Jednou z nich je i způsob plnění tzv. „zemědělské rezervy“. Jde o trvale rostoucí balík peněz, který je v Bruselu uložen pro případy řešení krizí v zemědělství. Vznikl před 14 lety při jedné z reforem zemědělské politiky EU. Původně do něj bylo odloženo 500 milionů eur. Postupem času tato suma narostla až na 1,5 miliardy. Během té doby postihla zemědělce řada krizí. Kvůli administrativní komplikovanosti postupů k použití zemědělské rezervy se Komisi nikdy nepodařilo tyto odložené peníze pro zemědělce uvolnit a vyplatit je ke zmírnění škod.

Komise přesto nadále trvá na tom, že i po reformě, o níž právě europarlament jedná, má být rezerva dále zvyšována. Rezervu nedobrovolně vytváří část zemědělců. Družstvům a firmám, které dostávají na dotacích více než 2 tisíce eur je každoročně ze záloh stržena určitá částka, která je odložena do bruselské rezervy. Část peněz, kterou takto zemědělci půjčí Komisi, je jim teoreticky na chvíli vrácena v červenci při vyplácení doplatků dotací. V září je jim ale strženo opět o něco více.

V přepočtu na hektar obhospodařované půdy posílá do rezervy nejvíce ČR. Čeští zemědělci, kteří mají čtvrtinové dotace ve srovnání s Francouzi, Němci, Belgičany nebo Holanďany, přispívají na tvorbu rezervy násobně více než jejich mnohem bohatší západní kolegové. Zdá se, že metoda výpočtu byla záměrně zvolena tak, aby odvody do rezerv nepostihly miliony dobře dotovaných francouzských, německých a holandských farmářů, ale aby ještě více poškodily česká družstva a zemědělské podniky, které zaměstnávají pracovníky na plný úvazek.

V pracovní skupině pro FMM jsem k této věci navrhl dva pozměňovací návrhy. Podle jednoho by byly srážky ze záloh na odvody do rezervy úplně pozastaveny. Zemědělská rezerva by měla být plněna nebo navyšována vždy jen z toho, co se nepodaří vyčerpat na investičních dotacích. Každoročně jde o miliardy, které se kvůli složité administrativě spojené s vyplácením investičních dotací nepodaří vyčerpat. Pro případ, že by první návrh nebyl schválen, jsem předložil pozměňovací návrh, podle něhož by všichni na rezervu přispívali stejně. Bez ohledu na to jestli jde o rodinnou farmu, malé družstvo, nebo obří podnik jako italský Parmalat nebo německý Südmilch.