Jak začíná naznačovat současný výzkum, může být malé procento lidí – tzv. superpřenašeči – zodpovědni za velké množství dalšíc lidí, které oni superpřenašeči Covidem-19 infikovali. Zatímco neexistuje metoda, jak by bylo možno tyto lidi, dříve než někoho nakazí, identifikovat, existují způsoby, jak kontrolovat a řídit lidská chování, která superpřenašečské události zapřičiňují – a všechny tyto způsoby nalézt a uplatnit je, je hlavním problémem, před jehož řešením dnes stojíme. Nejčerstvější studie došly k následujícím závěrům: Zhruba 10 procent lidí s koronavirem v těle jím nakazilo kolem 80 procent dalších lidí. Což je odrazem zákona o „několika vitálních jedincích“, podle něhož malý počet lidí (mezi pěti až 20 procenty), je zodpovědný za většinu případů lidí koronavirem nově onemocnělých.

-Shromáždění uvnitř budov – jako např. v kostelích, ve věznicích, školách, balírnách masa, pečovatelských domech atd., nabízejí superpřenašeckým událostem nejideálnější příležitosti.

-Epidemiolog Allison James vyšetřoval v květnu superpřenašečskou událost v jistém kostele, v němž z 92 lidí přítomných 35 lidí onemocnělo a tři z těchto onemocnělých následně zemřelo.

Proč se někteří lidé stanou superpřenašeči není známo. Zřejmě vše odvisí od genetické výbavy daného jedince, od jeho imunitního systému, od toho, kolik virů do sebe pojal, a též od jeho chování: jak mluví, zda si často myje ruce, s kolika lidmi se stýká atd.

-Epidemiolog Topol uvádí, že výzkum míří právě tímto směrem, protože „kdybychom poznali genové či imunologické znaky těchto jedinců, bylo by možno toho nějak využít“.

-Ale jiný epidemiolog Adalja namítá „Je to méně o biologii a více o zvycích a společenských stycích těchto přenašečů viru. O tom, na které typy společenských srazů, na nichž pak svůj vir „rozdávají“, docházejí.

Různé patogeny mají různá „reprodukční čísla“, která vyjadřují, jaký je průměrný počet lidí, které jeden nemocný svým patogenem může nakazit. U Covidu-19 se tento počet odhaduje na dva až tři.

-Problém u Covidu-19 ovšem je, že tento průměr neladí s tím, že jedna osoba může nakazit až dvacet osob dalších, a osoba druhá nenakazí nikoho.

Vedle sledování tras, po kterých se šiřitel viru pohyboval, se jako další ochranná opatření doporučují nošení roušek, omezování davových shromáždění, udržování vzdálenosti mezi jednotlivými osobami a řádné větrání.

Porozumíme-li tomu, jak superpřenášení Covidu 19 funguje, mohlo by nám to pomoci najít na koronavirovou pandémii odpověď – to je omezit ji.

Zdroj: https://www.axios.com/newsletters/axios-science-7df95577-bc28-4b17-ac75-61e208869e20.html?chunk=0&utm_term=emshare#story0