Jinými slovy: předseda Senátu se rozhodl navštívit Tchajwan, přičemž z hlediska principů (a k principům se Vystrčil hlásí!) naší zahraniční politiky ale už od dob vlády Vystrčilových kolegů z ODS a prezidenta Havla platí zásada „jedné Číny“. Tchajwan je velmi sporným subjektem mezinárodních vztahů, protože politiku jedné Číny uznává i Evropská unie a Spojené státy. Politiku jedné Číny ostatně uznává i Tchajwan, i když jeho pojetí je z hlediska pevninské Číny poněkud výstřední, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider..

Předseda Senátu Vystrčil se brání, že nic nepodniká proti této zásadě naší zahraniční politiky. Pouze by tedy měl dodat, kdy hodlá kvůli vybalancování navštívit i pevninskou Čínu, aby mu bylo co věřit. Protože jinak by všechno svědčilo o tom, že jím reprezentovaný Senát se rozhodl dělat samostatnou zahraniční politiku, přestože nic v kompetenčním zákoně mu takovou možnost nedává, a instituce, jak známo zřejmě všem, kromě některých senátorů, nesmějí dělat nic, co jim neukládá zákon.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil si navíc dělá šoufky z lidí, protože jedním dechem říká, že musíme držet principy hodnoty a nesmíme počítat grošíky – a hned mluví o tom, jaké kšefty by se daly na Tchajwanu udělat, a kolik toho Tchajwaj investoval u nás, že ekonomické ukazatele hovoří spíše než pro spolupráci s Čínou pro spolupráci s Tchajwanem, a jak by se to všechno mohlo ještě zlepšit. Jediné vysvětlení nabízí fakt, že přitom nepočítal grošíky, ale dolary.

Pak již začal Vystrčil v televizní debatě s Tomio Okamurou trpět samozápaly a nebyl k utišení. Naprosto bez důkazů napadl Čínu, že je původcem úniku koronaviru (aniž by zmínil americké financování inkriminované laboratoře ve Wuhanu), a vášnivě hovořil o nutnosti zachovat rovnou páteř a nepodlehnout čínskému vyhrožování. Srovnatelné americké vyhrožování ohledně nepěkných důsledků, které by mělo naše zvýšené zdanění internetových gigantů, zřejmě Vystrčilovi ani nepřišlo na mysl, možná ho považuje za přátelskou radu (analogicky situaci, kdy vojenská okupace některým ideologicky vymaštěným myslím připadala jako „bratrská pomoc“).

Rozbíječská a oportunistická Vystrčilova avantýra je velmi zajímavým příspěvkem k tvrzení, že Rusko dělá všechno pro to, aby rozklížilo a naklínovalo jednotu Západu. Ten svou politiku jedné Číny vyjádřil a netorpéduje ji. Otázkou tedy je, komu je ku prospěchu to třeštění komunálních a senátních politiků!