Proturečtí džihádisté z nejrůznějších odnoží Al Kajdy, dále takzvané Svobodné syrské armády (FSA), a dokonce zasloužilí džihádisté z ISIS si udělali ze syrského kantonu Afrín, který Turecko dobylo v roce 2018, neomezený zdroj peněz a požitků. Peníze loupí a vydírají u obyvatel, většinou Kurdů, kteří v kantonu zůstali i po okupaci a poté, co 150 000 lidí prchlo. Požitky si obstarávají unášením žen. Unášejí také za účelem výkupného, mučí a zabíjejí, znesvěcují kurdské a jezídské svatyně a hřbitovy. A v neposlední řadě si „dopřávají“ neomezený zdroj sexu tím, že unášejí ženy coby sexuální otrokyně. Stejná praxe jako v tzv. Islámském státu.

Server Kurdistán 24 píše mimo jiné:

„Kurdská autonomní správa v severní a východní Sýrii (AANES) v sobotu vyzvala k mezinárodnímu vyšetřování únosu žen z Afrínu poté, co bylo v sídle džihádistů napojených na tureckou armádu nalezeno osm žen.
Autonomní správa odsoudila násilí na ženách v Afrínu a vyzvala feministické organizace, OSN, Rusko a USA, aby odsoudily tyto činy.
Vláda rovněž vyzvala mezinárodní subjekty, aby vyjádřily jasné stanovisko vůči divizi Hamza, spolupracující s tureckou armádou, a dalším militantním skupinám podporovaným Tureckem. Rovněž požadují provedení mezinárodního vyšetřování a držení osob odpovědných za tato porušení a ukončení těchto porušování.“
Od okupace Afrinu v březnu 2018 Tureckem a jeho proxy milicemi se ženy staly oběťmi nejrůznějších násilných útoků včetně znásilnění a nucených sňatků.
Podle zprávy Střediska pro média v Afrinu byly stovky žen uneseny islámskými frakcemi. Záminkou bylo obvinění ze spolupráce s kurdskou samosprávou.
Mnoho z nich je stále nezvěstných i proto, že v Afrínu a dalších provinciích okupovaných Tureckem v Sýrii neexistuje nic jako právní stát.
Během nedávných střetů mezi konkurenčními tureckými skupinami Hamza Division a Jaysh al-Islam ve čtvrtek byli zabiti nejméně tři civilisté. Existuje video, které ukazuje, že bojovníci Jaysh al-Islám našli unesené ženy v centrále divize Hamza poté, co na ni zaútočili.
Místní monitor, zpravodajský web Ezdina, identifikoval dvě ženy, které byly uneseny.
Patřily k nim Haifa al-Jasem, která byla údajně unesena kvůli spolupráci s autonomní správou, protože před tureckou okupací pracovala jako zdravotní sestra v afrínské hlavní nemocnici.
Další byla Arin Hassan, Jezídka, kterou unesl v únoru vůdce Hamza divize Abu Shaher. Byla jednou ze tří jezídských žen, včetně Xezale Betal a Gule Hesenové, které byly v posledních měsících uneseny.

Všechny zajaté byly nahé, zjevně aby byly kdykoli k dispozici a nemohly utéct. Je to běžný způsob zacházení s ženami na územích, která ovládají terorističtí kriminálníci, včetně sexuálního otroctví a fyzického vykořisťování." Tento incident způsobil všude šok, hněv a odsouzení,“ píše se dále v článku Kurdistán 24.
"Obecně vidíme, že tyto skupiny podporované Tureckem jsou zapojeny do veškerého představitelného druhu násilí proti civilnímu obyvatelstvu a navíc bojují mezi sebou," řekl lham Ahmed, jeden z představitelů kurdské samosprávy, v pátek během online akce v rámci britské kampaně solidarity s Kurdistánem.

Stejně jako ženy jsou unášeni i muži. Mučení je běžnou součástí „výslechů“ a snahy vymoci výkupné.
Afrín byl oázou klidu uprostřed olivových hájů i v době, kdy v Sýrii zuřila občanská válka. Dokonce sem uprchli i lidé t nedalekého Aleppa a našli zde útočiště. To vše skončilo v lednu roku 2018, kdy Turecké letectvo začalo Afrín bombardovat poté, co se z něj stáhly ruské síly. Otevřely nebe tureckému útoku a pozemní invazi protureckých džihádistů, kteří navzdory heroickému boji jednotek YPG a YPJ Afrín v březnu 2018 dobyli. Od té doby je tato kdysi rajská zahrada ničena a plundrována, lidé jsou unášeni, mučeni a zabíjeni, ženy zotročovány. Mnoho Lidí, nejen Kurdů, si klade otázku – jsou tyto hordy součástí NATO? Zjevně ano.

Místní organizace na ochranu lidských práv se pravidelně obrací na mezinárodní organizace a OSN, aby zasáhly. Marně. OSN vydá správu o porušování lidských práv v Afrínu, americké ministerstvo zahraničí vyjádří znepokojení a Turecko deklaruje, že události vyšetří. Což se zatím nikdy nestalo a nikdo nebyl potrestán.

Feministické organizace na Západě jsou až na výjimky také podivuhodně hluché. Mají starost o „svobodu“ zahalování, ale o životy těch žen, které jsou v Afrínu unášeny a znásilňovány, se příliš nestarají.

Chce se mi zvolat: „Milé feministky, tady, v Afrínu, je vás potřeba! Hic Rhodus, hic salta! Není třeba, abyste se zastávaly imaginárních svobod, ale konkrétních ženských osudů.“