Přesně před 40 roky, v roce 1975 jsem sloužil u vojenského špionážního útvaru 3524 v Litoměřicích pod velením podplukovníka Jiřího Piskláka. Byl to velmi nadaný a schopný člověk, který prý uměl pět světových jazyků a komunista to byl jako ta „ošípaná“. To ostatně musel být každý, který chtěl v tehdejší ČSLA něco znamenat. Nestraník udělal postup nejvýš na tělovýchovného náčelníka.

Jiří Hermánek – Bloger

Podplukovník Pisklák měl ale tu smůlu, že ve Vídni prý žila nějaká jeho tetička a milí zlatí kontrášové, před kterými si nebyl jist nikdo, to vyšťourali a místo v generálské škole v Moskvě pro něj zůstalo nedostupné.

Na generála ho v roce 1995 povýšil až prezident Havel. Nechápu ale, k čemu tak malý stát jako je Česká republika, s tak titěrnou armádou, potřeboval povýšit hned devět generálů v jednom jediném roce 1995.

Já si myslím, že jak u generálů, tak u profesorů jde o jediné. S tou vysokou vojenskou nebo pedagogickou hodností se prostě pojí vyšší prebendy.

A opravdu bych byl vděčný, kdyby si někdo dal tu práci a spočítal, kolik  naše armáda vlastně generálů a naše vysoké školství profesorů.

Já si ze školy pamatuji na jediného profesora, byl jím profesor Koníček. A když jsem jeho jméno hledal, tak se mi zobrazila katedra fyziky ČVUT FEL. A vida. Vede ji MUDr. a pod ním „osírají“ čtyři profesoři.

K čemu, proboha, čtyři profesoři na jedné jediné katedře? Profesor má přece tu katedru vést.

A to vůbec nemám odvahu zabrousit do nějakých „humanitních oborů“, kde těch profesorů, mnozí okolo 40 let věku, musí být jak „nasráno“. A stále se o ty prebendy hlásí další a další.

Profesura, podle mě není totéž, co řidičský průkaz, kde, když splním všechny náležitosti, mám na vydání ŘP nárok.

A teď k podpisům. Podpis každého jedince je veden jeho svobodnou vůlí. Vůlí často ovlivněnou a ještě častěji hloupou. Ale nikdo se nemůže vymlouvat na to, že podepisoval pod nátlakem nebo v nesvéprávném stavu. A pokud to udělá, má velké problémy s dokazováním.

Ale prezident? U něj to ej něco docela jiného. Na Havla si nikdo moc netroufl, ale i ten prskal jako sysel, když někdo zpochybnil jeho pravomoci. Pamatuji se, jak po nějakém sporu o jmenování guvernéra ČNB Dáša prohlásila, že Zemanovi už ruku nepodá.

Ale nakonec, nikdo tu Havlovu pravomoc někoho jmenovat či nejmenovat nezpochybňoval. Prostě to je v Ústavě republiky tak psané, takže to platí.

Daleko hůř na tom ale byl jeho následovník Václav Klaus, kterého většina Havlových fanoušků měla za osinu v zadku a také mu to dávala náležitě sežrat.

Legendární je historka se soudním čekatelem Petrem Langerem, patrně velmi schopným advokátem, který všechny zkoušky na soudního čekatele absolvoval na výtečnou.

Co však nesplňoval, byla podmínky věku a pak také, dle mého soudu, mu chyběla rozvážnost, rozmyslnost.

Advokát, který obhajuje pachatele závažného trestného činu, musí být rychlý, rozhodný, pohotový atd. Na soudce jsou ale kladeny trochu jiné nároky.

Takové, které výtečnými známkami u zkoušek nelze získat. A ty, podle mě, panu Langerovi chyběly a proto nebyl jmenován.

K čemu jinému podpis prezidenta je, než aby v konečné instanci posoudil vhodnost jak zákonů, tak i osob a svým podpisem stvrdil, že se se zněním zákona nebo s osobou kandidáta na nějakou hodnost či funkci ztotožnil?

A může či nemusí své rozhodnutí vysvětlit.

Co se ale dnes děje, není nic jiného než neustálá devalvace prezidentské funkce u nás. Zatímco Havlovi lezl každý až do prodloužených zad, Klaus měl již situaci složitější a Zeman je v situaci, kdy ani po deseti letech půstu nedostala pravdoláska svého člověka na Hrad a je proto hysterická.

Situace se jmenováním profesorů mi připadá, jako kdyby dospělý syn přišel k otci, políbil mu ruku a řekl: „Tatínku, přivedu Vám ukázat svoji snoubenku a požádám Vás o požehnání“ A syn přijde, tu čůzu otci předvede a otec řekne NE.

Načež syn se urazí a řekne: „Víte co, skočte mi na cara, já si ji vybral“. Tak proč potom vysokoškolští funkcionáři trvali na prezidentském podpisu, když od něj vlastně žádný podpis nechtějí?

To, co chtějí, je jakýsi „štempl“ či ještě lépe pečeť prezidentské kanceláře, ze které by bylo patrné, že dotyčného jmenoval prezident republiky a současně mu toto právo, jmenovat a samozřejmě také nejmenovat, upírají.

Myslím, že Kocourkovští blednou závistí. A ještě zopakuji svou prosbu pro ty pilnější a zdatnější šťouraly na Internetu. Zkuste prosím zjistit, kolik tedy má naše malá zem generálů a profesorů a také, co je vlastně náplní jejich činnosti.

A nebo nám je to všem putna?

Zdroj: Blog autora