Dárcovská konference na Ukrajině – s otevřenou náručí pro mizernou almužnu
Evropsko-ukrajinský summit byl pro kyjevský režim frustrující. Konference dárců, která po něm 28. dubna následovala, skončila totálním fiaskem. Stačí jen říci, že samotné slovo „dárci“ ztratilo jakýkoliv smysl bez ohledu na to, jaké ohromné naděje s touto událostí ve snaze nalézt cestu ze své chmurné ekonomické situace Kyjev spojoval. Málokdo byl ochoten vnést do Ukrajinské ekonomiky, která je v útlumu, nějaké povzbuzení.
Ti, kdo se na tomto shromáždění sešli, jej nazvali konferencí o ukrajinských reformách, což je změna slov tak, aby z ní nepocházely žádné finanční závazky. Účastníci se převážně skládali z činitelů mezinárodních organizací a Západních států, kteří tak utráceli cestovní náhrady, stejně jako z ukrajinských poslanců a členů parlamentu. Žádní vážní dárci se neobjevili. Ukrajinská vláda ujišťovala, že Čína, Indie a Saúdská Arábie jsou u nich ochotny investovat. Ty ale tuto událost ignorovaly. Pravda Peking opravdu před tím říkal, že upíral oči na velké investiční příležitosti na Ukrajině, teď ale reaguje na nedávno přijatý zákon o „de-komunizaci.“
Petro Porošenko na počátku spatra přednesl projev, v němž říkal, že rizika investic do ukrajinské ekonomiky by se neměla přehánět. Mluvil o strategii nabízené v programu Pěti D připraveném jeho přítelem Michailem Saakašvilim, do něhož patří de-oligarchizace (zbavení se magnátů), demonopolizace, deregulace, decentralizace a de-byrokratizace. V žertu nabídl výměnu. Podle něj by se mohl Jean Claude Juncker stát za deset let presidentem Ukrajiny s tím, že by Porošenko převzal jeho úřad presidenta Evropské komise. Nikdo to ale neshledal jako moc legrační.
Ministerský předseda se jako obvykle zkoušel vetřít do přízně Západu. Spolu s tím se ale cítil uražen nedostatečnou vzájemností, ba až vydíráním a handrkováním. Vyjádřil při tom zášť vůči Aténám. Ukrajinský ministerský předseda, když žádal o větší podporu, srovnával obdrženou částku mezinárodní pomoci členu EU Řecku s finanční pomocí nečlenovi EU Ukrajině. „Řecko už dostalo 300 miliard dolarů, a to nevede válku, nemá proti sobě ruské tanky, nevede válku proti jadernému státu,“ zatímco Ukrajina „dostala jen asi 30 miliard US dolarů celkové pomoci od MMF a členských států G7,“ a to i přesto, že má „čtyřnásobek obyvatelstva,“ řekl Jaceňjuk. Dodal, že Ukrajina spoléhá na silnou finanční podporu od tohoto bloku, o níž řekl, že to je ten nejlepší způsob, „jak z války proti Ruskem vedené agresi učinit příběh úspěchu.“ Řecko možná váhalo, má-li podpořit režim proti-ruských sankcí, teď jej ale nehoráznost ukrajinského ministerského předsedy přiměje k rozhodnějšímu postoji k zabránění zavedení nových restriktivních opatření proti Rusku a ke zrušení těch existujících, co jsou v platnosti.
Jaceňjuk vychloubačně prohlásil, že ruští investoři a všichni, kdo mají vazby na Rusko, budou z privatizačního procesu vyloučeni. Nezní vám to směšně? V první řadě diskriminace proti jakékoliv skupině potenciálních investorů odradí i ostatní. Přičemž to žádným způsobem nesedí s plánem tzv. Pěti D. Věřitelé velice dobře vědí, že v ukrajinské ekonomice jsou určitá odvětví, o která nemá nikdo zájem, kromě Ruska, a to kvůli historickým vazbám. K zákazu těch, „kdo mají vazby na Rusko,“ patří mezinárodní energetičtí giganti, kteří jsou tak či onak v Rusku součástí ekonomických aktivit. A kdo by potřeboval ukrajinské akcie?
