I v médiích nezávislých na Číně je studená válka hodnocena ne jako šance pro USA, ale zbytečnost, ve které obě strany jenom ztratí.

Ale vše začalo daleko dříve. V této souvislosti si připomeňme pasáž ze zajímavé knihy (Gordon Thomas, Prameny draka, Nakl. Brána-Knižní klub, Praha 2002): „Spojené státy sehrály v uplynulém desetiletí (pozn.: 80. léta 20. století) významnou roli, když pomohly Číně stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Americké společnosti zaznamenávaly obrovské zisky, když se jim podařilo zdvojnásobit či zčtyřnásobit příjmy milionů Číňanů a poskytnout jim vyšší životní úroveň. A protože hrubý domácí produkt Čínské lidové republiky stále dosahoval pouhých 350 dolarů na hlavu, daly se další epochální zisky utržit ze společných podniků… Američtí investoři si navíc mohli v Číně vyškolit lacinou pracovní sílu a naučit ji pracovat s americkými technologiemi, což by ještě více prohloubilo čínskou závislost na Spojených státech…“  (Gordon Thomas, str. 68)

Dnes jsou USA a západní země v opačné pozici. Již technologicky vyspělá Čína začala tvrdě ohrožovat jejich dosavadní ekonomickou a technologickou převahu. Teď je naopak třeba Čínu přibrzdit různými restrikcemi. Proto probíhá zhruba od roku 2018 Trumpova obchodní protičínská válka.

Co na to komentátoři v Asii?

Trump si z protičínské agendy udělal ikonu svého boje za Ameriku. Počítá při prezidentských volbách s hlasy za obchodní válku s Čínou.

Kdyby Trump prohrál volby, změnilo by se něco v severoamericko – čínských vztazích? Zaznívá skepse. Někteří komentátoři si myslí, že Trumpova porážka v prezidentských volbách by mohla být pro druhou největší ekonomiku světa špatným signálem, protože by demokraté museli navázat na protičínskou trumpovskou linii. To otevírá prostor pro chaos v amerických reakcích vůči Číně.

„Anti-trumpovská“ frakce není moc chytrá, když vypráví, že Čína chce Trumpovo znovuzvolení, protože je rozvraceč a oslabuje USA, což vyhovuje Číně.

Tento výklad by mohl být riskantní, protože prohlubuje napětí a bilaterální rozdíly mezi anti-trumpíky a pro-trumpíky. Obě politické tlupy budou chtít dokázat, že jsou více „anti-komunistické" než ti druzí. Je v tom více hysterie než racionálna. Přitom si neuvědomují, že strategie čínské komunistické strany je kapitalistická, stejně jako v podnikatelské sféře v USA: Co nejvíce vyrobit a co nejlevněji prodat kdekoliv ve světě za co nejvýhodnější cenu.

Někteří komentátoři si naivně myslí, že Čínu čekají další problémy, protože na západě má Čína spornou hranici v Himalájích s Indií, a dále na jihu je Peking ve sporu Austrálií. Australská vláda se zamilovala do Trumpovy vizi, že Čína je vinna za šíření koronaviru zeměkoulí. India a australská Klokánie podepsaly pakt o obranných aktivitách. Indie nakoupí od Austrálie ječmen, který za trest „neodebere“ Čína.

Ve skutečnosti to pro Čínu neznamená nic nového. Obě země dlouhodobě jsou vůči Číně potenciálně nepřátelské.

Australsko – indická dohoda o vzájemném přístupu k logistickým zařízením (potenciál kooperace v zásobování, ale i sdílení informací) není nic nového, protože Čína pracuje s řadou scénářů, jak se bude vyrovnávat s námořními a leteckými silami všech okolních zemí, od Japonska po Vietnam a Indii a vzdálenou australskou Klokánii.

Stín koronaviru

Ekonomičtí komentátoři v různé míře se dopouštějí proroctví, že ekonomické (obchodní) oddělení USA a Číny již začalo a bude jen zrychlovat. Ale v Číně tím nikoho nepřekvapí, protože s tímto scénářem vedení Čína na tvrdo počítá od roku 2018.

Všichni se shodují, že tento trend urychlil koronavirus, který uzemnil začátkem roku 2020 nejméně na 2 měsíce čínskou ekonomiku. Ta sice dnes jede téměř na plné obrátky, ale problém je s exportem, protože omezení spotřeby stále ještě postihují Evropu a řadu afrických a amerických enkláv.

Koronavirus znevýhodňuje Čínu v dlouhodobém ekonomickém plánování. Dodavatelské řetězce z Asie kamsi daleko do Evropy či Ameriky budu kvůli zkušenosti s koronavirovým výpadkům zkracovány. Aby se v budoucnu neopakoval stejný výpadek v řetězci dodávek výrobků.

Mimo to v rámci studené obchodní války americké sankce promění vztahy v průmyslových odvětvích, jako je například sektor polovodičů, který chce Trump přiškrtit. Může to být  krátkodobě výhodné pro USA. Ale to zmobilizovalo čínskou vývojovou základnu k zintenzivnění práce na vlastních špičkových technologiích.

Přímo v USA liberální a prodemokratičtí komentátoři naznačují, že Trump má hloupé nápady, když třeba mudroval o tom, že v nejhorším případě by se USA plně vyvázaly z ekonomických vztahů s Čínou.

