Během procesu došlo také na návrh rozdělení dotací z Programu III na rok 2017 pro střešní organizace. Právě na něho vrcholní představitelé ČUS reagovali a jednali podle státních zástupců tak, aby se v rámci „veřejné soutěže“ obohatili na úkor jiné střešní organizace. Jenže Zdeněk Bříza, který na ministerstvu školství dříve pracoval, označil u soudu navrhovanou tabulku za totálně vadnou.

Právě tabulka Programu III byla zásadní pro obvinění ČUS a jejich představitelů. V něm na rok 2017 měla podle úřednice MŠMT obdržet ČUS částku 48 milionů, Česká obec sokolská 46 milionů korun a Český olympijský výbor 60 milionů korun. Přitom klíčová pro rozdělení byla kritéria členské základny a územních pracovišť v regionech. Na těchto parametrech panovala shoda od června roku 2016 v ministerských orgánech, kde se dotační program pro střešní organizace projednával. Návrh úřednice to však opomenul.

„To bylo určitě špatně. Návrh byl totálně vadný,“ potvrdil Zdeněk Bříza, který v té době byl šéfem odboru sportu na ministerstvu školství.

„Šlo o živý proces. Stávalo se totiž běžně, že návrh na rozdělení peněz z jednotlivého programu byl navržen ještě k přepracování.“ Představitelé ČUS jsou obvinění za to, že komentovali a kritizovali navržené částky z Programu III. A to navzdory tomu, že ve schválených kritériích byla Česká unie sportu s nejvyšším počtem členů a územních pracovišť suverénně nejsilnější.

Nebyli však jediní, kdo z velkých střešních organizací proces návrhu rozdělení neinvestičního Programu III komentoval, což se potvrdilo u soudu.

„Sešel jsem se například s paní Moučkovou (Česká obce sokolská) několikrát. Sokolové navrhovali dokonce 200 milionů korun pro sebe. Poté pochopila, že by prostředky sebrala všem,“ popisoval Bříza.

Exšéf odboru pro sport na MŠMT si volal také s Jiřím Kejvalem, předsedou ČOV.

„Kejval komunikoval často s paní ministryní Valachovou, já jsem s ním také mluvil. To samé bylo s panem Janstou. Choval jsem se ke všem úplně stejně, padni komu padni. Nešlo o zájmy jednotlivých organizací, šlo o zájmy českého sportu,“ potvrdil u soudu Bříza.

Existovala také samostatná pracovní skupina k Programu III, jehož garantem byl Miroslav Jansta. Ten byl zároveň místopředsedou Národní rady pro sport.

„Její členové se mohli vyjadřovat k návrhům rozdělování finančních prostředků. Nebylo to nějak časově ohraničeno,“ prohlásil u soudu Bříza, který dále potvrdil, že jednací řád a statuty Národní rady pro sport neobsahovaly časové ohraničení, kdy už se o částkách v programech nemůže mluvit. Návrh na Program III tak bylo možné komentovat i po zveřejnění v poradní skupině. 

Úředníci na lukrativních zájezdech

Bývalý šéf odboru sportu také potvrdil, že úředníci z MŠMT jezdili na zájezdy na pozvání Českým olympijským výborem. Když se mělo rozhodovat o částkách v Programu III, byli v Turecku na pozvání ČOV úředníci z MŠMT.

„Oblečení od ČOV už máme a jídlo je tu skvělé,“ popsal jeden z nich. „Jsem přesvědčený, že šlo o dar. Je na každém příjemci, aby to přihlásil do svých příjmů a výkazů,“ reagoval na to Bříza.

Česká unie sportu nechápe, proč se její vrcholní představitelé nemohli vyjadřovat k návrhům na rozdělení dotace, když byli členi poradních orgánů. ČUS dále nerozumí tomu, jak mohla porušit pravidla „veřejné soutěže,“ když se o žádnou soutěž nejednalo, a ve jiném případě se neposuzují mimořádnou dotaci v podobě 76 milionů korun, kterou bývalá ministryně Kateřina Valachová poslala bez soutěže a bez kritérií olympijskému výboru.