Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Slyšeli jsme toho o Reinhardu Heydrichovi hodně, trošku se ale zapomnělo na to, že Heydrich hned po příjezdu do Prahy zavedl stanné právo, že začalo pronásledování tzv. odbojářů, především Obrany národa, sokolů, komunistů a dalších. Heydrichovi se podařilo rozbít spojení až do nejvyšších složek vlády generála Eliáše. A proto také padlo rozhodnutí československé vlády v exilu a doporučení, že má být vybrána jako symbolická oběť československého odboje Reinhard Heydrich. Samozřejmě o tom nerozhodnul Edvard Beneš nebo plukovník Moravec, to rozhodnutí muselo padnout na úrovni britské vlády, to nebylo tak jednoduché zabít nejvyššího představitele Sicherheitsdienstu (SD),“ uvádí v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

„Mě spíše zaujalo to, že se Heydrichovi věnovala taková pozornost, ale to, že se nevěnovala taková pozornost obětem. Těch prvních osm měsíců skutečné krutovlády , v tom bylo nejméně tisíc obětí z řad odbojářů ať už byli zastřeleni v Kobylisích nebo posláni do Mauthausenu, ale jména těch obětí jsme se nedozvěděli,“ připomíná Zdeněk Zbořil a pokračuje.

„Já bych rád připomenul, protože to je hanba české politické publicistiky, že se nepřipomíná poprava Vladislava Vančury 1.června 1942  Důvod proč se o tom nepíše je, jak se domnívám, že Vladislav Vančura byl také předválečný komunista, ale zamysleme se nad tím, kdo z té umělecké sféry se ke komunismu ať už ke členství nebo k tomu ideálu komunismu nehlásil . Ale Vančura byl také něco jiného, Vančura byl také významný kulturní pracovník, který se podílel na filmové produkci ještě před protektorátem a byl také literární autoritou mezi jeho generací.