Připomínáme si 78 let od vyhlazení Lidic německými okupanty. Nesmíme nikdy zapomenout na to, že Německo chtělo náš národ vyhubit jako podle nich součást podřadné rasy. Němci se mstili za atentát na Heydricha, který byl mistrovským kouskem našeho odboje. Nesmíme zapomenout na oběti vlastenců, kteří položili život za svobodu a suverenitu našeho národa a v boji proti zrůdnému nacistickému režimu, který vraždil lidi jen kvůli odlišnému rasovému původu či jinému politickému názoru.

I dnes bohužel vidíme v Evropě nenávistnou islámskou ideologii, která lidi ostatních náboženství považuje za podřadné a dle níž tito lidé mohou být vražděni a zotročeni. I dnes v Evropě vidíme ofenzivu sluníčkářských neomarxistů, kteří neuznávají výsledky demokratických voleb a lidi s opačnými názory slovně a někdy dokonce i fyzicky napadají. Nacisté nejsou ti, kteří se chtějí bránit proti novým totalitním ideologiím, ale dědici nacismu jsou ti, kteří tyto ideologie prosazují. Ke krveprolití nemusí být daleko. Viděli jsme to v Ukrajině na Majdanu. Vidíme to v Americe.

Po atentátu na zastupujícího německého říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 byly Lidice v rámci heydrichiády vybrány nacistickým vedením pro exemplární kolektivní trest. Došlo k vyhlazení Lidic – srovnání obce čítající 104 domů s 503 obyvateli se zemí, obyvatelstvo bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů, menší část dětí byla určena k poněmčení v Říši. Lidickou tragédii nepřežilo celkem 192 mužů, 60 žen, 88 dětí. Po druhé světové válce se vrátilo 143 žen a po usilovném pátrání i 17 dětí.

I v naší zemi máme lidi, kteří se hlásí k násilnému Majdanu či k násilným protestům v Americe. Lidice jsou mementem, že se musíme proti totalitním tendencím bránit a jsou mementem toho, že musíme bránit svou svobodu a suverenitu.