Ondřej Höppner přináší nové informace o případu, který dlouho vzrušoval českou veřejnost a jejž nyní policie kvapně uzavřela, a jako autor knihy, která zatím nesměla vyjít, uvažuje o možných podivných souvislostech. Mediální verze tragického příběhu rodiny, v níž je údajným vrahem ten, kdo jako jediný přežil, tedy Petr Kramný, dostala další vážnou trhlinu. Objevily se totiž fotografie, které oficiální verzi vraždy manželky a dcerky elektrickým proudem vyvracejí. Tím se celá konstrukce hroutí jako domeček z karet.  Petr Kramný však nadále zůstává ve vězení.

Ondřej Höppner

Zvláštní náhody

Média se k této nové skutečnosti postavila s rozpačitostí sobě vlastní: Fotografie zveřejnila rozostřené, hledala stopy, které by potvrzovaly jejich verzi a… nenašla je. Přitom stále, jen o mnoho tišeji, lpí na své původní verzi, že Petr Kramný vyvraždil svou rodinu.

Jako člověk s celým případem do hloubky obeznámený, tvrdím: Petr Kramný je nevinen. Vraždila Monika Kramná – otrávila svou dceru a sebe. Pokusila se zabít i svého manžela, ale neuspěla. Čím dál víc je jasné, že sledujeme příběh milujícího táty, který přišel o ženu a dceru – a jenom média z něj udělala vraha, aniž by existoval jediný byť i nepřímý důkaz.

V podstatě jen na základě mediálního tlaku žije Petr Kramný už 16 měsíců ve vězení. Kniha Vražda v Egyptě, která dokazuje, že pravděpodobně vraždila Kramného manželka Monika, se k veřejnosti nedostala. Je soudně zakázána. Základní otázka zní: Proč se se klíčové fotografie objevily až teď, dvacet měsíců po činu? Odpověď na tuto otázku je mnohem důležitější, než to, kdo je médiím poskytl.

Důkazy neexistují

V těchto dnech měl být Petr Kramný, údržbář z Karviné a údajný vrah, propuštěn po 16 měsících vazby na svobodu. Důvodem byl nejen nedostatek důkazů, ale i to, že uplynula zákonná lhůta, po kterou mohl být bez žaloby držen ve vězení. Jenže pokud by se Petr Kramný ocitl na svobodě, znamenalo by to, že je jednak policie neschopná, ale také že média lhala, protože žádné důkazy nejsou.

Jako blesk z čistého nebe přišly před pár dny dvě události, které dávají případu nový rozměr – zvláště proto, že následují krátce po sobě.

Policie pod tlakem končící vazby oznámila, že má dost důkazů o tom, že Kramný vraždil elektrickým proudem, a může být proto souzen. Tím vytvořila pro soud v poslední chvíli důvod, aby Kramného ponechal ve vězení – a vyhnul se tak opakování stavu, který k uvěznění Kramného původně vedl, tedy k onomu mediálnímu lynčujícímu pokřiku: „Vrah je na svobodě!“

Je zjevné, že za dlouhé měsíce vyšetřování se žádné přímé ani nepřímé důkazy neobjevily, protože ani být nemohou. Proč?

Co je na snímcích

Ve stejnou dobu, kdy policie oznámila, že ukončila vyšetřování – a státní zástupce vznesl obžalobu, aby Kramný mohl zůstat dál ve vazbě – kdosi poskytl fotografie mrtvé Moniky Kramné a její dcery Klárky pořízené krátce po jejich smrti v egyptském hotelu. Snímky následně, „citlivě“ rozostřené, ukázala v hlavních zprávách televize Nova.

Od člověka, který fotografie viděl v jejich nerozostřené podobě, známe jejich popis. Těla prý nejevila žádné známky násilí, ani spáleniny, které by svědčily o zásahu elektrickým proudem. Dívka má na noze modřinu (den předtím jezdila podle fotografií na klouzačce) a na zádech od slunce začervenalou pleť.

