Čím to je, že se v poslední době - u nás i ve světě - dostávají do politických a státních funkcí vysloveně vyšinuté osoby, o kterých byste ještě před několika lety předpokládali, že nedostanou ani občanský průkaz, že nejsou svéprávní, že nejsou způsobilí převzít odpovědnost za sebe, natož za stát.

Psychopati jako Trump, Bolsonaro nebo Johnson, komici jako Beppe Grillo nebo Vladimirr Zelenskij, a samozřejmě, můžete skončit na Slovensku Matovičem, Kollárem, Pročkem nebo Kuffou. Zatímco římskou republiku formovaly přední literáti Cicero, Corvinus, Cato, Tacitus a nakonec i samotný Caesar a základy naší moderní politiky formovali ti nejlepší z nás Štúr, Hurban, Hodža, Vajanský, Štefánik, Masaryk atd., Zatímco ještě před několika desítkami let formovaly svět ideály Nelsona Mandely, Michaila Gorbačova, Olofa Palmeho, Willyho Brandta, Indiry Gándhíové či (Nechoďme tak daleko) Alexandra Dubčeka, dnes má inteligentní člověk problém brát vážně, natož respektovat českého premiéra Andreje Babiše nebo bývalého gruzínského prezidenta a dnešního předsedu ukrajinské prezidentské rady pro reformy Michaila Saakašviliho (ano, toho legendárního psychopata, který si žvýkal kravatu a který je ochoten dělat jakéhokoliv poskoka, jen aby ho nevydali gruzínským státním orgánům). A co takový předseda Evropské rady Charles Michel. Já vím, zcela správně nám vtloukají do hlav, že bychom měli přestat vnímat evropskou politiku jako zahraniční, ale ruku na srdce - cítíte to tak, že toto je váš evropský prezident? Dokonce i osvícení autokrati jako Fidel Castro, Josip Broz Tito nebo Gustáv Husák vzbuzovali větší respekt než tito pájecí. Pokud se i objeví nějaká výjimka, je to zpravidla marketingový produkt, do kterého nalili spoustu peněz a který je především najatým hercem na vyjednávání oligarchů s veřejností, jinak osobnostně prázdný.

Ale dnes si show vyžaduje ještě více. Kompetentnost je nudná, musíte diváky bavit. Novotný je možno šílenec, ale televizím zvyšuje sledovanost, a to jim stačí. Moderátor online diskuse časopisu Reflex jej dokonce uvedl jako bývalého "významného bulvárního novináře", což je takový neuvěřitelný oxymoron jakoby někdo řekl "významný šarlatánský lékař".

Ale dnešní doba jde ještě dál. Už šílence netoleruje, ona si je vyžaduje. Podobně, jak jsem o fenoménu reality show tvrdil, že nejsou přirozenou společenskou objednávkou, ale uměle vytvářenou médii, že to není náš obraz, ale obraz, do kterého nás posouvá virtuální realita, tak i v případě politiky musím konstatovat, že Weberův předpoklad již neplatí. Politik, který nabízí společnosti to, co odmítá veřejné mínění formované mediální povrchností, se neprosadí. Nahradí ho sebevědomí idioti, kteří otráví společnost pomalým jedem teatrálnosti odpoutávající  pozornost od skutečných problémů. Nakonec vám budou vládnout ti nejhorší a vy to už nebudete schopni ani rozeznat.

Dědeček mi vždy kladl na srdce: nehádej se s idioty, aby si tě s nimi nespletli. Snažit se prosadit v režimu idiokracie a vládnout s idioty by byla stejná chyba.