PATRICK JOSEPH BUCHANAN - ex-kandidát na prezidenta USA - se ptá, proč se zrovna výkladní skříň pokojného liberálně-demokratického soužití ve Spojených státech změnila ve válečnou zónu - a vyvozuje z toho některé i pro nás poučné závěry

Dotaz: Jak „systémový rasismus“ proniká modrým státem, kterému po desetiletí dominují liberální demokraté? Co vysvětluje selhání demokratů, kteří v Minnesotě dlouhodobě „vykořeňovali rasismus“?

Po páté noci plné řádění, rabování a žhářství byly kriminální živly vytlačeny z ulic Minneapolis.

Kým? Těmi samými policisty, kteří byli ze strany médií neustálým terčem výsměchu a nenávisti.

Triumf anarchie 

Bez tenké modré linie by byly daleko větší části desítek amerických měst v troskách, spálené na zem davy, které častovaly policii a jejich vozidla kameny, cihlami, lahvemi, zápalnými lahvemi a jakýmkoli svinstvem, kterým šlo házet.

Protože policisté na tyto nepokoje reagovali jako první, byli také prvními cíli kriminálních útoků a poslední obranou dodržování zákonů. Kdekoliv se museli stáhnout, následovala anarchie.

Podívejte se na rozhodnutí starosty Jacoba Freye a policejního náčelníka Medaria Arradonda, vzdát se a opustit 3. okrsek. Když se stáhla policejní auta a policisté uprchli, do okrsku pronikla rozzuřená chátra, vyplenila ho a spálila.

A Amerika v úžasu spatřila triumf anarchie. Člověk si klade otázku, co na to říkal přihlížející svět.

Čtěte ZDE: New York: Metropole světa upadá. Velká výměna postupuje. Je možné pád ještě zbrzdit? Bašta radikální levice. Zbývá poslední bílá čtvrť. Symbolické pro celý Západ. Sto netušených způsobů zkázy

Citadela liberalismu

Nyní se podívejme na politické zastoupení v Minneapolis.

Frey, který nařídil kapitulaci, je krajně levicový demokrat. Guvernér Tim Walz je liberální demokrat, stejně jako američtí senátoři včetně Amy Klobucharové. Kongresmanka Minneapolis Ilhan Omar je duchovní sestrou Alexandrie Ocasio-Cortez.

Minnesota byla politickým domovem viceprezidentů Huberta Humphreye a Waltera Mondaleho a senátorů Eugena McCarthyho a Paula Wellstona – všichni jsou ikony liberalismu. Při volbě prezidenta stát nehlasoval pro republikána od roku 1972. V Minnesotě neměl úspěch ani Ronald Reagan.

Přesto z jeho domovského státu, této citadely liberalismu, Walz minulý týden řekl: „Pokud máme všem Minnesoťanům zajistit spravedlnost, mír a pořádek, je třeba vyřešit systémový rasismus.“

Dotaz: Jak „systémový rasismus“ proniká modrým státem, kterému po desetiletí dominují liberální demokraté? Co vysvětluje selhání demokratů, kteří v Minnesotě dlouhodobě „vykořeňovali rasismus“?

Proč liberálové nedokázali vymýtit rasismus tam, kde vládnou? Jsou tímto virem nakaženi dokonce i dobří minnesotští liberálové?

Ochrnutí

To, čeho jsme byli svědky tento týden v Minneapolis, je selhání liberalismu. Vedení města a státu nedokázalo přesvědčit protestující, aby dostáli svým tvrzením, že protestují nenásilně. A když vypukly nepokoje, rabování a žhářství a začaly útoky na policii, vedoucí představitele to morálně a politicky ochromilo.

Elity nedokázaly odsoudit zabití George Floyda se stejným morálním důrazem, jako násilné a kriminální činy z řad protestujících. Nepodařilo se jim dostat včas do města dostatečné donucovací prostředky nebo Národní gardu, ani vyhlásit zákaz vycházení nebo použít potřebnou sílu k zastavení nepokojů a rabování.

V důsledku své nekompetentnosti nebo zbabělosti nechali krásné město Minneapolis jeho opatrovníci hromadně znásilnit zločineckými gangy. 

Proč tito vůdci dávno nerezignovali?

Pro srovnání uveďme několik příkladů ze 60. let.

V létě 1964 LBJ podepsal zákon Civil Rights Act. V roce 1965 byl po události při pochodu z města Selma přijat zákon Voting Right Act. Poté následoval jeden program Great Society za druhým. Jak Lyndon B. Johnson prohlásil v Howardově univerzitě, v Americe se přesouváme od rovnosti příležitostí k „rovnosti výsledků“.

Čtěte ZDE: USA v plamenech: Fatální hrozba a pozemská naděje. Teroristé z Antify jsou na roušky zvyklí. Život bělocha nemá cenu? Nejšpinavější politický boj. Svázané ruce a zničení Ameriky

V srpnu 1965 však vypukly nepokoje ve čtvrti Watts nejhorší rasové nepokoje od roku 1965, kdy prezident Lincoln poslal jednotky Unie, aby potlačily nepokoje při odvodech v New Yorku. V roce 1967 byly zažily nepokoje podobné velikosti Newark a Detroit. V dubnu 1968, několik dní po atentátu na Martina Luthera Kinga, byla drancována a vypalována americká města, včetně Washingtonu, D.C.

Kernerova komise LBJ uvedla, že příčinou nepokojů, které vyšly z černé komunity, byl ve skutečnosti „bílý rasismus“. Za „tichou většinu“ to komentoval prezident Richard Nixon: Vypadá to, že z nepokojů obviňují všechny, jen ne protestující samotné.

Také tehdejší liberálové se zdáli morálně odzbrojeni a politicky ochromeni, když došlo ke konfrontaci se zločinnými prvky, které vyšly z komunit obývaných menšinami a volících Demokraty. Zdá se, že takové situace u liberálů vždy vyvolávají ochrnutí, přičemž zločiny jsou přičítány „několika špatným jablkům“, která se skrývají mezi všemi „pokojnými protestujícími“.

O „vyzvání moci k dialogu“ se vede spousta řečí.

Co to dnes znamená?

Přinejmenším uznání, že zatímco zabití George Floyda bylo zvěrstvem, které volá po spravedlnosti, platí to rovněž o zuřivé kriminalitě, která následně explodovala.

Ale kvůli neschopnosti odsoudit tuto kriminalitu a ochrnutí minnesotské třídy politického vedení, ztratila černá komunita v Minneapolis stovky podniků (některé navždy), které jim poskytly možnost slušného života.

Liberálové mohou pojem „právo a pořádek“ přirovnávat k rasismu, ale bez zákona a pořádku neexistuje spravedlnost ani mír.

Zdroj.