Abychom Ukrajinské vůdce pochopili, je důležité vědět, kdo to tu diriguje. A to je pro celou věc příznačné! Kyjev žádá o pomoc převážně Evropu. Papouškuje při tom ale slova kohosi jiného. To se zjevně ukázalo, když tu prezentoval svůj video-proslov US vicepresident Joe Bidden. Ten, když bylo ještě úkolem instalovat tam ke Spojeným státům přátelštější vládu, často Kyjev osobně navštěvoval. Teď, když jde o finanční podporu loutkového režimu, tak dává přednost komunikaci na dálku. Jeho proslov zněl tak, jako kdyby neměl jasno, o co jde. Otázky ekonomické pomoci se dotkl jen nepřímo. Vicepresident předváděl, že US administrativa má zájem udržovat krizi i nadále a oslabovat strany do ní zapojené. Zdůrazňoval potřebu udržovat sankce proti Rusku, dokud, jak to formuloval, Rusko zcela nesplní Minské dohody. Na Ukrajinu žádné požadavky nevznesl. Řekl: „Proto pokračujeme s poskytováním bezpečnostní pomoci Ukrajině tak, aby vaše vojska mohla zabezpečit vaše území a hranice a bránit se proti ruské agresi.“ Takováto dělba práce, kdy Evropa musí platit za geopolitické zájmy Spojených států, dává vzniknout rostoucí nevoli na starém kontinentě. Podle německých zdrojů řekli účastníci konference, že dosud realizované reformy zdaleka nejsou postačující.
Johannes Hahn, komisař pro politiku evropského sousedství a pro vyjednávání o rozšíření, řekl, že Kyjev teprve začal s prvními kroky na cestě k reformě justice. Valdis Dombrovskis, vicepresident Evropské komise odpovědný za Euro a sociální dialog, kritizoval pomalé tempo ústavních reforem. Elisabeth Maria Ploumen, holandská ministryně zahraničního obchodu a rozvojové spolupráce, řekla, že hlavní překážkou na cestě k reformě Ukrajiny je všudypřítomná korupce. Jeden z těch činitelů EU řekl Deutsche Welle anonymně v bočním kuloáru této události, že Kyjev z Bruselu nikdy nedostane stejnou částku pomoci jako Řecko. Na Ukrajinu už byla investována spousta eur, ale s nulovým výsledkem. Jeden ze zástupců evropských podnikatelů řekl, že v cestě investicím v této zemi stojí nepříznivé podnikatelské podmínky i vojenský konflikt na Donbasu. Na konferenci se zdůrazňovala potřeba protimonopolního zákona. To je způsob, jímž se kritizuje oligarchický systém Ukrajiny, který odhání investory.
Shrneme-li to, konference nevyústila do „zlatého deště“ padajícího na ukrajinskou ekonomiku. Je to jen mizerná almužna, odhozená do natažené ruky. Součet je sice opravdu znatelný – 1,8 miliardy eur od Evropské unie, 1,4 miliardy eur od Německa, 2 miliardy dolarů do Spojených států. To jsou ale sliby, k nimž došlo už před konferencí. To, co bude dodáno kromě těchto částek, jako uvedl vicepresident Biden, přijde jen v případě úspěšných ekonomických reforem. A to je cosi, co vyvolává značné pochybnosti.
K nově oznámeným částkám na této konferenci patří 35 milionů $ z Norska, 66 milionů $ z Kanady, 100 milionů $ ze Švýcarska a dokonce 100 milionů $ ze Srbska na podporu uprchlíků. To ale není dost k záchraně „otců zakladatelů ukrajinské demokracie.“
Dmitry MININ | 07.05.2015 | 00:00
Zdroj
