Objevil se další antidušek, a tak mi to přece nedá, abych k tomu něco nesepsal. Nejdřív to bylo „pár slov“, ale nakonec je z toho docela dlouhé pojednání. Sepsal jsem to už před týdnem a pak jsem to odložil a až teď jsem se k tomu vrátil. Taky jsem vystudoval fildu a taky jsem psával na Deník Referendum… o Václavu Klausovi, o levici a pravici, o totalitním myšlení, nevěda, že sám se totalitního myšlení dopouštím. Ty články tam ještě někde jsou. Je to už dost dávno, co jsem začal myslet vlastní hlavou, respektive kdy jsem začal vlastní hlavu systematicky dekonstruovat. Pochopil jsem totiž, že musím nejprve rozbít přesvědčení, jichž jsem v různých fázích svého života a cesty vzdělávacím procesem nabyl. Proto jsem se také programově přihlásil k dadaismu.

Komentované články:
https://denikreferendum.cz/clanek/31281-ezosplaining-jaroslava-duska
https://denikreferendum.cz/clanek/31305-k-vyberu-hostu-dvtv-rozmohl-se-nam-tu-takovy-nesvar

Myslím, že oním hlavním omylem, na němž je novodobé inkviziční snažení, realizované v moderních formách pod líbivými názvy, založeno, je přesvědčení, že já jsem přece na straně těch uvědomělých, těch vzdělaných, a těm, kteří mají jiný názor, toto poučené poznání zkrátka chybí, a proto je třeba je dovzdělat a zároveň je ochránit před informačními zdroji, které jsou v rozporu se správným vzděláním a které by mohly pro ně být matoucí.

To už tu ovšem kdysi v jiném hávu bylo: že ten, kdo odmítá nevyhnutelnost nevyhnutelných historických procesů, pouze není dostatečně vzdělaný v učení o jejich nevyhnutelnosti. V jádru marxismu-leninismu, respektive vědeckého materialismu jako politického učení stála také ideologie scientismu čili fetišizace, objektivizace a absolutizace vědeckého poznání. A děje se to znovu i dnes. Opatření zaváděná v souvislosti s „pandemií“ byla zaváděna jako nevyhnutelná: je třeba naslouchat odborníkům, je třeba naslouchat vědcům (ovšem pouze některým), je třeba chránit naše zdraví, hrozí celosvětová pandemie, odlišné názory v tuto chvíli nejsou žádoucí, ba jsou nebezpečné, nasaďme si všichni spořádaně roušky, chráníme přece jeden druhého. Že nakonec o žádnou pandemii nešlo – ta výsledná čísla jsou směšná - to přece všichni vidíme.

Musíme si připustit, že vzdělávání a věda jsou dvojsečné – na jednu stranu nám otevírají obzory, na druhou stranu nás upevňují v omylech. Může se tak stát, že právě ti vzdělaní zůstanou nakonec těmi, kteří nechápou. A budou své omyly urputně hájit a potírat všechny, kteří by jejich přesvědčení mohli ohrozit. Proto ten apel na DVTV, který se objevuje v obou článcích, aby lépe zvažovali, komu poskytnou mediální prostor. Zvláště v druhém článku je pak znát ona obava, aby se alternativní pravdy nestaly rovnocennými „vědeckému poznání“.

Myslím, že Dušek dráždí intelektuály tím, že není blbej a přesto říká něco jiného, než co oni považují za jedinou pravdu. (Myslím, že podobně dráždím i já některé svoje přátele). A on opravdu není blbej, a taky je vzdělanej a taky chvíli studoval na fildě. Nedávno dokonce citoval Foucaulta: „Elity milují epidemie, protože jim umožňují hladce zavést opatření, která by se jinak setkávala s odporem.“

S tím by přece měli kritičtí intelektuálové rezonovat, ne? Jenže ouha, jakmile něco zavání duchovnem, nebo dokonce „konspirací“, rychle od toho ruce pryč. Levicový intelektuál přece musí mimo jiné dbát o to, aby byl supr cool, aby se náhodou nezašpinil s něčím… co zavání. Známe přece film Býval jsem levicovým intelektuálem… hlavně se nezašpinit. Zvlášť paradoxní to vnímám u těch, kteří se ve svých analýzách pokročilého kapitalismu se dostali opravdu hluboko, čtou takového Herberta Marcuseho a Guye Deborda. Ale jakmile narazí na určité znaky, které zavání konspirací nebo duchovnem, zastavují se ve svém zkoumání a dál nepokračují.

Taky jsem se dlouho snažil udržet přesvědčení, že za žalostný stav našeho světa může pouze síla kolektivního a individuálního nevědomí, a to i dlouhou dobu po svém „probuzení“. Proto jsem ostatně vytvořil mýtus o válce stromů proti strojům, o „první válce, které se člověk účastní pouze jako pozorovatel“. Jenže nakonec jsem musel připustit, že na vrcholu pyramidy a za oponou jsou zřejmě skutečně tací, pro něž jsou lidé dole jen figurkami na šachovnici, tací, kteří se nebojí za účelem zisku a moci rozpoutat války a sponzorovat obě válčící strany. A když se nebojí rozpoutat válku, tak proč ne zinscenovat celosvětovou pandemii? Je to ostatně v něčem elegantnější řešení než válka.

