Petr Hájek komentuje nejnovější „operaci mediální fronty“ ve starodávné válce a nakonec doznává, že byl bdělým novinářem právem odhalen jako ruský agent. V přímé úměře ke stupňujícímu se napětí na východě Ukrajiny se „v druhém kole“ opět rozběhl stroj protiruské propagandy většiny českých médií. Již jsme o tom psali: V Doněcku a dalších místech řádí teroristé, zatímco hrdinní bojovníci za zájmy Spojených států a Evropské unie z Majdanu byli báječní demokraté, kteří právem svrhli nenáviděný režim. Je to pořád dokola. Jako vždycky.

Petr Hájek

Jenže: Naléhavost a nervozita propagandistické mašinérie je tím větší, že podle průzkumů, které si „tvůrci veřejného mínění“ hlavního mediálního proudu sami dělají, jim to tentokrát opět nějak drhne. Čím více tlačí na pilu mystifikací a lží, tím méně jim stále větší část veřejnosti věří. Proč, když zatím to vždycky tak pěkně „šlapalo“, a co si usmysleli, to jejich „konzumenti“ – od vlády až k hospodám – obvykle věrně opakovali?

Mohamedáni z pražské kavárny

Nejsou v tom tentokrát sami. Podobné potíže mají jejich „pokrokoví“ kolegové v Evropě i ve Spojených státech. Povinný jednohlas o „ruském nebezpečí“ také tam narušují „reakční živly“. Poměrně obsáhle jsme informovali třeba o ubohých útocích na ikonu americké pravicové žurnalistiky Patrika Buchanana. Není zcela vyloučeno, že v zámoří v nějaké podobě brzy obnoví kdysi tak populární „Výbory pro neamerickou činnost“.

Naši novináři však mají své vlastní hrdé tradice – i když v zásadě obdobné. Také stojí většinově vždy v „první linii“ boje za ideály… čehokoli a kohokoli, kdo je aktuálně na straně „pokroku“. Za první republiky pomáhali komunistům. Za německého protektorátu nacistům. Za sovětského sovětům.

Po listopadovém převratu se z nich většinou stali „havlisté“: Pomáhali u nás nastolit bruselský protektorát, a protože „čas oponou trhnul a změněn svět“, místo patolízalské oddanosti Moskvě jsou momentálně patolízalsky oddáni Washingtonu. Až Evropu dobude islám, budou z nich vzorní mohamedáni.

V ukrajinské krizi (právě tak jako předtím v srbské, irácké, afghánské, lybijské, syrské mnoha izraelsko-palestinských a všech podobných) stojí dnes proto vzníceným srdcem za každým zvukem, který k nim proudí z pražské US Embassy. Mají k tomu, kromě „ideových“ i praktické důvody. Jak pravil jistý jihoamerický prezident: „Jedinou zemí na světě, kde nehrozí státní převrat, jsou Spojené státy. Nemají tam totiž americkou ambasádu.“

V praxi jsme to mohli u nás vidět docela nedávno při pádu Nečasovy vlády.

Humanitární bombometčíci

„Ruské impérium je jako motorová myš s jedním programem. Spíš motorový mastodont. Chová se odjakživa stále stejně imperialisticky, se stále stejnými argumenty. Výsledky svých agresí nikdy nezahrne jako poučení do příštích plánů. Car, Stalin, Putin, vše rovno: požírej, polykej. Plní přání vlád, které samo do obsazené země dosazuje. Dosazené vlády si přejí vždy totéž – Ruse, obsaď nás.

Namátkou pár případů za jedno století: Finsko (tam plán s přivezenou vládou zrádců selhal), tři pobaltské republiky, Maďarsko, Polsko, Československo, kavkazské republiky, Afghánistán. Včera Krym, teď Doněck, zítra východní Ukrajina, pozítří západní. Po neděli pobaltské státy. Ke konci dalšího týdne státy Visegrádu. Teprve pak bude mapa Evropy zase správně.“

Tak pravil významný komentátor Babišovy MF Dnes, Karel Steigerwald (a určitě to nemyslel jako vtip, soudruzi totiž nevtipkují). Ta myšlenková konstrukce je přitom tak ohromujícím způsobem hloupá a primitivně propagandistická, až je dokonalá. Rozebírat ji samozřejmě nemá smysl.

Nejde však o Steigerwaldův vynález, naopak, je to typický tón orchestru z „tepla společné stáje“. Přesně v tomtéž duchu vysílá Česká televize a duní všechny ostatní „spojené hlásné trouby“ aktuální evropské revoluce. Tolik by si přáli nějaké to „humanitární bombardování“ Ruska, pokud možno „atomovkami“, jak velí soudružka Tymošenková. To by byly záběry a komentáře!

Sovětská lež

Základem je mantra: Rusko je pro havlisty nadále Sovětský svaz, přestože tam dnes mají volby podstatně svobodnější a kapitalismus podstatně „čistší“, než „u nás“ v socialistické Evropské unii. Bohužel tam už totiž nevládne vzorný demokrat Boris Jelcin, přítel Václava Havla, kterému se málem podařilo zemi úplně rozložit.

