Tráva vysoká, jak už mnoho let nebyla. Nikdo neseká, nikdo se o ni nezajímá. Proč také: dotace jsou na neúrodu, práce je dřina. Pak žasneme, že hovězí stojí skoro 300Kč a hledá se vědecký výzkum, co s tím...

V roce 1947 umíral dobytek hlady, nikde nebyla ani sláma natož seno, dokonce nebyla pro dobytek ani voda. Sucho, sucho a sucho, které přišlo po kruté zimě. Od hladomoru nás zachránil SSSR. Drzost dnešních zemědělců srovnávat je nekonečná!

 Svobodné noviny 1947

Na polích víří oblaka prachu, ovoce padá ze stromů, hrozny sesychají, sedláci jezdí sekat seno do opuštěných Sudet a pro úplný nedostatek slámy se v lese hrabe listí. Zemědělcům také nezbývá dostatek osiva na příští rok a zle je i se zvířaty. Vybíjí se dobytek a pro nedostatek brambor a šrotu prasata nepřibývají na váze. Chybí také odstředěné mléko a zkrmují se i padavky ze stromů.

Oproti předchozím letům se toho roku sklidilo o 32,5 procenta méně pšenice a také brambor se urodilo o čtvrtinu méně. Vázly dodávky pro obyvatelstvo, protože zemědělci se snažili co nejvíce cenných potravin nechat pro sebe, a tak bylo v prosinci vykoupeno jen 54 procent plánovaného množství pšenice, 73 procent žita a 45 procent krmného zrna. 

 Mimořádné dodávky obilí ze Sovětského svazu

V první fázi Československo nakoupilo 200 tisíc tun pšenice a 200 tisíc tun krmného obilí a kukuřice. Jenže to pořád bylo málo, a na konci října proto musela vláda sáhnout k citelným omezením. Snížil se příděl cukru na osobu, do chlebové mouky se míchala ječná mouka a snížila se stupňovitost obyčejného piva na 5 stupňů a Prazdroje na 6 stupňů. Kromě toho zemědělci mohli obilí nově mlít jen ve vybraných kontrolovaných mlýnech a všechny mlynářské produkty musely být označeny ochrannou známkou. Část sedláků si chtěla něco ulít a za to byly tresty. Dnes se to nevykládá jako zločin sedláků, ale jako zločin komunistů, kteří trestali "keťasování" a obrovské vyšroubování cen.

Možná by stálo za to zjistit, jak to dnes skutečně je:

Sever Čech je ve vztahu k pitné vodě jednou z nejstrategičtějších oblastí v Evropě. Tamní zásoby by vystačily pro celý střed kontinentu. Hydrogeologové nyní zásoby vody po třiceti letech přeměřují. Třeba v oblasti od Srbské Kamenice do Všemil je jedna z největších zásob podzemní pitné vody v zemi. Je tam ukryto 450 vteřinových litrů, což je obrovité množství,“ říká hydrogeolog Vratislav Nakládal, který sever Čech a hlavně oblast Českého Švýcarska zkoumá už padesát let.

Vůbec největší zásoby jsou v téměř dva kilometry širokém pásu mezi Srbskou Kamenicí a Hřenskem. Další vydatné zásoby pitné vody jsou ale i v oblasti České Lípy, Jablonného v Podještědí či podél Labe.

„Tam jsou hodně hluboko, kolem 400 až 500 metrů,“ říkal před třemi léty Nakládal.

Zdroj: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/zasoby-pitne-vody-v-usteckem-kraji.A150316_2147632_usti-zpravy_alh

Samozřejmě do očí bijící další a další asfaltové a betonové plochy, mizející zeleň, další dálnice a silnice, sklady kam oko dohlédne vykonalo své. A extrémní vyčerpávání studní v některých oblastech ukázalo odvrácenou tvář přemnožené pseudocivilizace. Ale sucho, skutečné sucho vypadá jinak.

Prostě hlavně je to hra o miliardy, aniž by někdo byl schopen bouchnout do stolu a zařvat: dost bylo vydírání!