Přijde-li řeč na Pražské povstání, opakuje se mýtus Vlasovců. Někteří lidé tvrdí, že zachránili Prahu, jiní jsou soudnější a vědí, že pomoc Praze byla jen snaha ROA vyhnout se Rudé armádě a proniknout do zajetí Američanů. Věděli proč. V listopadu 1944 vznikla v Praze na základě manifestu Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kterému předsedal generál Andrej A. Vlasov, tzv. Ruská osvobozenecká armáda (ROA), jejímž základem byly již dříve zřízené dobrovolnické útvary složené z občanů Sovětského svazu.

Publicista Břetislav Olšer

Ve výcvikových táborech v Německu postupně vznikla první a posléze i druhá divize ROA, kterým velel plk. Sergej Bunjačenko. V Manifestu KONR oslovoval národy Ruska v boji proti SSSR, ale též předpokládal uzavření míru s Německem a vytvoření svobodného Ruska bez bolševiků.

Iniciátorem výstavby leteckých sil Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova byl bývalý německý letecký atašé v Moskvě generál letectva Aschenbrenner. Jako velitele letecké jednotky prosazoval bývalého sovětského letce Viktora Ivanoviče Malceva. V jednotce viděl vítanou posilu pro řídnoucí personál Luftwaffe (zejména na východní frontě). Argumentoval příkladem armádní skupiny „Střed“, která již v roce 1942 vytvořila ze skupiny bývalých sovětských letců jednotku pilotů, navigátorů, radistů a mechaniků Heeresgruppe Mitte. V roce 1943 přeletělo na německou stranu 66 sovětských letounů a v první čtvrtině roku 1944 ještě dvacet.

Ruská osvobozenecká armáda se Pražského povstání účastnila jednou divizí, která číselně překračovala předepsaný stav německé armády pro jednu divizi. To znamená asi deset jedenáct tisíc lidí. S různými skupinkami, které ustupovaly ze Slovenska a z Polska, jich tady v tomto prostoru bylo asi dvacet tisíc, ale to nebyla sjednocená armáda a nepodléhala jednomu velení. Přesto se na pochod dala, protože to pro ně byla šance. Šance si nějakým způsobem vysloužit benevolentnější jednání. A to v jejich případě znamenalo mnoho.

Ráno stálo 5. května 1945 v pražských ulicích okolo 1600 barikád. V Praze se objevily jednotky Ruské osvobozenecké armády. Tito uprchlí sovětští zajatci se rozhodli znovu ozbrojeni pod velením svého generála Andreje Vlasova bojovat proti diktatuře komunistické moci v Sovětském Svazu a to na straně s Německem. Jenže Německo čím dál více zadávalo ROA téměř sebevražedné úlohy, a tak po jednom takovém rozkazu odmítl Vlasov poslušnost a jeho armáda začala ustupovat na západ k Američanům. Pak se ROA v čele s generálem Sergejem Bunjačenkem rozhodla pomoci Praze. Vyrazili směrem k hlavnímu městu. Vlasovci obsadili mosty, ruzyňské letiště a zastavili útok SS skupin. Lidé vojáky vítali jako osvoboditele, byť Vlasovci byli vojáci v německých uniformách s červenomodrobílými nášivkami a kokardami na čepicích. Ale členové ČNR Vlasovcům říkali “Jste pro nás stejní nepřátelé jako Němci”…”

V České národní radě začátkem května 1945 probíhala bouřlivá diskuse, jak se k vlasovcům zachovat. Jejich pomoc byla důležitá, ale zároveň byla známa jejich minulost. V živé paměti bylo listopadové přijetí generála Vlasova u K. H. Franka v den slavnostního zasedání a ustavení Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), konaného pod záštitou předních činitelů nacistického okupačního režimu a SS.

Když vypuklo Pražské povstání, 1. divize Ruské osvobozenecké armády vjela do Prahy a přidala se na stranu povstalců. Byli to právě tito vojáci, kdo měli velký podíl na úspěchu akce, dokázali zadržet útok Němců a postupně je z Prahy vyhnat. Smíchov, Hradčany a Ruzyni zbavili Němců a pokračovali v útoku na druhý břeh Vltavy. Přesto oficiální velení povstání odmítlo Vlasovce přijmout a naopak nařídilo Bunjačenkovi, aby svá vojskaz Prahy odvedl. Vlasovci odešli se zajatými Němci, kterým zase vrátili zbraně.

Slyšel jsem v české objektivní ČT, že když konečně přijela do Prahy sovětská armáda, nebylo už co řešit Bylo dobojováno. Zase lež; během celého dne 9. května se ještě na mnoha místech střílelo a povstalci s Rusy prohlíželi horní patra domů a střechy od ostřelovačů, kteří stříleli po ruských vojácích a civilistech. Desítky nacistů si ještě dalo práci s vyřizováním osobních účtů. V celém městě se hasily požáry a bouraly barikády, k čemuž bylo hojně užíváno zajatců a kolaborantů. I když se nikdy nepodařilo přesně spočítat padlé, uvádí se, že v bojích o Prahu padlo přes tisíc pět set Čechů (včetně civilistů), přes tři sta Vlasovců a zhruba na tisíc Němců. Přibližně sedm set vojáků Rudé armády padlo při dobývání Prahy, ale „jen“ třicet jich zemřelo ve vnitřní Praze. Jedněmi z těchto obětí byli i tankisté prvního tanku, který vjel do Prahy a byl zničen na Mánesově mostě.

A tak 8. května odešly jednotky ROA z území Prahy a začaly se stahovat na západ. I když se část jednotek stihla vzdát Američanům, byli zajatci podle dohody se Sovětským svazem stejně předáni Rusům; 12. května 1945 je následoval i generál Vlasov, který byl 2. srpna 1946 odsouzen za vlastizradu a špionáž k trestu smrti. Škoda, že neuposlechl jako syn chudého rolníka, přání rodičů stát se knězem. Popravy vojáků ROA začaly již v Čechách, pokračovaly v Sovětském svazu a zbytek těchto kolaborantů byl odeslán do gulagů na nucené práce.

Úloha Vlasovců v Pražském povstání byla sice krátká, ale důležitá; byli to právě oni, kdož podpořili povstalce těžkými zbraněmi a svými stíhači Hetzer. Na mnoha místech by Němci jistě prorazili obranu nebýt jejich pomoci. V té době se na Vlasovce pohlíželo jako na zrádce a kolaboranty. Dnes jsou z nich bojovníci proti bolševismu; americký vzor – kdo je proti nám, je jen mizerný terorista, kdo hájí americké zájmy, je statečný bojovník za svobodu a demokracii… Jako ve Vietnamu, Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu či Libyi… Zlatý Usámo bin Ládin…?

Inu, dost dobře nechápu a rozum mi to nebere, proč všichni horují proti nacismus, který bojoval s bolševismem, takže vlastně byli Vlasovci ti správní chlapci na svých místech a proč vůbec slavíme vítězství nad fašismem, když je to ta správná ideologie, včetně Hitlera a vyhlazovacích koncentračních táborů…?

Zdroj: Blog autora