Včera v noci a dnes ráno turecká armáda a letectvo masivně - nejméně 50 útoky v řadě – opakovaně bombardovaly jižní Kurdistán, tedy oblast autonomního Kurdistánu v Iráku i území mimo něj. Důvodem bombardování byla, jako vždy, přítomnost vojenských oddílů zakázané Kurdské strany pracujících – PKK – v této oblasti, konkrétně v Qandilu, v pohoří Zagros na turecko-irácké hranici.

Turci ovšem jako vždy bombardovali i civilní cíle, uprchlický tábor Machmur nedaleko hlavního města Kurdistánu Erbilu a také oblast Ninive, kde žila náboženská menšina Jezídů. Záměrně píšu žila, protože v roce 2014 zaútočil na tuto oblast tzv. Islámský stát a tisíce Jezídů pobil a odvlekl do otroctví. Turecké bombardování bylo zaměřeno i na oblast Shengal nebo také Sinjar, kam byl v roce 2014 veden hlavní útok ISIS proti těmto „nevěřícím“. Ti, kteří v horách Sinjar přežili, byli tehdy osvobozeni právě vojenskými složkami PKK a YPG.

Dnes jsou přeživší znovu terčem útoku, tentokrát státem NATO. Bomby, které na ně padají, jsou tedy ryze demokratické. Hořký sarkasmus. Útok navíc přišel v době, kdy se před několika dny(!) 150 jezídských rodin vrátilo do své vlasti. Z tzv. táborů pro vnitřní uprchlíky v Iráku. To jsou ti uprchlíci, o které se svět nestará, protože nemají ani přístup ke gumovým člunům ani peníze na pašeráky.

Irák, země zmítaná vnitřními sváry, nemá sílu na turecké útoky reagovat. Kurdští PKK a jezídští bojovníci z řad YBS – Jezídských obranných jednotek – nemají zbraně, jimiž by se mohli leteckým útokům bránit.

Vždy, když se tedy Erdoganovi nedaří dost rychle vítězit v některé zemi a některé válce, například v Sýrii a Libyi, jsou tu ještě Kurdové a Jezídi, které může beztrestně masakrovat. Aby byl u svých voličů „za hrdinu“.

A my už dopředu víme, že svět a mezinárodní organizace vyjádří maximálně „znepokojení“.

Jezídka Nadja Murad, nositelka Nobelovy ceny míru, kterou dostala právě za boj za práva svého lidu, sama dlouho v zajetí ISIS, napsala na svůj

Twitter:
„Mount Sinjar je právě teď válečnou zónou. Turecké stíhací letouny bombardují více míst. Přes 150 rodin Yazidi se právě vrátilo do svých domovů. Kdy irácká vláda a mezinárodní společenství uplatní určitou odvahu a politickou vůli při řešení bezpečnostních problémů v Sinjaru?“

Nejspíš i ona ví, že je to jen řečnická otázka…