Že Rusko bylo ve skutečnosti první a největší obětí sovětského systému? Že bolševismus tam byl i s Leninem importován Německem, Spojenými státy a Velkou Británií, jako Pátá kolona, jež měla zařídit (a zařídila) ruskou kapitulaci na konci První světové války? Že Stalin nebyl Rus, ale Gruzínec? Že se to „exportérům“ nakonec vymklo z rukou a stvořili si ze světového komunistického hnutí hlavního protivníka? Že to stálo život milióny Rusů? Tak složitou úvahu od našich chrabrých „rusobijců“ nečekejme.

Potřebují nepřítele. Západ je v hluboké hospodářské a politické krizi, jež je důsledkem (nikoli příčinou) krize hodnotové, mravní a duchovní. Krize identity. Uměle vytvářený „nepřítel na Východě“ to má jako obvykle „zakrýt“. Rovnice Rusko = Sovětský svaz je proto základní mantrou i současné „předválečné“ kampaně, bez ohledu na to, půjde-li opět „jen“ o válku studenou.

Agenti

Ve Steigerwaldově článku je však jedna veledůležitá fráze, která vše posouvá do nové roviny: (…) „Proto Rusko pochoduje. Kdo to nevidí, je budˇ slepec, nebo ruský agent.“

Slepec nejsem. Důkazem je, že jsem si tuto odpornou bolševickou větu mohl vlastníma očima přečíst. Žádné „pochodující Rusko“ přesto nevidím, jen pokus Západu změnit skrze vyvolání ukrajinské krize srategickou situaci na hranicích velké východní mocnosti – za cenu šílených rizik pro celý svět.

Jsem tedy podle této logiky ruský agent. Co s námi asi naši pokrokoví soudruzi zamýšlejí? Internují nás na Ministerstvo pravdy a lásky? NÁS, protože, jak výše řečeno, nejsem v tom „nepřátelském vidění“ reality zdá se zdaleka sám. A přibývá nás.

Nás, kteří jen bezmocně necivíme na obrazovky se znakem ČT, kde se už ani „pro forma“ nemihne jediný nositel jiného názoru či informace, než je ta oficiální, jako učebnicový příklad toho, co v praxi znamená „veřejnoprávnost“. Nás, kteří si pouštíme „zakázaná videa“ z Majdanu a Krymu, kteří čteme zprávy o skutečném stavu věcí.

Pokud soudruhy kádrováky znervózňuje, že navzdory masívnímu tupému vymývání mozků česká veřejnost ve stále větším počtu začíná intuitivně prohlédat „ukrajinskou a ruskou lež“, chtěl bych je uklidnit. To už je úděl propagandistů. Co s tím? Jako vždy – houšť a větší ráži!

Doznání a Pandury

Poslední větou svého udavačského článku však Karel Steigerwald, dnes již vrcholný představitel českého pravicového bolševismu z pražské kavárny, přece jen dává jistou naději na změnu:  „Je to začátek konfrontace,“ praví.

To lze podepsat. S výhradou, že jde nikoli o začátek, ale o pokračování konfrontace mezi „konzervativními“ obránci svobody a levičáckou „Jednotnou mediální, politickou a kulturní frontou“. Při vší bídě je tak alespoň zase trochu jasněji. Steigerwaldové všech barev, od leva do prava, právě usedají do společného „EU Panduru“ – a troubějí na pochod ódu. Na radost. Mají mocné spojence.

Včetně prezidenta Zemana, který z Pražského hradu pod dohledem německého šéfa europarlamentu vyzývá NATO, aby Rusko „zastrašilo“.

Včetně Karla Schwarzenberga, experta na Vladimíra Putina, který na to vždycky kápne:

„Každý člověk je z velké části určen svou výchovou a školami. Obyčejně poznáte lidi, kteří prošli slavnými anglickými školami, jako je ‚Eton. Ti mají jedno myšlení. Lidé, kteří prošli Harvard Business School, mají zase jiné. A lidé, kteří prošli akademií Felixe Dzéržinského (škola KGB, Putin byl školený agent, pozn. Lidových novin), mají své myšlení“, vysvětlil vystudovaný hajný.

„Narodil se 7. října 1952 v sovětském Leningradu. Jeho rodiče byli oba dělníci, otec bojoval jako člen Rudé armády v druhé světové válce, v zimě 1942 byl těžce raněn při obraně Leningradu, matka zůstala a přežila celou blokádu Leningradu. Putin měl i dva sourozence, narozené ve 30. letech, jeden bratr ovšem zemřel pár měsíců po narození, a druhý na záškrt při německé blokádě Leningradu. Putinova babička byla zabita německými vojáky a jeho strýcové z matčiny strany zahynuli na frontě,“ říká o ruském prezidentovi wikipedie.

Lze pochopit, že takový „plebejský“ životopis je pro vznešeného předsedu TOP 09 logickým důvodem ke zhnusenému odplivnutí. Holt, Herr Schwarzenberg, každý má své University…

Ale žádný strach, že by mu ty jeho někdo připomněl. Vždyť mocná „mediální fronta“ sedí v tom Panduru jako obvykle s ním. Zase vyrážejí společně statečně bojovat za naše výsostně české zájmy: Srbsko, Kosovo, Irák, Lybie či Sýrie, dnes Ukrajina a Rusko, zítra Írán…

Stará bolševická zábava „Lov na nepřátelské agenty“ může po Steigerwaldově „výstřelu z Aurory“ opravdu začít. V konfrontaci s havlisty se tím však pro druhou stranu barikády nic nemění. Půjde pouze o „pokračování války jinými prostředky“.

Zdroj: protiproud.cz