Pro ty, co věří v Kramného nevinu, jsou ony snímky skvělou zprávou.  Jejich význam nespočívá jen v tom, co na nich je, nebo není, ale především v samotné jejich existenci. V okamžiku, kdy se objeví takto důležitý důkaz, by nemělo být  vyšetřování uzavřeno – a Kramný by měl být propuštěn na svobodu, protože maximální lhůta vazby už uplynula.

Časová shoda obou událostí – důvodu Kramného propustit a důvodu nechat ho za mřížemi – je tak mimořádná, že stěží mohlo jít o náhodu. Vše nasvědčuje tomu, že jde o víc. Fotografie, vyvracející Krmaného vinu jsou totiž nepřímým důkazem toho, že policie, která by měla být nezávislá, podléhá mediálnímu tlaku. A jak víme, často mu podléhá i soud. Kramný prostě v této chvíli nesměl být propustěn na svobodu, ale musí být dále vězněn, souzen … ač nakonec s největší pravděpodobností – pokud soud bude opravdu jednat nezávisle – osvobozen.

Pod mediálním tlakem

Zopakujme si proto znovu, oč se tady hraje: Jedinou indicií, které se mohli čeští vyšetřovatelé chytit, byla Kramného dvouhodinová výpověď, kterou nahrál na diktafon pro policii krátce po smrti své ženy a dcery. Byla mimřádně podrobná – a týkala se v podstatě jen onoho osudného dne. Obávám se, že jsem z novinářů jediný, kdo si ji přečetl celou.

Druhou indicií, z níž může česká policie vycházet, ale nemůže ji ověřit, jsou zprávy egyptských lékařů a vyšetřovatelů. Ty ovšem hovoří o Kramného nevině.

Proč tedy policie nenechala Kramného po jeho návratu z Egypta na svobodě? Důvod je jednoduchý: Média rozehrála svůj dobře prodejný příběh postavený na vině jediného, kdo z trojice přežil. Petr Kramný po návratu z Egypta chodil v Karviné z domova do práce a z práce domů neustále s novináři v patách, a jejich ničím nepodloženým, zato senzačně znějícím refrénem – „Vrah je na svobodě“.

Policie se tak ocitla v prekérní situaci. Důkazy žádné, tlak médií obrovský. Náhle už nebylo podstatné, že Kramného vyšetřovala egyptská policie a dospěla k závěru, že je nevinen. Ostatně těla obětí byla přivezena do Čech zbavená vnitřních orgánů – ty zůstaly v Egyptě.

Až  po několika měsících tápání se rozjela česká policejní delegace do Egypta. Zde se dozvěděla, co věděla už v Praze – že se nic víc nedozví. Na  místě činu ostatně nikdo z českých policistů nebyl. Jediným výsledkem mediálně opět sledovaného výletu vyšetřovatelů bylo setkání s egyptským prokurátorem, který nabízel výměnný pobyt.

Podvodná rekonstrukce

Verze o vraždě elektrickým proudem se nicméně objevila okamžitě po návratu policejní delegace z Egypta – vlastně už na letišti v Ruzyni. Původní spekulace, že Kramný svou ženu a dceru zabil ve sprše, brzy padly. Ukázalo se, že to není technicky proveditelné. Sprcha tedy zmizela, zůstal jen ten proud. Tato verze byla pak v médiích dokola omílána. Měla ji potvrdit nová pitva (ovšem už těl bez některých vnitřních orgánů), která… a teď pozor – smrt elektrickým prodem nikdy nepotvrdila, pouze ji také nevyvrátila.

Novináři deníku Blesk se rok po vraždě vypravili do Egypta na pokoj 6343 ve třetím patře hotelu Titanic, kde k tragédii došlo. Zjistili totéž, co autor knihy Vražda v Egyptě, který tam  byl dva měsíce před nimi – že je pokoj zapečetěný. Dnes už je otevřený a opět se v něm normálně střídají turisté.

