V květnu 1940 zaútočili Němci na Benelux (Belgii, Holandsko a Lucembursko) a ihned poté na Francii. 14. června 1940 vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže. Blitzkrieg na západě tak skončil po pouhých šesti týdnech.

 
První porážku tak dostal Wehrmacht až v létě téhož roku v letecké bitvě o Velkou Británii. Navzdory zdrcujícím útokům na Londýn a Coventry odrazily letky Royal Air Force německý útok. Hitlerovi v tu chvíli nezbývalo, než odložit plánované vylodění na ostrovy na neurčito.

Na jaře 1941 podnikli nacisté útok na severní Balkán, vybombardovali Bělehrad, 10. dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu. 27. dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés, čímž bylo balkánské tažení ukončeno.

Sovětský svaz byl napaden 22. června 1941. 8. září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování. Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů. Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků.

15.listopadu 1941  zahájili Němci finální ofenzívu proti Moskvě, jež měla být provedena obrovitým obchvatem města. Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu, vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil. Do 5.prosince 1941 byl celý německý postup zastaven. Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova, které byly vybaveny moderními tanky T-34, sovětský protiútok, který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět.

Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala. To byl jeden z hlavních zlomových bodů ve vývoji války. Druhý a rozhodující pak byl spjat s bitvou u Stalingradu, která začala 23. srpna 1942. Po několikaměsíčních bojích, z velké části v samotném městě Stalingradu, totálně zdecimovaná 6. armáda vedená maršálem Paulusem  31. ledna 1943 kapitulovala.

Narýsovali jsme si zde chronologii důležitých událostí průběhu druhé světové války mezi roky – jak se zdálo: nezadržitelného – německého postupu na západ a jih resp. jihovýchod, a mezi okamžikem čelního nárazu na východě. Zde poprvé začali nacisté svou válku prohrávat.

A zhruba v těchto okamžicích vystoupil německý vůdce Adolf Hitler s projevem, který – vedle obvyklé rétorické nabubřelosti – obsahoval tradiční témata – opovržení a nenávist k Americe, jmenovitě prezidentu F.D.Rooseveltovi, samozřejmé připomenutí hlavního viníka, jak tvrdil Hitler, všech strádání a hrůz, totiž „mezinárodního Žida“, a další pravidelné ideologické ornamenty. Hitler však už v tu chvíli musel vědět, že plánovaný blitzkrieg se nekoná, že válka bude ještě dlouhá a její výsledek pro Německo zdaleka ne tak jistý, jak předpokládal. Proto také v tomto projevu nacházíme nebývalou porci jakési transcedence, odkazů na sílu německého idealismu, osud, prozřetelnost a obecně vzato velkoněmeckou mystiku.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)