Občanskou společnost jako první zlikvidovaly totality a dnes je likvidátorem globalismus jehož základním principem je nekonečný konzum na dluh. Je lhostejné, kolik budoucích generací zadluží, je lhostejné, co bude zítra. Podstatný je dnešek a ten vyžaduje „nezměnu“. Stejnou politiku kdysi prosazovala Moskva ve státech se socialistickou orientací. Politickou nezměnu. Její neblahou štafetu převzala Evropská unie.

Koloniálně - sovětské myšlení vedlo k takovému ekonomickému úpadku socialismu, až se vnitřně zhroutil. Evropská unie svým plánem fondu obnovy na 500 miliard a možná 750 miliard euro formálně předpokládá, že by se tyto dluhy někdy snad splatily, ale ve skutečnosti to není pro EU dnes podstatné. To důležité pro EU je politická nezměna.

To znamená, že plánované úvěry, dotace, půjčky či granty EU se většinově nepoužijí na investice z nichž by čerpaly i budoucí generace. To vládce EU vůbec nezajímá. Peníze se proutrácí na záchranu fosilních firem, na udržení tzv. zaměstnanosti s nízkou až velmi nízkou produktivitou a na udržení nadvlády Německa nad zbytkem EU, protože to je důležitější, než svoboda, občanská společnost nebo dokonce budoucí prosperita členských států EU. Platí se dnes, zítřek se nepočítá, protože v globálním světě je budoucnost občanů nedůležitá. Touto projídací politikou EU se ani za sto let dluhy států EU nesplatí.

Za takového stavu státy V4, včetně České republiky, nedoženou západní část EU téměř nikdy, protože brzy se z nich stanou plátci dluhů celé EU. Jenom pro srovnání: Kdyby socialistické Československo řešilo rozdíl životních úrovní  mezi českou a slovenskou částí, jako to dělá EU dnes, tak by v roce 1992 Slovensko bylo zaostalé a rozdělení státu by skončilo krvavou řežbou.

Politika EU vypodložena dotacemi je mizérie a současná dluhová past celé eurozóny to jenom potvrzuje. Ostatně propad České Republiky podle kritérií OECD ze středně průmyslových států na úroveň rozvojových, (jinak řečeno zaostalých) je výsledkem této tzv. dotační politiky. Nula elektráren, nula vysokorychlostních železnic, skoro nula ve výstavbě dálnic, o 2/3 nižší bytová výstavba, pozavírané továrny, pár montoven… to je výsledek „pomoci“ EU v českých reáliích. Vyjádření čelních politiků EU pak spíše, než odpovědné státníky, připomínají novináře z kolegia  paparazzi. Přehlídka nesmyslů a demagogických idiocií je téměř denním přídělem.

Podle britských novin  platí, že podle modelu EU pokles HDP  zaplatí největší ekonomika EU, ta německá. Opačně největšími příjemci budou ekonomika italská, španělská a francouzská. Opoziční  takzvaná „šetřící čtyřka“ (Dánsko, Rakousko, Švédsko a Nizozemsko), se veřejně postavila proti francouzsko-německému plánu na rozdávání peněz, ale i politici těchto zemí si budou muset položit otázku, co je pro ně výhodnější. Zda rozpad a konec eurozóny se všemi drtivými politickými dopady, nebo stav „neměnosti“ s dluhem, který těžko kdy vůbec bude splacen.  A při pomyšlení, že za dluhy EU budou ručit i „vyžírky“ z V4, které podle západu jen berou a nejsou solidární, lze očekávat, že „šetřící čtyřka“ na plán dluhů kývne.

Lze dovodit několik závěrů. Poprvé, že spirála dluhů EU bude stoupat a možnosti jejich umoření budou klesat. Podruhé saturace tzv. „fosilních“, tedy neproduktivních firem a saturace existující byrokracie ochromí konkurenční schopnost EU a povede k dalším poklesu jejího podílu na světovém trhu. Potřetí se země V4 budou muset smířit s tím, že po mnoho desítek let zůstanou těmi chudými, protože není nikde ani gram vůle, aby se tento stav změnil. Počtvrté tzv. NO-GO zóny budou přibývat s ekonomickým poklesem EU a budou vznikat nové NO-GO zóny, tentokráte obývané původními evropskými obyvateli. Proutrácené miliardy z tzv. fondu obnovy proces sekundárních evropských NO-GO zón chvíli pozdrží, ale na dlouho to nebude. Pokračující přívaly migrantů, kteří spotřebu státních pomocí zvýší, tento proces už jen urychlí.