Nechtěl bych to ale zbytečně démonizovat. Je samozřejmě možno se na to podívat i z jiné perspektivy a vzít to tak, že jsme si jako lidstvo chtěli projít zkušeností pandemie, tak jsme si to zkrátka vyzkoušeli. A já věřím, že vedlejší pozitivní účinky této situace nakonec převáží ty negativní. Je ale dobré to vnímat jako volbu, ne jako přírodní, objektivní a nevyhnutelnou nutnost. A to je ostatně perspektiva, k níž bychom měli jako lidstvo stále více směřovat – k tomu, že jsme pány našeho osudu a jsme schopni ovlivňovat naše další směřování na této planetě jako společnosti i jako druhu. Protože pokud to ponecháme na nevědomých silách či bezduchých mechanismech Superstroje anebo na mocenských hrách těch, kterým jsme odevzdali svou moc, bude to pro nás bolestnější zkušenost, než když se k tomu postavíme vědomě.

Takže bych chtěl říct – a teď mluvím především k těm, kteří se podobně jako já ponořili do studia zdrojů, které mohou vzbuzovat obavy, aby si uvědomili, že temnota je vždycky podmnožinou uvnitř světla, aneb jak to moudře vyjádřil právě Dušek: „Ti, kteří se snaží uskutečnit nějaké své plány, nevědí, že existuje plán plánu. A nad tím plán plánu plánu.“

Ale zpátky na zem. Dušek je pro mě autoritou právě proto, že není odborníkem. Protože odborník je specialistou s úzce zaměřeným pohledem, což mu brání chápat svět v souvislostech. Naproti tomu Dušek je člověk s širokým rozhledem, který si dokázal najít svoje místo mimo zavedené instituce, ať vědecké nebo umělecké. Je to také člověk, který si postavil vlastní dům. A v neposlední řadě, je to člověk, který neopovrhuje lidmi. Kromě toho máme s Duškem společného učitele, jímž je profesor Ivan Vyskočil, který mě učil na Katedře autorské tvorby a pedagogiky, a Dušek mu asistoval ve večerní škole, z níž se posléze stala Ježkova akademie.

Širší rámec sporu o Duška je spor mezi moderní specializovanou medicínou a celostním, holistickým pohledem na člověka, která vnímá nemoc jako výslednici mnoha faktorů - toho, jak se stravuje, jak pracuje, jak bydlí, jak dýchá, jak myslí. Nemoc v tomto pojetí není náhodná, člověk neonemocní nazdařbůh. A to je na tom to velmi podstatné: pohledem celostní medicíny není koronavirus tím, co z něj udělaly všechny jednotlivé složky, které se podílely na vytvoření tohoto fenoménu (prohlášení WHO, stanoviska virologů, reakce politiků a imaginace masmédií), čili pandemickým virem ohrožujícím celou lidskou populaci tak zásadním způsobem, že je třeba NEVYHNUTELNĚ přistoupit k opatřením, která v dosavadní lidské historii nemají obdoby. V pohledu celostní medicíny je koronavirus něčím, co je mnohem více v souladu se zákonitostmi univerza, a proto není třeba kolem toho vytvářet hysterii a paniku.

Toto rozdílné pojetí a souvislost zdraví a svobody byly jasně, srozumitelně a přitom důrazně zformulovány ve výzvě Zdraví a svoboda. http://zdraviasvoboda.cz/

Za největší tragédii ve vzdělávání mediků považuji to, že jsou studiem natolik zahlceni, že nemají čas na nic jiného (a nutnost profesního vzdělání samozřejmě pokračuje i po ukončení studií medicíny), a proto nemůžou chápat člověka a svět ve všech souvislostech, celostně, holisticky. Jenže ono je to součástí logiky Superstroje, nechápat člověka. Myslím, že být v dnešní době lékařem s sebou nese ještě větší morální dilemata než být učitelem. A když si uvědomím, jak masivní obranné myšlenkové mechanismy si musí vytvořit učitel, co všechno musí vytěsnit, aby v tradiční škole přežil a byl schopen vykonávat svou práci bez každodenních pochybností, a když si představím, jak si podobné mechanismy musí vytvářet začínající lékaři, nevyvolává to ve mně zrovna důvěru v medicínu. Pustil jsem si zrovna dneska přednášku Co vám doktoři neřeknou od Ludmily Elekové a v mojí nedůvěře mě to dost utvrdilo.

Nakonec mám otázku spíš hypotetickou než reálnou. Chtěl jsem původně napsat pár slov, ale nakonec je z toho celkem rozsáhlý text. Kdybych ho chtěl teoreticky zveřejnit, bylo by vůbec kde? Těžko bych ho asi posílal do Deníku Referendum, aby ho přiřadili k mým deset let starým textům a deset let starému medailonku. V Alarmu o něj taky asi stát nebudou. Pak jsou tady alternativní média, ale ta, která sleduju, jsou audiovizuální, a do Aeronetu a podobných to taky posílat nebudu. Představuju si média, kterým bych rád dal přívlastek osvícená. To znamená, že by byla seriózní a intelektuální, ale zároveň by připouštěla alternativní výklad světa a usilovala by o syntézu modernity a tradice, západní vědy a novodobého duchovna, která by vytvářela diskurs pro budoucí svět. Jsou vůbec taková média? A pokud ne, nebylo by na místě nějaké takové založit?

Jan Kubíček