To, že na každého někdy ta minulost vyplave, je svatou pravdou a výjimky toto pravidlo jen potvrzují. Ilustrativním příkladem jsou dva soudruzi docenti a jeden pan vyčůránek. Prostě, čím kdo zachází, tím nepochybně také schází. Ústy, či spíše psacím strojem, Bohumila Hrabala by se dalo říci „A inspektorská zahrádka je v prdeli“ a to jen proto, že výpravčí Hubička se na noční směně nudil a místo obyčejného sexu se Zdeničkou Svatou ji ozdobil zadnici služebními razítky.

Jiří Hermánek – Bloger

A ani ostatní činy minulosti často nezůstanou skryty veřejnosti a pak se dějí věci, které mají buď vážný nebo spíše kabaretní nádech. Ostatně diskuze zde jsou toho zcela jasným příkladem.

A v daleko větším, skoro celostátním měřítku, to je zase jmenování profesorů.

Dnes slavíme Den vítězství v druhé světové válce a cílem současných oficiálních oslav není nic jiného než nakydat co nejvíce hnoje na stát, který zcela prokazatelně nesl největší tíhu války, utrpěl ty největší ztráty a oběti na lidských životech a nejvíce přispěl k vítězství: SSSR.

A důvod? Tím důvodem je samozřejmě ruský prezident Vladimír Vladimirovič Putin, člověk, kterému se podařilo probudit Rusko z Jelcinovské alkoholové letargie, což mu Západ, zcela jistě, nemůže nikdy odpustit.

Včera jsem přepínal TV kanály a přišel i na Hyde Park ČT24. Tam jakýsi proevropský tajtrdlík dostal z pléna dotaz o soupeření B. Obamy a V.V. Putina o titul „Number One světové politiky“ a já mám pocit, že existoval nějaký americký průzkum, ve kterém Putin získal přes 70%, ale nechci to tvrdit najisto.

Tento, poměrně mladý muž, typický proevropský šášula, otázku vůbec nepochopil a začal něco blekotat o HDP USA a Ruska, kde samozřejmě USA o jednu koňskou délku vedou, místo toho, aby mluvil o autoritě, rozvaze, zodpovědnosti a oblibě každého z těch dvou politiků.

A jedna věc je dnes už naprosto jasná. Obama je zcela „vodkecaná“ veličina, která, kromě jedné, manipulací získané Nobelovky, odejde z prezidentského úřadu s nulovou nebo ještě spíše zápornou pověstí. A to se, v žádném případě o V.V. Putinovi říci nedá.

Ale tento článek nemá být chvalozpěvem na Putina. To ani náhodou. Jen mi trochu „ujela klávesnice“, protože chci psát o tom, jak se zkreslují dějiny druhé světové války. Ne, že by se publikovaly nepravdy, to ne. Vše, co se píše, je víceméně pravda.

Ale píše se to tak, aby ty publikované věci vrhly co nejvíce hanby na současné Rusko, i když, stejně jako na Západě, jsou všichni zodpovědní politici již dávno na pravdě boží. Protiruský ukrajinský komplot nevyšel a tak je nutné zkusit jinou cestu.

Druhá světová válka vypukla 1. září 1939 přepadením Polska a byla vyhlášena o nějaký ten den později. Francie a Anglie sice Německu válku formálně vyhlásily, ale pouze jen formálně. Kdyby jednaly energicky a rozhodně, válka by nemusela trvat déle než dva měsíce.

Byl jsem v Německu v den třicátého výročí vypuknutí války, tedy v září 1969 a německé noviny a časopisy psaly jasně. Hitler riskantně vrhl skoro všechny své síly na Polsko a spolehl se, že Západ nezaútočí. Vyšlo mu to, přestože jeho západní křídlo bylo zcela odkryté.

Dokonce jeho propagandisté vysílali z německých zákopů francouzské písničky a všemožně se k Francouzům přátelsky měli – přece se nebudeme prát, že? A tak byla tato jedinečná šance, díky váhavosti a zbabělosti západních politiků, promeškána.

Zde ovšem platí ono staré známé o rybách „Kdyby byly ryby….atd“. Jistě, západní politici jednali ve svém nejlepším úmyslu a na druhé straně zase Stalin jednal tak, aby si zajistil co nejvíce výhod.

Nelze proto, kvůli současné situaci na Ukrajině a politickým schopnostem ruského prezidenta Putina, jednat tak, že vše, co provedl Stalin, potažmo SSSR bude polepeno negativními nálepkami a osvobození východní a střední Evropy vykládat jako dobytí.

Protože, pak se nedohodneme nikdy. Jak Západ, tak SSSR má směrem k nacistickému Německu svá bolavá místa a jak Západ, tak i SSSR mohl Hitlera zastavit dříve. A spíše to měl být Západ, ten jako první dostal historickou šanci, kterou promarnil.

A dnešní oslavy by neměly být záminkou k dalším protiruským výpadům, ale vzdáním vděku a úcty nejen všem padlým, ale i těm málo přeživším bojovníkům, kteří jsou ještě mezi námi.

A i když se lidský věk prodlužuje, tak myslím, že tato příležitost se za deset let již opakovat nebude.

Hezký sváteční den.

Zdroj: Blog autora