Trumpíkovci dumají, že prý by ekonomické oddělení USA od Číny stimulovalo růst domácí ekonomiky, neboť americké firmy by přesunuly výrobu zpět do USA a do zemí jejich spojenců.

Tento argument ignoruje dva klíčové faktory, pokud jde o Američany, kteří nyní zoufale touží po práci.

Za prvé, mnoho činností, které zastávají čínští pracovníci, bude přesunuto do závodů v Mexiku, Thajsku, Vietnamu a dalších nízkonákladových výrobních center.

Za druhé, jakékoli přemístění celých výrobních linek do jiné země může trvat roky. A v nově otevřených továrnách bude více robotů než pracovníků.

Z ekonomického hlediska je podstatné, že sílící studená válka zaručeně potopí jakoukoliv šanci na rychlé zotavení z koronavirové deprese, což utlumí vyhlídky milionů Američanů na zaměstnanost.

Zbrojní výroba k posílení americké intervenční armády zvýšení zaměstnanosti nepřinese.

Anti-trumpovci argumentují, že vojensko-průmyslový komplex není takový jako za 2. světové války nebo za studené války. Nezaměstná miliony amerických šikulů v továrnách.

Dnes je vojenská výzbroj natolik složitá, že většina dolarů vynaložených na nové válečnické letadlo, tank nebo loď, jde do specializovaných materiálů a počítačových systémů, nikoliv do výplat armády dělníků.

Miliardy dolarů na jednu novou ponorku a další stíhací/útočné letadlo F-35 vytvoří jen několik tisíc pracovních míst navíc, zatímco výdaje na zdravotní péči a školství by vytvořily mnohonásobně více potřebných komunálních zařízení a zaměstnaneckých míst.

Na zpřetrhání vazeb s čínskými ekonomickými mandaríny, kterým Trump vyhrožuje, doplatí i agrární průmysl v USA. Čína již nebude spoléhat na USA jako na dodavatele zemědělských produktů a bude hledat nejlepší nabídku. Pokud nabídnou lepší cenu dodavatelé z Brazílie, Argentiny nebo Ruska, američtí zemědělci budou mít velkou úrodu, ale komu ji prodat?

Evropská unie se prý nezapojí do studené války s Čínou!

Vůně pragmatismu

Trumpo/republikánští spiklenci se musí postarat také o hlavolam, ve kterém zhruba 60% veškerého asijského obchodu probíhá uvnitř Asie. Jižní Korea – Čína představují největší obchodní partnerství, do Číny Korejci vyváží dvakrát více výrobků než do USA. Asijská pobřežní ekonomická zóna, včetně Japonska, je do značné míry vázána spoluprací s Čínou. Ne, že by okolní státy Čínu milovali, ale kšeft je kšeft.

Trumpovi fanoušci podle komentářů předpokládají, že asijští kšeftaři budou myslet jako oni: Tedy, pochopí, že velké obchodní propojení s Čínou znamená nebezpečí silného vlivu komunistické strany Číny, a jejich svobody nakonec zmizí. Jenže, v ekonomice převládá krutý pragmatismus. Výrobci a obchodníci kašlou na to, jakého boha kdo vzývá, hlavně, že zaplatí.

Komentáře o tom jak bude škodit Hongkongu bezpečnostní zákon vypracovaný v Pekingu, neříkají prakticky nic zajímavého. Že zákon formálně odsoudily západní země nemá žádný význam. Bezpečnostní zákon ještě nebyl uveden v život a nikdo neví, jak se projeví v praxi. Že USA odeberou kvůli tomu Hongkongu doložku nejvyšších výhod?

Váhu mají především ekonomické souvislosti. Které asijské město zaujme místo Hongkongu, pokud ve finančním centru může dojít ke stažení zámořských bank a podniků? Kdo na tom vydělá? Japonsko, Jižní Korea nebo Singapur? K tomu se ozývá upozornění: Bez ohledu na nátlak ze strany USA i tak bude v Hongkongu snazší obchodovat než jinde v oblasti.

Připomínka na konec

Je úsměvné slyšet občanku Šámalovou z ČT nebo sinoložku Lomovou hovořit o tom, že vedení Říše středu zneužívá vypjatého nacionalismu.

V jedněch z hongkongských novin bylo v komentáři ukázáno, jak EU lavíruje: Šéf pseudozahraniční politiky EU Josep Borrell německým novinám řekl, že napětí mezi USA a Čínou představuje nový normální stav a EU musí „najít odpověď“, přičemž Peking je „nepostradatelným partnerem“ navzdory mnoha rozdílům s EU. „Čína potřebuje Evropu jako trh pro své výrobky, jako investora a dodavatele špičkových technologií a také pro mezinárodní uznání… To jsou naše prostředky nátlaku, musíme je lépe využívat."

K tomu lze dodat, že nejdůležitějším cílem pekingské Číny je kompletní 5G digitalizace Číny, aby rozjela velkovýrobu pro domácí i zahraniční trh ve velkém stylu, a přitom snížila míru chudoby ve venkovských vnitřních oblastech Číny. A ještě důležitější je absolutní priorita zvládnutí všech špičkových technologií. Proto nelze vůbec tušit, co bude Čína znamenat a podnikat za 5 let…

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)