Po mnoha letech, kdy jej tam téměř nikdo nepostrádal. O čem to ale opravdu svědčí, kromě toho, že dosvědčuje chabou znalost české minulosti u těch, kteří se v této záležitosti angažovali? A nejen té pobělohorské. Jinak by totiž snad ani k obnově tohoto podivného sloupu nemohlo dojít, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Stavět pseudobarokní sloup s dvoumetrovou zlacenou sochou nahoře, je dnes už trochu zvláštní džob. Aspoň pro většinu zdejší veřejnosti či pro Němce, Francouze, Angličany a mnoho jiných zahraničních turistů, kteří  tuto část Prahy navštíví. Těžko se dá očekávat, že u toho budou nějak zvlášť zevlovat. Pokud si jej vůbec všimnou, tak nad tím asi jen zakroutí  hlavou. Možná si něco pomyslí o vyšinutosti těch, kteří se za toto   obnovené kamenné monstrum zasloužili. Stavět něco takového v dnešní době? 

Jako sochařský výtvor to není nic hezkého a navíc už v době, kdy to tam bylo vztyčeno poprvé, to  nebylo ani  původní. Tehdy už existovalo několik takových sloupů v okolních městech (Slaný) či zemích (Rakousko). Je to jen obyčejná nepůvodní kopie, byť se zašifrovaným skrytým významem, který ne každý - a už vůbec ne cizinci – zná. Bez jisté znalosti českých dějin to nikomu nic neříká.  Příslušníkům společnosti, která zde ještě po  oné dlouhé, prý třicetileté  válce tehdy existovala, to ovšem bylo jasné. Říkalo jim to: zde vládneme teď my a vy nás poslouchejte.

Češi se tehdy ve vlastní zemi dostali do naprostého područí vůči těm, kteří se zde i po vyhlášení vestfálského míru udrželi u moci. Ztratili nejen svá dřívější práva, ale i sebevědomí. Vítězové tuto svoji moc získali ovšem podvodem (blíže kniha Bělohorský podvod, která vyjde při příležitosti čtyř set let výročí údajné bitvy na Bílé hoře, která se nikdy ale nestala). A také díky tomu, že v roce 1648 už měli všichni, včetně tehdejších prominentů, války až po krk. Neměli ani chuť, ani možnosti a schopnosti v ní dál pokračovat, což se mj. projevilo i v tom, že v r.1648 byla obsazena švédskými vojsky jen část (tzv. levobřežní) Prahy.

Podle některých výkladů je prý ten sloup prý oslavou těch, kteří nedovolili švédským vojákům proniknout přes Karlův most do Starého města. Švédové předtím díky zradě jednoho císařského důstojníka dobře znajícího slabá místa  pražské obrany, získali za nepatrný obolus  mimořádnou kořist v podobě toho, co se na pražském Hradě zachovalo z cenných Rudolfových sbírek, a co našli v podhradí. Většinu toho si odvezli domů. Chtěli ovšem více. Nejen majetky pražských patricijů, které by si také mohli odvézt, ale celou Prahu. Symbol moci nad českým královstvím.

Ten sloup byl a stále je něco jako poděkování Vídně a tamějšího dvora - kde tehdy vládl syn jezuity řízeného Habsburka Ferdinanda II. - za to, že zde mohli zavést černou totalitu a ve velkém plundrovat české království  po další tři století. Není divu, že F. Sauer, nejspíše i M. Horáková a další vlastenci v euforii z rozpadu Rakouska-Uherska  v říjnu 1918, dostali „chuť“ na Mariánský sloup a strhli jej. I Masaryk je prý za to pochválil. Nešlo o nějaké sochařoborectví či pomstu Marii-bohorodičce. Její kult už ani tehdy nikomu za takovou námahu nestál. Svědčí o tom ostatně i to, že jiné mariánské sloupy v Čechách zůstaly bez povšimnutí stát.  Proč by někoho ostatně měl zajímal tento mýtus? O existenci Marie jako Kristovy matky se stejně  nedochovaly - kromě evangeliích napsaných ale až o tři sta let později - žádné stopy v těch skutečných dějinách. Šlo a stále jde o ryzí výmysl.

