluvila“ a uznala, že EU na pandemii covid-19 nereagovala dobře.

Když Itálie požadovala solidaritu od svých evropských sousedů, tak ji odmítli. Dokonce i bývalý předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani mluvil o „zbabělé Evropě“. Italský deník La Repubblica, který byl vždy na straně EU, ji otevřeně nazval „ošklivou Evropou“. Zdá se, že se 70 % Italů domnívá, že se je Německo snaží „zardousit“.

Kvůli koronaviru byl evropský schengenský prostor pro cestování bez pasů uvnitř EU - jeden ze dvou dogmatických pilířů EU (druhým je euro) – spěšně suspendován a vnitřní hranice EU byly nekoordinovaně uzavřeny. Během prvních dvou březnových týdnů 2020 uzavřelo své hranice devět zemí; následovalo částečné uzavření německých hranic. EU pak oznámila uzavření svých vnějších hranic na 30 dní.

„Vy nechápete, že jsme v nouzové situaci?“ zeptal se španělský premiér Pedro Sánchez německé kancléřky Angely Merkelové během jednoho z posledních summitů EU.

Zdá se, že Němci chtěli čerpat výhody rozšířeného trhu eurozóny bez jeho nevýhod, jako je „solidarita“ v případě migrantů nebo pandemie koronaviru. EU byla vytvořena po druhé světové válce mimo jiné také proto, aby zabránila Německu znovu Evropě dominovat, Německo však mezitím prostřednictvím EU Evropu ovládlo.

Zpráva vypracovaná nadací Bertelsmann zjistila, že Německo, které představuje více než čtvrtinu hospodářské produkce eurozóny, těží z jednotného trhu EU nejvíce a díky jednotnému trhu vydělává navíc 86 miliard eur ročně. Tento finanční bonus nyní zřejmě pomáhá Německu v boji s pandemií koronaviru. Německo mělo k dispozici 25 000 plicních ventilátorů. Francie jich měla pouze 5 000 a v Itálii způsobil nedostatek ventilátorů, že lékaři se museli rozhodovat, komu poskytnou léčbu a komu ne. „Neměla by evropská solidarita znamenat, že Německo dodá alespoň některé ventilátory zemím, které je v současné době nejvíce potřebují?“ ptal se Jochen Bittner z týdeníku Die Zeit.

Mezi evropskými státy se však daleko rychleji než empatie a solidarita šířily rozhořčení a zášť.

V roce 2017 řekl Jeroen Dijsselbloem, tehdejší nizozemský ministr financí a vedoucí „Euroskupiny“ (seskupení ministrů financí EU), že jihoevropské země včetně Itálie mrhají peníze „na víno a na ženy“. A tento měsíc (duben 2020) napsal přední německý deník Die Welt, že na krizovou finanční podporu z Bruselu čeká nyní během pandemie koronaviru italská mafie.

S Berlínem nehnuly ani reportáže o tom, jak italská armáda přepravuje desítky rakví z Bergama, protože místní krematorium bylo naprosto zahlceno. Místní kostely byly zaplněny desítkami rakví se zesnulými čekajícími na pohřbení.

„Nerad to říkám, ale země, které se zdráhají nám pomoct, jako je Nizozemsko, Německo a Švédsko, dosud nezažily nedostatek rakví,“ komentoval situaci bývalý italský premiér Enrico Letta. Němci a Nizozemci nikdy nenašli obyvatele svých domovů důchodců „mrtvé a opuštěné“ jako se to teď opakovaně stalo ve Španělsku. „Evropská hlavní města sledovala, jak Itálie podnikala kroky, které se tehdy zdály být extrémní, v marné snaze zabránit šíření infekce z okolních zemí,“ napsal server Politico.

Další nemilosrdnou bitvu svedla Itálie s EU kvůli ochranným rouškám. Francie se rozhodla je zabavit; Německo zakázalo jejich vývoz. Tato jednostranná rozhodnutí podkopala zásadu EU, která je neustále propagována: volný pohyb zboží na evropském jednotném trhu. Deník L’Express odhalil, že Francie zabavila ​​čtyři miliony roušek patřících švédské společnosti, které byly částečně určeny pro Itálii a Španělsko.

