O éře vlády Habsburků se říkalo Doba temna, ale teď se postavil Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a bude se stavět i socha Marie Terezie, o které byl nedávno „oslavný“ seriál, i když ožebračila České země o různá území.

Jak vy to vidíte pane Zbořile?

„Marie Terezie neztratila jenom Slezsko, ona chtěla budovat centralizovaný stát, ale měla v zahraničí spoustu nepřátel a nakonec dostala zemi do ekonomické krize, ze které hledal východisko její syn Josef II.. Ale ten princip, který zavedla Marie Terezie ke katolické církvi, kterou podporovala a církev za odměnu podporovala panovnici, ten potom vedl až k zániku rakousko-uherské monarchie. Ty oslavy vlády období Marie Terezie mají takovou zvláštní podobu, seriál ji oslavoval. Marie Terezie ale začala měnit mapu střední Evropy a to neúspěšně, nejenom ztráta Slezska, ale i dělení Polska  po dohodě s pruským králem a ruským carem nastartovalo zánik Polska, které pak usilovalo o obnovení své státnosti asi dalších 120 let , takže ta ochota stavět Marii Terezii pomník, kde vypadá jak bylo prezentováno, jako kuželka s malou hlavou, to je možná humor, ale mluví se o instalaci jezdecké sochy rakouského generála původem z Čech na parkovišti, dnes už věnovaném České televizi, na Malostranském náměstí," uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Stavění nových a bourání starých pomníků...

„Ta mánie stavět pomníky zřejmě  nezačala jenom v Praze 6 a nepokračuje ve Spojených státech amerických, ale ta je skutečně zvláštním průvodním zjevem totalitních režimů. Kdysi sochy K.H.Borovského, které se začaly stavět na českých a moravských vesnicích a městech asi tak 20 let po jeho smrti tak byly něčím podobným a podobné bylo i úsilí je odstraňovat. Pomníky Mistra Jana Husa téměř zmizely za 2.světové války a kuriózně se jedna z těch soch zachovala v Terezíně ačkoliv to bylo ghetto a byla někde schovaná  v podzemí. Já pamatuji, když se likvidovaly sochy T.G.Masaryka a dalších politiků. Kolik bylo jenom těch Gottwaldů…

Je to jakási mánie zdobit se slávou a úspěchy někoho jiného a pak se za to stydět, takže bourání, stavění a opětovné bourání je jakýmsi nejenom českým národním zlozvykem,“ dodává Zdeněk Zbořil.