Vážení přátelé, shromáždili jsme se zde dnes za účelem vzpomínky na tragické události, ke kterým došlo v Oděse přesně na den před rokem. Divoký dav ukrajinských radikálů hnaných bezduchými nacionalistickými vášněmi tehdy povraždil dosud ne zcela jasné množství lidí, jejichž počet je odhadován až ke stovce a kteří se provinili tím, že byli ve špatnou dobu na špatném místě a se špatným názorem. Tedy pro někoho špatným.

Před Domem odborů v Oděse se bylo z jara minulého roku stanoviště lidí, kteří nesouhlasili s převratem v Kyjevě. Ten umožnil beztrestné páchání násilí na lidech, kteří nepodporovali vyhrocený ukrajinský nacionalismus a případně vyjadřovali sympatie k Rusku, proti němuž je toto nové ukrajinství namířeno. Jejich provinění bylo pouze to, že nesouhlasili s novým směřováním ukrajinské společnosti, které je postaveno na bezduché negaci bratrského národa a oslavování fašistické minulosti.

Těchto několik desítek lidí bylo v Domě odborů v Oděse 2. května 2014 upáleno, udušeno, ubito nebo zastřeleno. A to vše za tichého přihlížení policie a hasičů. Zdivočelé agresivní ukrajinské mládeži se nikdo nedokázal postavit.

Není tu dnes na mě, abych popisoval detaily toho, jak k celé události došlo, informací je v internetových zdrojích dostatek, existuje dostatek svědků, videí, fotografií.

Jsme tu dnes kvůli tomu, abychom si připomněli, jaké závažné důsledky vyplývají z toho, že k této strašlivé události vůbec došlo, z toho, že doposud nebyla vyšetřena a že pachatelé nebyli zatčeni, usvědčeni a odsouzeni, stejně jako u mnoha dalších násilných činů, ke kterým na Ukrajině došlo předtím, potom a dochází k nim stále.

Jsme tu kvůli tomu, abychom na příkladu přístupu našich médií a politiků k těmto událostem ukázali, že naše a celá západní společnost ve skutečnosti vůbec v praxi neuplatňuje ony humanistické a demokratické hodnoty, ke kterým se tak hlasitě hlásí a z jejichž porušování tak hlasitě obviňuje současné Rusko.

Jak je možné, že vedoucí osoby naší politické a mediální scény mlčí ke všem zločinům, které se na Ukrajině staly vůči pro-rusky a nebo jen skutečně demokraticky smýšeljícím lidem a čehož je onen masakr několika desítek lidí v Oděse pouze nejkřiklavějším příkladem?

Když se podíváme, kolik reportáží bylo v České televizi o tomto případu, tak najdeme pouze několik málo minut bezprostředně poté. Stejné je to s informacemi o sestřelení malajského letadla v červenci či jakýchkoliv dalších zločinech spáchaných ze strany Ukrajiny.

Porovnejme to s tím, jaké obrovské množství času věnovala naše i většina dalších západních médií případu Pussy Riot uvězněných v Rusku za výtržnictví, případu ukrajinské pilotky Savčenko vězněné v Rusku za pomoc při bombardování civilistů na Donbase, nebo takzvané ruské propagandě. A když k tomu připočteme nekonečné rozebírání kdejakého výroku prezidenta Zemana, který se zrovna pánům v Pentagonu úplně nehodí do jejich strategických plánů, tak dostaneme mnoho a mnoho hodin zpráv o událostech, které jsou v porovnání se smrtí byť jediného člověka bezvýznamné.

Ano, viděli jsme např. nekonečné v nedávné době nekonečné opakování a rozebírání případu teroristického útoku v Paříži v lednu letošního roku. A když bylo 22. února minulého roku zavražděno několik desítek lidí v Kyjevě, tak jsme to viděli a slyšeli také od rána do večera.

Proč jsme neviděli stejný rozruch kolem masakru v Oděse před rokem?

Odpovědi na tyto otázky známe.

Některá smrt se zkrátka do strategických plánů našich mocipánů hodí a některá ne. Pokud je možné nějaký zločin svést na Rusko, či na lidi, kteří Rusko podporují, tak je to pro propagandu směřovanou na obyvatelstvo západních zemí vhodné a pokud se jedná o zločin, ze kterého Rusko obvinit nelze, tak se o něm mlčí. Naše média se i k událostem v Oděse před rokem staví tímto způsobem.

Kdybychom žili ve skutečně civilizované a humanistické společnosti, tak by k té lidské tragédii, kterou celá válka na Ukrajině je, vůbec nemohlo dojít. To se týká samozřejmě i všech dalších válečných konfliktů, na kterých se naše země či naši takzvaní spojenci ze Severoatlantické aliance podílejí.

Musíme si přiznat, že nežijeme ve společnosti, která v praxi realizuje a prosazuje hodnoty, ke kterým se formálně slovy např. Listiny základních práv a svobod hlásí a kde tou nejzákladnější hodnotou je úcta ke každému lidskému životu. A to můžeme být rádi, že Česká republika ještě nějak okatě neuctívá fašisty a masové vrahy, což na současné Ukrajině s jejím banderovským kultem již bohužel neplatí.

Když vidíme v celé naší společnosti množící se ignoranci vůči utrpení lidí, kteří jsou označováni jako příslušníci cizí či nepřátelské skupiny, nebo dokonce výzvy k zabíjení a potom následné vraždy jinak myslících lidí či příslušníků jiného národa, tak je tomu na současné Ukrajině, tak pro to přece již máme slovo, které to vystihuje.

Ještě před několika lety jsme si asi všichni z nás mysleli, že toto slovo použijeme pouze ve vztahu k několik desítek let staré tragické minulosti. Ale bohužel současná doba nás vede k tomu, že musíme toto slovo použít i na dnešní stav. Tím slovem je samozřejmě fašismus.

Lidé v Oděse i v celé ukrajinské válce byli zabíjeni proto, že měli jiný názor na směřování své země a nechtěli se stavět k bratrskému ruskému národu nepřátelsky. To je fašismus.

Naše vláda, naši politici, naše mainstreamová a veřejnoprávní média tento fašismus nevidí. Nepožadují vyšetření a potrestání zločinů a k lidem, kteří reprezentují režim, jenž to umožnil, dál přistupují, jako by se nic nestalo.

Neosvojili si historickou zkušenost našich předků s tím, co to fašismus skutečně je.

Známé rčení praví, že kdo se z historie nepoučí, bude nucen si ji zopakovat. Na válečné tragédii Ukrajiny posledního roku lze vidět, jak to vypadá, když je někde překrucována a zapomínána historie. A na celé dnešní tzv. Západní společnosti lze vidět, jak to vypadá, když se překrucuje současnost nebo historie nedávno minulá.

Všeobecný úpadek morálky, kultury, vzdělanosti, rozpad sociálních vztahů a zhlouplé, snadno manipulovatelné obyvatelstvo.

Jaká bude naše budoucnost, pokud nebudeme tomuto úpadku vzdorovat, vidíme na současné Ukrajině a viděli jsme na oněch nevinných lidech zavražděných před rokem v Oděse.

Kéž není jejich smrt zbytečná, kéž jsou výstrahou před ztrátou paměti a soucitu. Kéž nás povzbudí k udržení si našeho lidství nejen v tomto smutném výročí.

prezentace s fotografiemi z Oděsy: http://www.nwoo.org/download/prezentace/odesa-pieta-2-5-2015.pptx

Videozáznam: http://www.nwoo.org/2015/05/04/pieta-za-odesu-antimajdan-2-5-2015-video/