Dnes je 9. květen, sváteční to den. V kalendáři je psáno, že se dnešní výročí mělo slavit s příkazu Spojených států včera, ale to nic nemění na tom, že můžeme slavit i dnes. A pro mne jako autora rozhovoru s naším šéfredaktorem je to o to více svátečnější den. Proč? Protože po více jak třech měsících jsem dostal dvacet minut, abych Radka mohl vyzpovídat. Přemluvit Radka Veličku, aby poskytl rozhovor není jen tak, pokud jste člověkem z jeho redakce. Jiným je schopen odpovídat ihned. Ale jsem rád, že k tomu vůbec svolil. 

Radek Velička

Poskytuješ rád rozhovory nebo nerad? Ukecat Tě na pár odpovědí byl vcelku velký zápas, ale jiným je dáváš rychle a hned. 

Pro naší redakci je toto vůbec druhý a doufám, že i poslední rozhovor, který poskytuji. Nevidím v tom moc velkého důvodu, jelikož pokud chci něco sdělit, tak to napíšu. A pokud zajímá něco Vás mé kolegy, tak se ptejte, ale proč to hned ventilovat světu? Nechci odpověď. Souhlasil jsem s rozhovorem, ale určitě ne s debatou.

Ovšem pokud se ozvou z jiných médií, tak někdy rozhovor poskytnu rychle, někdy pomaleji, někdy vůbec. Ono vždy záleží na motivaci tazatele a na jeho otázkách. Pokud z toho vidím jen nějaký podfuk, tak ať jde dané médium do háje a tak jim také odpovím. Pokud z toho kouká něco zajímavého pro čtenáře, posluchače či diváky jiného média, tak rozhovor poskytnu rád.

Všiml si Tě dokonce i bulvár, kdy prý jsi zlý na Havlovou a Havla. Napsali: „…sice podle svých nechutných výroků působí jako psychicky labilní člověk…“ Co by jsi jim vzkázal?

Nic. Nemám totiž komu. Pod daný článek v Rytmu života (Rytmus hnoje) se totiž nikdo nepodepsal, tak komu co vzkazovat. On samotný plátek je hodný té přezdívky, že je to jen hnůj, tak proč se tím hnojem kydat, já na to prohlášením reagoval a to mi stačí. Pokud já o někom takový obrat použiji, tak se nebojím podepsat. Tak asi tak.

Až se budu nudit, tak se pokusím na tom vytáhnout nějakou korunku do redakčního rozpočtu, jelikož u článku byla zveřejněna i koláž, které jsou autorem, aniž by uvedli zdroj.

Slíbil jsem, že nebudu moc konkrétní do témat, ale přeci jenom. Kdy a jak  budeš slavit konec II. světové války?

Tak první připomenutí bylo 30. dubna v Hrabyni na památníku, kdy jsem z reportérkou Parlamentních Listů čekal na noční vlky. Získal jsem informaci, kdy a kde budou, tak jsem se podělil s „konkurencí.“A ve dvou se lépe čeká. To bylo připomenutí osvobození Ostravska. Vlci přijeli a bylo fajn.

Druhá oslava byla plánována v Praze na 6. 5. To jsem chtěl také napsat nějakou reportáž o Nočních vlcích v Praze, ale to bohužel nevyšlo. Osud byl proti. Vlci tam byli, ale já ne.

A poslední oslava proběhne dnes 9. května. Vždy jsem slavil tento den. Proč? Protože pro mne je to День Победы, ale také день рождения. Ale bude to jen klidné připomenutí, jelikož neduh, který mi zabránil tento týden zúčastnit se hodně důležitých společenských akcí, pokračuje.

Tak vše nejlepší k narozeninám. Jaké důležité akce Ti utekly a proč?

Díky. Tak už jsem se 6. května nemohl zúčastnit  právě návštěvy vlků v Praze, ale den před tím přijela na návštěvu Prahy Marine Le Pen, předsedkyně Národní fronty, kdy jsem musel odmítnout setkání s ní v Praze, které se konalo v předvečer konference, která se pak uskutečnila ve Sněmovně následující den. Takže seznámení Václava Klause a Marine Le Pen pod záštitou Jiřího Janečka musel pokrýt jen kolega Lukáš Petřík z Parlamentních Listů. Já se s dávivými kašlem dusil doma a nebyl schopen skoro dojít ani na toaletu. Tudíž cesta do Prahy byla nemožná.

Tak to je určitě škoda. Přeji rychlé uzdravení. Nyní otočme nyní trochu list.

My dva jsme spolu navázali spolupráci díky mé minulosti v policejních kruzích. Líbila se Ti má otevřenost a hned jsi jí dokázal využít. Nebojíš se informovat někdy až dost kontroverzně o práci nebo o instituci Policie České republiky, nebo mi dávat prostor na mé pohledy, které nejsou vůbec lichotivé? Někdy si dovolíme i karikovat.

Kdyby se bál, ta nedělám to co dělám. Nepiplám se s internetovými novinami na několika serverech ve Skupině serverů …bez politické korektnosti! To prvně. A pak jsem věděl předem, že obout se do policajtů nebude chození po tenkém ledě, ono to bude a je chůze po hladině. Ale je to hezké, když krysy v koutě prskají.

A když někdy i poprskají? No to je riziko řemesla v policejní totalitě zabývat se sborem, který většinově tvoří jedinci různých duševních, sociologických, mentální a jiných poruchu či retardací. Ovšem sám jsi příkladem, že se tam čas od času rozumný člověk objeví, ale zase rychle uteče.

Další otázku Ti už nedovolím. Stačilo, proto uzavřu náš rozhovor jediným vtipem o policajtech, jelikož zbytek nejsou vtipy, ale pravda. Tak tedy jediný pravdivý vtip o policajtech: Policajt se zamyslel.

Krásný sváteční den.

Neposlechnu a položím poslední otázku: Dne 9. května se neslaví jen Den vítězství; neslavíš jen své narozeniny, ale slaví se i Den Evropy. Co by jsi vzkázal těm co budou slavit Den Evropy, neboli Den EU?

Výstižně a krátce: Neberte tolik narkotik! Rozdělte se!

A speciálně Jakubovi Jandovi z Evropských hodnot: Jakube, když se budete ukájet pod modrým hadrem posetým hvězdami, tak se jim přikryjte. Ovšem asi to nepomůže, protože pokud něco vypadá jako dickhead, chová se to jako dickhead, mluví to jako dickhead, tak to asi bude dickhead. Potom je jedno zda je vidět i dick od něčeho, co je dickhead.