Kniha podává dramatický obraz slovenských dějin, když v podstatě na našich nynějších jižních hranicích probíhala frontová linie mezi křesťanstvím a islámem. Trvala od vítězství Turků v moháčskej bitvě (1526) do porážky Turků pod Vídní (1683). Na Slovensku tehdy probíhaly dvě války: Mezi vzbouřenou uherskou šlechtou a Habsburky a mezi Turky a císařskou armádou (Habsburků).

Slovensko bránilo opevněná města a hrady, ale Turci několik z nich dobyli. Turecké oddíly dělaly každé léto výpady na Slovensko, zabíjely lidi, braly do zajetí, pálily města a vesnice. Součástí tureckých oddílů byli obvykle i Krymští Tataři. Uvedu jen některé údaje: v 50-tých letech 17. století zahynulo 3000 Krupinčanov (z neopevněné části města, město samotné Turci nedobyli), Krupina měla tehdy 2-3 tisíc obyvatel, v roce 1554 Turci dobyli Fiľakovo, odtud dělali výpady do širokého okolí včetně Spiše a oblasti Košic, v roce 1562 dobyli Secano, padlo 10 tisíc našich vojáků a tisíc vzali do zajetí (ty pak prodávali na trzích s otroky), dobyli Šahy, Ďarmoty, Plášťovce, v r. 1663 Nové Zámky. Z takové inspirace vznikla báseň Padli Turci na Poniky a další díla.

Na takové historické paměti spočívá náš odpor proti přijetí Turecka do EU (nyní již na štěstí passé), i nechuť k přijímání migrantů z Blízkého východu. Těch cca 150 let je hrdinským obdobím našich dějin, měli jsme účast na obraně Evropy. Generálním ředitelům Slovenského národního muzea při různých příležitostech opakovaně říkám, že SNM by mělo uspořádat reprezentační výstavu o našem boji proti Osmanem. Vždyť to je naše legitimace i pro dnešní Evropu.

V období tureckých válek se vyskytuje kuriózní postava Ján Zápolský (1487 - 1540). Historici ho podezírají, že se svým vojskem úmyslně opozdil na moháčskej pole, aby uherský král Ladislav II. prohrál bitvu s Turky a on se pak mohl prohlásit za krále. To také udělal. V následujících bojích těžiště jeho moci bylo na dnešním Slovensku (Horní Uhry) a uzavřel spojenectví s tureckým sultánem proti Habsburkům. Spojenectví poškodilo zejména jeho synovi Janu II. Zikmundovi a příběh rodiny Zápolských skončil. Po Matúši Čákovi to byl další vládce Slovenska, který špatně odhadl mezinárodní vztahy a doplatil na to. Následoval Slovenský stát 1939 - 45. Nyní je současná Slovenská republika.

Ministr obrany Jaroslav Naď ukrojil další kolečko ze salámové taktiky vybudování americké základny na Slovensku. Hlavní zprávy zveřejňují jeho výrok, že je třeba rekonstruovat letiště Kuchyň (Malacky) a pokud by přišla nabídka na spolufinancování (ze zahraničí - pozn.) Pravděpodobně by na ni přistoupil. Nabídka spolufinancování samozřejmě přijde, z USA. Spojená s podmínkami, které tu už jednou byli. Letiště budou užívat i americké vojenské letouny, bude na letišti i americká posádka, která nebude podléhat slovenským zákonům, americká vojenská policie bude moci vnikat do domů slovenských občanů (hledajíc teroristy), na Slovensku budou skladiště zbraní a munice, do kterých nebude mít přístup slovenská armáda ani policie. V Trestním zákoníku je na to paragraf - vlastizrada.