Německý spisovatel Hans-Magnus Enzensberger, označující Evropskou unii za „hodného netvora“, předpověděl její zánik: „Všechny říše v historii vzkvétaly maximálně polovinu doby své existence, a vždy se zhroutily kvůli nadměrné expanzi a vnitřním rozporům.“

Nejvíce postižené země, například Itálie a Španělsko, tvrdí, že by oživení jejich ekonomik mohlo být financováno ze společného dluhu EU prostřednictvím „koronabondů“. Toto řešení podporují Španělsko, Francie, Řecko, Malta a Irsko, stejně jako německý filozof Jürgen Habermas, který žádá EU o „solidární pomoc“.

Německo a Nizozemsko však tento návrh vehementně zamítly.

Nizozemsko požadovalo, aby půjčky byly doprovázeny „dlouhodobými podmínkami“, například snížením rozsáhlosti a štědrosti systému sociálního zabezpečení.

Stejnou netečnost projevil Evropský stabilizační mechanismus (ESM) financovaný členskými státy EU, což je záchranný fond určený k půjčování peněz zemím ve finanční tísni až do výše 2 % jejich HDP.

„Severní Evropa nechává jižní Evropu na holičkách!“ řekl bývalý lídr německých sociálních demokratů Sigmar Gabriel. „Je lepší vydat eurobondy a koronabondy, než aby se EU rozpadla.“

Požadované podmínky by však byly pro Itálii nepřijatelné: země nejvíc zasažené nemocí covid-19, Itálie, Španělsko a Francie, mají jen minimální fiskální prostor. „Vždy, když jsme Evropu potřebovali, tak se o nás nikdy nezajímala,“ přemítá francouzský ekonom Jean-Paul Fitussi. „A proto bylo předvídatelné, že severní země společné sdílení dluhu (mutualizaci dluhu) zamítnou. Ale bez společného sdílení dluhu se dnešní krize nevyřeší. A když to neuděláme, spácháme kolektivní sebevraždu.“

Spojené království je po brexitu mimo hru, východní Evropa se s Bruselem pře již roky, a nyní přichází další problém - izolace jižní Evropy.

Zatímco se Itálie zoufale snažila zpomalit a potlačit šíření smrtící nákazy, prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagarde oznámila, že Evropská centrální banka „tady není na to, aby stlačovala rozdíly“ ve výnosech italských a německých dluhopisů, což je míra rozdílu rizika mezi dvěma suverénními dluhy. Komentář Christine Lagarde, nepošpiněné „solidaritou“, poslal italské dluhopisové výnosy výrazně výše.

Když byly Itálie a Řecko zahlceny migranty z Blízkého východu a Afriky, odmítly země EU převzít svůj „podíl“ migrantů. EU, která odmítá omezit nebo zastavit masovou migraci, se rozhodla nechat jižní státy EU napospas osudu. V té době prohlásil úřadující italský ministr zahraničí Angelino Alfano, že Evropa Itálii „opustila“. „EU opouští Itálii v době, kdy ji nejvíce potřebuje,“ prohlásila nyní Elisabeth Braw na serveru Foreign Policy.

Vypadá to, že EU jednoduše ukazuje, jak je ve skutečnosti slabá. Jak poznamenal Éric Zemmour:

„... naše ideologie nám nedovolila uzavřít hranice... Ukázalo se, že se naše evropská suverenita někam ztrácí. A když nám zaklepe na dveře katastrofa, tak nás naše koncepce světa srazí na kolena...“

V době krize vypadají technokrati v Bruselu roboticky a apaticky, zatímco vlády národních států se stávají efektivními hybateli boje proti nelegální imigraci a smrtící pandemii. Evropská unie je už dávno mrtvá, ale zatím si to ještě neuvědomuje.

Autor je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.

Překlad původního textu: The European Union is Dead but Does Not Yet Know It
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Převzato z webu Gatestone Institute