Už vůbec pak nešlo o nějakou positivní ideu, jejíž výklad by usnadnil  lepší porozumění tomu, co se v Evropě v polovině 17. století dělo.  Možná ale, že zdejší černoprdelníci teď prožívají po obnově sloupu slastný pocit, že znovu vítězí nad svými starými nepřáteli. To se ale pletou. Obnovení sloupu, který na náměstí až do vzniku republiky stál, už nemůže úpadek katolické církve nijak zastavit. Stejně tak k tomu ale nestačí ani podvodné restituce údajného (samozřejmě nakradeného) majetku z r. 2012 nejspíše sloužící dnes k úhradě nákladů spojených s obnovením sloupu. Na tom si namastili kapsy  jak ti, kteří sloup obnovili, tak i ti, kteří jim to povolili (lze pochybovat, že by dotace na to šly z tzv. evropských fondů, i když vyloučit se to nedá).

Svět jde už prostě dlouho jinudy, a o tyhle blbosti se snad už ani úředníci v Bruselu nezajímají. Nicméně otázka „k čemu bylo vlastně dobré obnovovat něco jako tento sloup?“ je na místě, a bylo by dobré se dopátrat, o co jde v případě  tak nebetyčné zbytečnosti jako je vztyčení tohoto sloupu. Rozumí se kromě toho, že to pár prelátům a pár katolíkům, kteří zde ještě toto náboženství praktikují, mohlo udělat dobře. Stálo jim to ale opravdu za to?

Celkem určitě nešlo o rozmnožení pseudobarokních památek v místě, kde se to jimi jen hemží. To by asi bylo tzv. zu viel. Notabene na dohled o Šalounova pomníku J. Husa či 27 křížů zasazených do dlažby na místě, kde si v r. 1621 tehdejší moc krvavě vyřídila účty se svými politickými oponenty. Něco takového by se spíše dalo chápat jen jako obyčejná provokace, ale to by asi nikomu, kdo má rozum,  za to nestálo. Nebo snad že by současní prominenti této Církve věřili na pověry, že dojde-li k obnově sloupu, tak Češi znovu uvěří všem těm nesmyslům, ve které prý věří i oni? Tak hloupí snad ale ani oni nejsou. Spíše je to pro ně nejspíše jen způsob jak ukázat, že jsou ještě tady. Tedy zviditelnit se. Především jim ale jde - a vždy šlo – jen  o majetky, a tedy i o moc. Moc je nutná k tomu, aby těch majetků bylo ještě více. Kdyby jim ale šlo o víru, proč  by se pak asi trochu více starali spíše o to, jak trochu zmenšil počet opuštěných far po celé zemi? Nebo aby do kostelů chodilo aspoň o pár stovek  více lidí, než tam dnes chodí. A také o to, aby zde působilo více farářů, kaplanů a jahnů mluvících spisovnou češtinou, a ne nějakou polsko-českou hatmatilkou. Možná i to, aby se u mladých mužů po ukončení střední školy projevil trochu větší zájem studovat teologii a volit si pak kariéru kleriků.

Z procesu tohoto zjevného úpadku domácí církve (o tom, jak se to projevuje v cizině nejsou přesné informace) lze nabýt dojmu, že smyslem a cílem celé té monstrakce spojené se vztyčováním mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nebylo nic jiného, než jen ukázat zdejšímu obyvatelstvu a Pražanům, že  jsou ještě tady. Nejspíše si myslí, že tím vyvrátí názor, že zdejší katolická církev je na tom bledě, že je v podstatě zralá na vymření.  

Doufejme spolu s nimi, že se zde nenajde někdo, kdo by chtěl F. Sauera a spol. napodobit.  Vztyčování takových sloupů jako je ten ze Staromáče, je stejným marněním energie, jako jejich strhávání. Ať tam sloup stojí a demonstruje, jak je už katolická církev v Čechách mimo realitu. Asi  jim chybí někdo, kdo by se zamyslel nad jejím dřívějším i dnešním vývojem a poučil by je o tom, jak si sami sobě škodí těmito hloupostmi. Dobře jim tak.  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)