Měli jsme tady hnutí Mee Too a nyní máme protiotrokářské hnutí. Byli a nebo jsou Češi také otrokáři?

Co vy na to pane Zbořile?

„Je to zajímavé, já jsem nikdy neočekával, že se vrátí téma z dob studené války. Když bylo třeba hanět jednu nebo druhou stranu, tak se používala podobná terminologie jako dnes, když se mluvilo o politických procesech a o Stalinově teroru  v Sovětském Svazu, tak odpovědí bylo, že v Americe lynčují černochy. Rasové bouře pokračovaly ve Spojených státech při různých příležitostech, hned po smrti Martina Luthera Kinga atd. Rasismus v americké armádě byl ještě problémem v době vietnamské války, ale především to byl americký problém.

Ale dnes se skutečně podařilo ať už zásluhou mediální prodejnosti  rozšířit to téma do celého světa včetně samozřejmě těch lží nebo nepravd s tím souvisejících. Jsou nevědomé nepravdy, které jsou někdy záležitostí nedorozumění, pak jsou vědomé nepravdy, čili záměrné a pak jsou nepravdy, jejímž cílem je poškodit druhého. A všechny tyto tři typy se nám tady objevily jako nějaký nový fenomén,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Otrokářství ve Spojených státech…

„Američané o otrokářství natočili spoustu filmů, které se zabývají  nejrůznějšími pohledy na ten problém, který není jenom rasovou nenávistí, ten má sociální a politické zázemí. Když byl zvolen prezidentem Barack Obama, tak v tom hrála také roli nějaká pozitivní zmínka o rasismu a dlouho se všichni bavili o tom, zda je černý nebo poločerný. To co se odehrává dnes je pro nás pozoruhodné tím, že to zasahuje do Evropy, už to odnesla socha belgického krále Leopolda II., protože v Belgickém Kongu během 10 let bylo zabito 10 milionů jeho obyvatel.  Smutnou obětí rasismu je socha Winstona Churchilla před VŠE na Churchillově náměstí v Praze ale dělat z něj otrokáře proto že byl novinář v Jihoafrické unii na straně těch co potlačovali místní obyvatelstvo a že se choval v duch britské imperiální politiky na území Indie, Bengálsku, kde mu vyčítají hladomor,“ říká Zdeněk Zbořil.

Otrokářství u nás…

„Já jsem jenom čekal, kdy se někdo objeví s názorem, že i Češi byli otrokáři, no už se tak stalo, nevinná tvář české žurnalistky nám připomněla, že my jsme seděli v kavárnách v době, kdy existovalo otrokářství, kdy se  vozili otroci do USA a zřejmě ta autorka vůbec netuší o tom, jaká byla  atmosféra v Československu, jak jsme byli citliví na to. Pak se autorka mohla také zmínit o tom kdo byl z Evropy zavlékán do otroctví, nebyli to jenom lidi různé barvy pleti  z Afriky , ale byli to lidi, které odvlékala do otroctví turecká vojska Osmanské říše z tzv. Horních Uher a prodávali je na trzích ovládaných arabskými kupci, kteří se také zasloužili také o ten vývoz, krutou expedici lidí ze Subsaharské Afriky na americký kontinent.

Ale my máme ještě jinou zkušenost, my máme v našich dějinách první zprávy o kupci Sámovi a pražském tržišti s otroky a ani nevíme zda se Sámo nejmenoval Samuel a zda se jeho obchodní zájmy netýkaly také otroků.

A poslední příklad. Mně se zdá, že jako kdyby v té nenávisti ke  Spojeným státům se zapomnělo na norimberský proces, kde byli odsouzeni  lidé, kteří se podíleli na zavlékání obyvatel obsazené Evropy německými úřady k otrocké práci .To znamená, že tady není jenom otroctví evropskoamerické , afroamerické, ale tady je vnitřní otrokářství evropské, které bylo ještě součástí sociálních a politických změn v Evropě, uvnitř Evropy, proto byli souzeni váleční zločinci v Norimberku a pak se s tím evropské prostředí opatrně a nesměle vyrovnává až dodnes když se mluví  o gastarbeitrech, původně z Pyrenejského poloostrova, potom z Balkánu a dnes  tzv.osidlování Evropy imigranty v posledních pěti deseti letech,“ dodává Zdeněk Zbořil.