V době návštěvy novinářů z Blesku byl ovšem pokoj zamčený. To je však podle zdroje obeznámeného s vyšetřováním nezastavilo. Ubytovali se v jiném pokoji rozlehlého hotelového komplexu a provedli vlastní rekonstrukci vraždy elektrickým proudem. Scénku nahráli na video a tvrdili, že byla pořízena „v pokoji smrti“.

Podle jejich místy až komického představení by vrah musel být eskamotér a ještě mít komplice: Odmontoval prý ze stolku u postele desku, pod kterou byly jakési barevné drátky – ovšem tak krátké, že by bylo nutné stolek překlopit přes postel způsobem, který by činil potíže i hadí ženě. Pro novináře z bulváru nebylo ničím ani tehdy již známé svědectví hotelového elektrikáře, že v době údajné vraždy nedošlo nikde v hotelu k výpadku proudu – ač všichni odborníci tvrdí, že by k němu dojít muselo.

Petr Kramný navíc později z vězení prohlásil, že „rekonstrukce“ proběhla v pokoji, který byl uspořádán zcela jinak než ten, kde zemřely jeho žena a dcera. Autor knihy Vražda v Egyptě jeho slova potvrzuje: Ne všechny pokoje v hotelovém komplexu Titanic jsou stejné. Právě tak se liší i vyšetřovací verze.

Připomeňme, že po tragédii byl hotel několik týdnů uzavřen – kvůli vcelku pochopitelnému nezájmu turistů. Egyptský lékař, který provedl první pitvu, uvedl jako důvod smrti otravu. Později však byla jeho zpráva zpochybňována, což je z hlediska turistického ruchu pochopitelné. Zemí zmítala občanská válka a turismus –  i přes úbytek návštěvníků – zůstával jediným jakž takž fungujícím průmyslovm odvětvím. A otrava v hotelovém komplexu by nebyla zrovna dobrou reklamou.

Nový Kájínek?

Česká média přesto nadále tvrdošíjně lpějí na své původní „senzační“ verzi, byť jejich snaha ve světle nových faktů a důkazů vyznívá groteskně a absurdně. Nikdy si například nepoložila otázku, zda to nemohla být Monika Kramná, kdo zabil svou dceru, a pokusil se pak zabít sebe i svého manžela? Pokud je známo, tuto otázku si kupodivu nepoložili ani policejní vyšetřovatelé.

Přitom jde o verzi patrně nejpravděpodobnější. Monika Kramná měla k jedům přístup – pracovala jako zdravotní sestra v domově důchodců. Kromě toho se léčila u psychiatra a brala antidepresiva. Dost možná si představovala hvězdnou kariéru modelky jinak, než v kuchyni panelového domu s údržbářem z Karviné. A kde jinde to skončit, než tam, kde vždy toužila žít – v luxusu. Připomeňme, že Hotel Titanic, kde k tragédii došlo, je nejluxusnějším resortem v oblasti.

Netvrdím, že vraha znám. Tvrdím však, že mediální fabulace „senzační verze“, která dobře prodává titulní  stránky novin, musí skončit v okamžiku, kdy pravděpodobně nevinnému člověku hrozí doživotní vězení. Ať ale už je Petr Kramný vinen či nevinen, jsme svědky dalšího devastujícího zásahu médií do života člověka, jehož vina nebyla prokázána. I když bude nakonec propuštěn na svobodu, dožije jako „vrah, kterého se nepodařilo usvědčit“.

Jenže – stane se to? Najde soud odvahu – byť jen v případě pochybností, které musejí vždy svědčit ve prospěch obžalovaného – postavit se mediální verzi, která Petra Kramného bez důkazů už dopředu „popravila“? Nebo vyrobí dalšího Kájínka?

Je tu však jedna zásadní odlištnost mezi případem Kramný a Kájínek. Zatímco Kájínek má sympatie žen a právě ty ho „tahají“ z vězení, byly to právě nesympatie žen, které dostaly za mříže Kramného. Není to jejich vina. Prostě jen věří tomu, co čtou a vidí v televizi.

 Převzato z Protiproud.cz