Tento návrh plánu Sudetoněmecké strany, jak postupovat při řešení "československé otázky", byl nalezen koncem května 1945 na zámku v Sukoradech u Dubé mezi dokumenty Henleinova župního místodržitelství v Liberci, které sem byly uloženy na ochranu před leteckými útoky. Dokument není datován, ale pravděpodobně vznikl v nejvyšších složkách SdP někdy mezi květnem a srpnem 1938. Po válce byl předložen obžalobou např. v procesech s H. Krebsem a K.H. Frankem (základní shrnutí obsahu dokumentu bylo otištěno v roce 1947 v knize Český národ soudí K. H. Franka).

Následovat pak bude druhý dokument, Henleinův plán, už přímo explicitně nazvaný jako „řešení české otázky“. Jak víme, Henlein byl ve 30. letech hlavním organizátorem sudetoněmeckých nátlakových aktivit. Zvláštní je, že navzdory tomu, že to byl právě on, kdo postavil reálnou politickou sílu v podobě SdP, nakonec velkou kariéru v celku Třetí říše nezískal. Adolf Hitler ho sice jmenoval Gruppenführerem (později Obergruppenführerem) SS, župním vedoucím NSDAP a poslancem říšského sněmu.

1. září 1939 stanul Konrad Henlein v čele Sudetské župy jako říšský místodržící. Tuto funkci však bez dalšího kariérního vzestupu poté zastával až do konce války. Skutečnou reálnou moc v Protektorátu měli jiní – Reinhard Heydrich a zejména státní tajemník a posléze říšský ministr pro záležitosti Protektorátu Karl Hermann Frank. Což neznamená, že by Henlein vykazoval malou snahu. Jako správce těchto oblastí byl zodpovědný za veškerý teror, kterého se acisté dopustili po obsazení pohraničí vůči Židům, Čechům a německým antinacistům. 10. června 1945 Henlein spáchal v americkém zajetí sebevraždu.