Škola je státní průmysl, který má za úkol:

-Promarnit důležitý čas v životě, zabránit dobrodružství a aktivnímu učení, poškodit děti mnohahodinovým sezením, které je nezdravé.

-Demonstrovat státní moc. Kdo nevydrží nudu a stávkuje, bude patřičně zpracován. Kdo opustí školní vězení příliš brzy, nesmí studovat na univerzitě.

-Vystavit děti prostředí, kde přijdou do styku (nejenom) s drogami a narcismem.

-Provozovat nemocný sport učení se zpaměti, na místo výuky cílevědomého myšlení, organizace a zdravého sebevědomí. Nadcházející generaci se dá namluvit, že takový systém je samozřejmě ,,objektivní“. To je důvod, proč je vzdělávací systém ze strany vlády zcela kontrolovaný a proč existuje zákon §7 des GG.

Jako otec nebo matka máte (logicky) záměr připravit své dítě pro pozdější život, aby se mohlo účastnit na komplexních společenských situacích. To bohužel není v zájmu (většiny) mocných zájmových skupin. Především chtějí, aby příští generace ,,slyšela“ na státní byrokratický systém, který je definuje. To je jejich páka. Příští mladá generace si byrokratický státní systém ,,osvojí“ a neklade si žádné další otázky.

To, co dnes máme v německém školním systému, je obraz státního byrokratického orgánu a průmyslu v jednom, který generuje ,,absolventy“, kteří zvládnou splnit úkol na 66%.

Standardizovaný ,,závěrečný“ test v10. třídě, který obsahuje učební látku ze 7, 8 a 9. třídy a je jednoznačně,,zbytečný“, ale jeho obsah je závazný. Studenti se učí matematiku, kterou obvykle nebudou nikdy potřebovat nebo se učí rozebrat báseň podle naprosto zbytečných schémat a vzorců. Obsah je bez významu a nic netvoří. Je to druh zbytečné mozkové akrobacie. Je ironií dějin, co si škola nárokuje: ,,Non scholae, sed vitae discimus“ (ne pro školu, ale pro život se učíme).

Ve společnosti dospělých, se vstupuje do vztahu vzájemné výměny. Pro svojí obživu tak musí nabídnout něco užitečného, za co ostatní lidé ochotně zaplatí. Dospívající mládež se musí do takového systému co nejdřív ,,vyškolit“. To znamená, že ,,studenti“ se nesmějí ,,institucionalizovat“ a ,,pedagogizovat“, ale musí se účastnit reálného života. Samozřejmě to bude potřebovat podporu, a je třeba jednat po menších krocích s ohledem na psychiku dospívajících. Ale studenti se musí trénovat se ,,správnými“ lidmi pro opravdový ,,život“ v rámci reálných ,,podmínek“. Prakticky i teoreticky by se to děti mohly naučit, když se jim něco užitečného nabídne: totiž reálný život. Mohly by tak pracovat na tom, co je zajímá a krok za krokem se tak učit a vyrůst.

,,Kontrolní“ systém zpětné vazby (Feedbacksystem) by se měl cvičit s normálními lidmi, se kterými se studenti setkají. Takže ne se ,,státním systémem“ a jeho učiteli, kteří mají zcela zvláštní, neobvyklé ,,pedagogické“ chování nebo státní byrokracií. Nikdo mimo tento ,,státní systém“ se tak nechová. Takže škola se musí stát protipólem ,,lágru“, ve kterém jsou děti po celé dny zavřené. Je to opak srovnávacích ,,zkoušek znalostí“ pro PISA (tady: PISA-Studien) nebo podobných organizací. Je to propojení zajímavé učební látky, prostřednictvím teorie a praxe v pravém kontextu. Tím vzniká vzdělání, protože znalosti jsou používané v různých souvislostech a jsou propojené. Není to vůbec vzdělání, které potřebuje stovky hodin nedobrovolného učení. Totiž osvojit si nepoužitelné matematické vzorečky a básnické konstrukce, které se spolu vůbec nedají propojit a stojí tak ve zcela prázdném prostoru.

Paralelní svět německých škol propouští ve státem kontrolovaném procesu své absolventy s naprosto nepotřebnými znalostmi, které nepředstavují žádné vzdělání. Není proto divu, že mnozí studenti neví, co mají dělat po maturitě a při prvním pokusu v ,,opravdovém“ životě selhávají. Nepotřebné znalosti jim v ,,reálném“ světě moc nepomohou. Jejich státem indoktrinované chování je v úplném rozporu se skutečným světem. Mnoho maturantů ze středních škol se rozhodnou pro to, co už znají a co ,,funguje“, tj. zaměstnání (pozici) ve státním systému. Přihlásí se na pedagogickou fakultu nebo humanitní studia, jako je např. latinsko-americké vědy a k tomu amerikanistiku.

Není proto divu, že ,,levici“ volí takoví klienti co si myslí: ,,Stát má pomáhat.“ (nebo spíš: stát se má postarat). Nic jiného neznají. Věční studenti se svými nepotřebnými špatně znalostmi, jsou často v obtížné finanční situaci. Nechápou celý systém. Vidí jen jiné mladé lidi, kteří si otevírají restauraci nebo jezdí s novým BMW řady 7. Pak přichází závist, protože si myslí, že je za to zodpovědná ,,zlá“ ekonomika. Ta je zodpovědná za to, že tak moudří a učení lidé vyjdou naprázdno. Stejně tak jako vládní úředníci uvíznou často v umělé ,,státní ideologické bublině“, ve které nechápou hlubší vztahy. Někde hluboko uvnitř jsou totiž ,,vlevo“.

Ostatní studenti se zase dostanou pod vedení globálních světových korporací: A ty mají podobné zájmy, jaké má stát. Tím jsou ,,poslušní“ a tvrdě pracující lidé, kteří nejsou kritičtí a poslechnou to, co se jim řekne. Díky školskému systému, se produkuje přesně tento typ lidí pro velké korporace. Musí je totiž stejně vyškolit od nuly pro svoje speciální úkoly: proto existují vzdělávací programy a technické vysoké školy.

Světu hrozí tyranie a musí být zachráněn. Například tím, že děti budeme vychovávat k soucitu, odpovědnosti a tvořivosti.

* Lemming je v originále lumík, pojem lenoch, případně lenochod se pro tento text hodí víc

Zdroj: http://www.pravda-tv.com/2015/05/so-produziert-das-schulsystem-lemminge-die-massenweise-in-ein-erfolgloses-leben-abstuerzen/