Babiš by chtěl odměňovat finančáky za vymožení daňových nedoplatků. Zdánlivě dobrý nápad. Nesměl bych ale znát strážníky, kteří plní městskou kasu pokutami, aby měli na svoji existenci. Díky, tak to vážně ne. „Pracovníci finančních úřadů nemají konkrétní motivaci. Pokud máme daňové nedoplatky, tak jsem očekával vždy nějakou odměnu při jejich odhalení. To tak ale není. To bychom chtěli změnit. V tomto směru musíme změnit motivaci našich úředníků,“ uvedl Babiš na tiskové konferenci, když uváděl vznik týmu Kobra, který by se měl od září zabývat daňovou kriminalitou. Jinými slovy, nic jiného mě jako změna motivace nenapadá, chce zavést systém odměn za to, když úředníci finančního úřadu vymůžou daňové nedoplatky. No potěš.

Základním pravidlem v systému udělování pokut státem či municipalitou za cokoli je naprosté oddělení příjmu z takových pokut od rozpočtu toho, kdo je předepisuje. Jedině tento model zajišťuje jistou míru nestrannosti a objektivity při řešení přestupků všech druhů. Jakmile se pokuta, udělená byrokratem, stává součástí rozpočtu, ze kterého je placena existence byrokratovy židle, zapomeňte na nestrannost a objektivitu. Vrcholem státní arogance a rozšířením prostoru pro korupční jednání je pak stav, kdy na počtu a objemu udělených pokut závisí měsíční odměna toho, kdo je předepisuje. Zářným příkladem budiž existence městských a obecních policií. Jejich práce se z velké části smrskla na vyhledávání situací, ve kterých lze pokutu na občanovi uplatnit. O ranním rozdělování práce, jejímž obsahem jsou sdělení velitelů ve stylu „dneska vyberete tolik a tolik“, nebo zdůvodnění výše odměn při výplatě ve stylu „sorry, ale vybral jsi málo, prober se“, by mohly být napsány knihy.

Chápu, že daňové nedoplatky jsou špatně. Co mi ale žalostně chybí je diskuse nad důvody, proč daňové nedoplatky vůbec existují. Ne všichni jsou totiž svině, které platit prvoplánově nechtějí. Podnikání mnohdy drží pod krkem dřívější rozhodnutí politiků, kteří se mylně domnívají, že za jejich neúspěch v realizaci „řešení“ může právě a jedině to, že lidé neplatí. Co třeba složitost daňových řízení? Co neuvěřitelná byrokracie, která nás řadí mezi poslední místa na světě? A co výše daní, když vezmu v úvahu, jak s vybranými penězi politici zacházejí? Nic takového. Místo toho budeme motivovat byrokraty na finančních úřadech, aby „udělali“ co nejvíce občanů a firem.

Jejich nová zamýšlená motivace ze strany Andreje Babiše by zjevně nabídla nějakou formu provize za „realizaci“, když si vypůjčím současnou oblíbenou formulaci policie a státních zástupců. Daňový poplatník by byl nad rámec dnešního mnohdy šikanózního jednání vystaven nerovnému souboji se státem, kdy v rámci posilujících pravomocí byrokratů jednoznačně tahá za stále kratší konec. Daňová řízení, postup byrokratů v nich a jejich výsledky by se tak staly součástí vlastní měsíční mzdy zaměstnanců finančních úřadů. Analogie se zájmovou činností městských strážníků se přímo nabízí. Kdo bude dál? Kdo další z dlouhé řady úřadů, institucí a byrokratů dostane do ruky nástroj, který Andrej Babiš zamýšlí poskytnout finančním úřadům, a který umožní zvyšovat si odměny tím, že si pracovník každý měsíc vyhledá nějakou kavku, kterou udělá?

Na první pohled možná líbivé opatření, zdánlivě posilující boj proti daňovým nedoplatkům. Jenže ďábel je ukrytý v detailech a svět není spravedlivý. Důsledky navrhované motivace by nakonec dopadly nejvíc především na ty, kteří se přiznají a jsou pro byrokrata snadno dohledatelní. Ti, kteří prvoplánově kradou, se budou smát dál. Díky za nápad, pane ministře, ale zkuste něco jiného. Jsem si například téměř jistý tím, že pokud by tu politici od roku 1989 nekradli jak straky, byly by daňové nedoplatky menší a nemuseli byste hledat nové kavky, které to za ty straky zatáhnou.

Zdroj: Blog autora