Vážení přátelé,já teď odbočím od našeho hlavního tématu, kterým je vzpomínka na nevinné oběti oděského masakru. Ráda bych promluvila o sérii politických vražd na Ukrajině, neboť tyto odsouzeníhodné činy spolu úzce souvisí a nesou společné znaky. Hlavním je lhostejnost tak zvaného civilizovaného mezinárodního společenství ke smrti jednoho každého člověka, který na Ukrajině zemřel pro odlišný, neoficiální názor.

Na plátně za mnou vidíte tváře lidí, kteří již nejsou mezi živými, protože byli nepohodlní a vystupovali proti nové majdanské vládě, proti jejímu destruktivnímu jednání, proti teroru, který tato vláda nastolila s tichým souhlasem EU a USA. Jedná se o politiky, veřejné činitele a novináře, kteří zemřeli za podezřelých a dosud nevyjasněných okolností nebo byli brutálně zavražděni. ¨

Valentina Semenjuk-Samsoněnko, bývalá šéfka Fondu národního majetku, se údajně zastřelila ve svém domě 27. srpna 2014.

Alexej Kolesnik, bývalý předseda Charkovské oblastní rady se údajně oběsil ve své garáži 29. ledna 2015.

Sergej Valter, primátor města Melitopol a člen opoziční Strany regionů, se údajně oběsil ve svém domě 25. února 2015.

Příčinou smrti Alexandra Bordjuga, zástupce velitele policie v Melitopolu, bylo údajně náhlé selhání srdce 25.února 2015.

Michail Čečetov, bývalý šéf Fondu národního majetku a v minulosti člen Nejvyšší rady, údajně sám vyskočil z okna svého bytu 25. února 2015.

Stanislav Melnik, poslanec a člen Strany regionů, se údajně zastřelil doma 9.března 2015.

Alexandr Pekušenko, bývalý gubernátor Záporožské oblasti a člen Strany regionů, se údajně zastřelil ve svém domě12. března 2015.

Sergej Melničuk, prokurátor z Oděsy, údajně vypadnul z okna 15. března 2015.

Oleg Kalašnikov, poslanec a člen Strany regionů, jeden z organizátorů antimajdanu, byl zasřelen doma 15. dubna 2015.

Zatím poslední obětí je opoziční novinář Oles Buzina, který byl zastřelen u vchodu domu, kde bydlel, 16. dubna 2015.

Mimo tyto významné osobnosti veřejného života, byli v poslední době zavražděni novináři Sergej Suchobok a Olga Moroz.

Tento seznam patrně není úplný a s nejvyšší pravděpodobností se bude do budoucna dále rozšiřovat. Vraždy Buziny a Kalašnikova, kdy už se pachatelé ani nesnažili zakamuflovat svůj zločin jako sebevraždu, jsou důkazem sílící sebejistoty vrahů, že jejich bestiální řádění nebude, aspoň tedy v nejbližší době, potrestáno.

Politici a oficiální představitelé Západu k těmto vraždám mlčí, ačkoliv v jiných případech, jako je vražda ruského opozičního politika Borise Němcova, volají po rychlém vyšetření a s ústy plnými demokracie, západních hodnot a lidských práv dělají unáhlené závěry a hlasitě a neuváženě odsuzují, ať už na základě své vlastní hlouposti a omezenosti, nebo, a co je horší, na přímý rozkaz jisté nejmenované ambasády.

Nesouhlasíme s neadekvátním a beze sporu i skandálním postojem české vlády, která se nezmůže ani na minimální protest proti těmto zločinům, a tímto zbabělým jednáním jen přilévá olej do ohně. Jsme šokováni tragikomickými prohlášeními některých evidentně smyslu zbavených politiků jako je pan Bartuška.

My, svobodní občané, říkáme své jasné NE politickým represím na Ukrajině, říkáme NE nesmyslnému zabíjení. Náš zdravý rozum, srdce a svědomí nám jasně napovídají, že na rozdíl od naší vlády, se tomuto zlu musíme postavit, ačkoliv je stovky kilometrů daleko. Nesmíme zapomenout ani kvůli těm nespravedlivě zmařeným životům, ale také kvůli těm, co ještě stále statečně bojují za své přesvědčení a lepší zítřky své vlasti, kterou milují, a riskují přitom život svůj i život svých blízkých. Ale hlavně nesmíme zapomenout kvůli sobě. Nesmíme mlčet a tolerovat bezpráví, neboť by se nám lehce mohlo stát, že se zítra ocitneme na místě těch, kteří umírají a jsou zatýkání a perzekuování, protože ostatní si zbaběle zakrývají oči.