Školy dostávají na žáka zhruba 40 tisíc korun ročně, když se teď každému koupí iPad za šest tisíc, znamená to nárůst výdajů o 15 procent. Dvanáct miliard korun. Co s dětmi, které už tablet mají? Co s dětmi, které tablet ztratí, nebo jim ho někdo ukradne? Dostanou automaticky další?

Václav Klaus mladší

Tablet místo slabikáře

Prvňáci se učí číst „má-ma me-le ma-so“, počítat na počítadle 2 + 3 = 5 a šikovnost ruky „děti, tři prsty, jako když solíme – zlehýnka chytneme tužku a děláme čárky pěkně shora dolů do písanek …“. Teď budou mít tablet, hurá. „Paní učitelko, já jsem si ho zapomněl doma; paní učitelko, starší brácha na mým tabletu pařil celou noc tankovou bitvu a já ho mám úplně vybitej; já ho mám taky vybitej…“

Někdo (stát) vytvoří všechny ty jednotné učebnice a slabikáře a nahraje je do systému? Než to stát vytvoří, nebude to již sto let za opicemi a děti budou mít z domova v kapse daleko modernější technologii? Neplatí i tady, že peníze mají mířit do škol, které si mají samy rozhodnout, na co je chtějí vydat?

Třeba v Praze na Ořechovce – to je bohatá čtvrť, kde jsou samé velké vily – tam jistě již dnes skoro všechny děti chytrý telefon či netbook mají. Nebo v litvínovské hokejové základce třeba víc potřebují hokejky nebo kondičního trenéra. A na druhou stranu nějaká škola, která se chce profilovat technologickou moderností, si tablety místo učebnic sama zavede. Koneckonců během obří a předražené akce „Internet do škol“ skoro polovina škol už internet měla svépomocí. Druhá půlka by se jistě brzy přidala.

Čip dejte ministrovi!

Ale je holt doba populismu. Takže já navrhuji, aby každá žákyně dostala bílého poníka s růžovou mašlí. Kolik bude poník stát, co bude žrát a co se s ním bude ve škole dělat – to není moje starost.

Větší hardcore je bezpečnostní čip monitorující dítě. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mně se z takových věcí dělá špatně. Nejde o to, že žádné bezpečnosti to v ničem nepomůže. Známé firmy Horáček s Pažoutem nebudou mít u sebe ani žákovskou, ani čip. Ale svědomitá maminka bude v autě sledovat, zda dítě dorazilo od školních dveří do třídy (proč by nedorazilo?). Pokud se maminka tak bojí – normálně přece vodí prvňáčka až do třídy, protože maminka je lepší než čip. Pokud bude celý systém funkční jako třeba „přenos ředitelských dat školní matriky na MŠMT“, pak dostane každý den 50 rodičů infarkt z hrůzy, že se jim ztratilo dítě. Klid – jen se aktualizoval systém a zítra bude zase funkční. Jak systém dítě ochrání a v čem?

A vy fakt chcete do budoucna, aby každé dítě dostalo v porodnici pod kůži čip, a mohlo tak být monitorováno celý život, popřípadě bezdotykově platit v supermarketu? Nebude to pak horší než v Orwellově románu 1984? Že totiž systém může být snadno zneužit proti občanům? Školní čip je takový mezikrok.

V tomto případě navrhuji, aby se čip umístil jen na pana ministra, kterého platíme z daní, a občané tak budou moci monitorovat, kolik času tráví v úřadě a podobně. Odborně se to jmenuje „pilotní testování“. Navíc paní Chládková může systém využít i pro bezpečnostní účely.

O uprchlíky ať se postarají ti, kdo je „vyrobili“

A třetí neškolní věc: Europoslanci v tomto týdnu schválili systém umožňující přerozdělování azylantů. Ze zemí, kde už si s nimi nevědí rady (Německo, Itálie, Francie…), by se jich část poslala (asi ti nejproblémovější) mimo jiné k nám. To je skutečně zpráva týdne. Takže k nám do Kobylis pošlou třeba nějakého hodného pána a jeho kamarády, kteří tak ctí evropské hodnoty, že ještě cestou do Evropy utopili křesťanské spoluuprchlíky.

NE. Nemáme povinnost ani sílu spasit celý svět. Zejména je nebezpečné přijímat lidi, kteří nenávidí hodnoty západní civilizace nebo to, co z nich ještě zbylo. My v Kobylisích nejsme autoři vysokých cel a kvót na rozličné zboží a zemědělské produkty, které se takto do Evropy nedostanou. Ti lidé pak místo obchodování – vyvážejí sami sebe. Nemají co ztratit.

My nejsme ani majitelé dolů a vrtů a dalších obrovských nerostných zásob v rozvojových zemích, ze kterých pak místním nepřipadne skoro nic. My nejsme ani aktivisté, kteří uprchlíky opečovávají a bohatnou na začleňovacích a jiných dotacích, placených zase námi – daňovými poplatníky.

To oni – elity Evropské unie, majitelé nadnárodních surovinových firem, evropské země s dlouhodobou nesmyslnou imigrační politikou a aktivističtí nadšenci se mají o uprchlíky postarat. U sebe doma a za své.

Ministr školství aspoň ušetří za tablety, čipy a poníky.

Zdroj: Protiproud.cz