Čechy nejsou protestantskou, nýbrž katolickou zemí, a to i navzdory duchovní krizi, v níž se dnes Česká republika nachází. Postupné mizení katolických náboženských pratradicí v zemi začalo již v období osvícenství a prohloubilo se v čase existence Československé socialistické republiky. Nejhlubší krize českého katolicismu však začala po roce 1989. Před 100 lety slavilo mši svatou 70 % české populace, dnes jen 4 %. 

Česká republika je katolickým státem s hlubokou katolickou tradicí. Představa, že Češi jsou zejména husity a protestanty, je zcela mylná. Máme hluboké katolické kořeny, ve společnosti je stále živá tradice světců Cyrila a Metoděje či svatého Václava. Husité vrhli stín na českou historii, husitské hnutí bylo reakcí na upálení Jana Husa, ale husitské "tradice" vymizely ani ne za dvě generace.

Historické stíny

Husitské hnutí bohužel vedlo k apostazi části obyvatelstva a k brutálnímu pronásledování katolíků. Protestantismus se objevil v Čechách v 16. století a rovněž se nesl ve znamení útoků na katolíky, po Třicetileté válce však význam protestantů v Čechách rovněž výrazně upadl. Česká společnost byla duchovně a nábožensky rozpolcená částečně i v 18. a zejména v 19. století, neboť mnozí čeští intelektuálové považovali Habsburky za problém. A protože Habsburkové byli katolíky, získal tento problém částečně i konfesní charakter.

Přesto v 18. až 19. století více než 80 % českého národa vyznávalo katolickou víru. Bylo velkým neštěstím, že pozdějším fázím procesu národního obrození dominovali v Čechách liberálové a nepřátelé katolicismu. Liberálové rozšiřovali propagandistické lži - že katolická církev je nepřítelem českého lidu, jazyka a literatury. Kvůli lidem jako Masaryk a později Beneš se stal protikatolický postoj v dobách existence první Československé republiky (1918 - 1938) samozřejmostí, přesto se však ještě ve 20. a 30. letech 20. století hlásilo téměř 70 % českého obyvatelstva ke katolicismu. Počet Čechů, kteří vůči katolicismu zaujaly antagonistické postoje však narůstal. 

Tragédie českých katolíků pokračovala v čase nacistické okupace a komunistického režimu, kdy zahynulo nebo bylo uvězněno množství katolických kněží i věřících laiků.

Komunistická propaganda cíleně útočila proti katolíkům. Ještě v 60. letech (dle informací z komunistických archivů) se ale téměř 50% české populace hlásilo ke katolicismu. Velký proces apostaze začal v listopadu 1989, kdy paradoxně katolická církev získala svou svobodu. V roce 1990 stále 30 % české populace chodilo pravidelně do kostela každou neděli, v roce 2019 to však už byly jen zhruba čtyři procenta populace (375.000 Čechů), což je skutečně drastický pokles. Důkazy odpadnutí od víry se v české populaci dnes také projevují v nízkém počtu křtů či církevních svateb, drasticky klesl počet kněží. V roce 1990 bylo na dvou českých seminářích v Praze a v Olomouci 453 seminaristů, dnes jich zbývá jen 30.

Navzdory uvedeným statistikám platí, že Česká republika zůstává katolickým a ne protestantským státem. Katolíků jsou 4 % (nominálně dle posledního sčítání kolem 10 % - pozn. PP), počet členů nekatolických církví však klesl na zcela marginální úroveň.

Čtěte ZDE: Mistr Jan dodnes rozděluje národ. Upalte je, volal - a sám skončil na hranici. Husitství - temná kapitola českých dějin. Svobodův film je paskvil. Jak dojít ke smíření?

Naděje do budoucnosti?

Po roce 1989 se s požehnáním nejvyšších politických kruhů začala v Čechách cíleně prosazovat protikatolická propaganda a samotná církev nebyla dostatečně aktivní či misionářská, aby dokázala těmto negativním tendencím zabránit. Počet katolíků se začal snižovat, je však třeba rozlišovat mezi západem a východem České republiky, zejména západ Čech se nachází v hlubokém úpadku, podobně jako Německo nebo Francie. I v Čechách se již začaly církevní budovy prodávat na světské účely, mění se na sklady nebo byty. Odlišná je situace na Moravě a na hranicích se Slovenskem, kde je katolická víra stále živá a kostely jsou stále plné.

Vysvětlení tohoto jevu je poměrně jednoduché. Na západě České republiky žili po staletí příslušníci německé menšiny. Po roce 1945 došlo k vysídlení německého obyvatelstva, domy po Němcích přebrali přesídlenci různých národností z různých míst, z nichž mnozí byli přívrženci komunistické strany. Jejich potomkům chybí vztah k náboženství a víra je pro ně cizí. Morava však tou dobou zůstala katolická a katolické tradice jsou zde silné i dnes. Přesto ani Morava se nedokáže ubránit úpadku katolicismu, zejména mladí se stávají nábožensky indiferentní. Ale stále jsou na Moravě plné kostely a zpovědnice. Nedostatek moravských kněží se řeší pomocí pastorace polských kněží a Moravané jsou Polákům vděční za jejich pomoc.

Existuje pro katolíky v Čechách stále naděje do budoucnosti? Nejsem optimistický, ale ani situaci nevnímám pesimisticky. Je zřejmé, že odklon od víry bude generačně pokračovat. V Čechách však dnes žije dostatek pevně věřících katolíků, kteří vědí Komu uvěřili a co chtějí, ti se své katolické víry snadno nevzdají. Postupně se objevují i jiné pozitivní signály. Například pražský magistrát souhlasil, aby se znovu vztyčila socha Matky Boží, kterou v roce 1918 svrhla ateisticko-socialistická antiklerikální lůza. Socha na Staroměstském náměstí. 

Podle vůdců lůzy byla tato socha připomínkou bitvy na Bílé hoře, v níž Habsburkové porazili vojska českých stavů. Šlo však o vědomou lež. Socha pochází z roku 1643 a byla postavena na památku obrany Prahy před Švédy. Socha připomínala českému národu jeho katolickou minulost, a proto musela být zlikvidována. Aktivní katolíci se dnes rozhodli situaci změnit, a podařilo se jim to. Pražský Magistrát po počáteční neochotě a mnoha tahanicích nakonec souhlasil, že socha bude znovu postavena na své bývalé místo v září tohoto roku. I to představuje pro český katolicismus naději do budoucnosti. 

Ať nám Panna Maria žehná a chrání české katolíky, kteří dali českému národu velmi mnoho vzácných osobností nejen v náboženském, ale i v kulturním a vlasteneckém životě.

Zdroj.