Co na to říci vážného? Především to, že to je zcela zbytečný problém. Jakékoliv zobrazení nejen Ježíše je totiž v rozporu s moudrou biblickou tradicí, zakazující zobrazování zejména náboženských představ. Je to přímo v Desateru, takže by to měl každý křesťan znát. Problém je ale asi v tom, že ten příkaz křesťané znají, ale berou si z bible jenom to, co je zdánlivě k něčemu opravňuje (což se naučili od některých židů a mnozí muslimové též sdílejí toto „vyzobávání rozinek“ ze svatých textů).Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Krom toho jsou jejich představy o bibli opravu svérázné. Umberto Eco napsal, že když se na texaských školách měla v 19.století zavádět výuka cizích jazyků, postavil se proti jeden senátor a takto logicky argumentoval: „Jestliže Ježíšovi stačila angličtina, pak nemáme dalších jazyků zapotřebí.“

To potom člověk začíná diplomatickému vyjádření canterburského arcibiskupa docela dobře rozumět, ale ne jako kroku vstřícnému, vycházejcího z poznání, ale jako kroku poněkud zoufale zpozdilému, kterým se někdo snaží něco zachránit.

Avšak židovská moudrost, uložená ponejvíce humorně, aby se dobře pamatovala, však tento problém dávno vyřešila. Vtělila celý ten proces do vyprávění o Chajimu Jankelovi, který sice prošel klinickou smrtí, ale protože nebyl poblíž žádný doktor, posléze se zcela uzdravil. Stal se jakousi atrakcí, protože neustále vyprávěl, jaké to „tam“ bylo. Za čas ale přišlo, co přijít muselo – velký generalissimus Stalin se o tomto zázraku dozvěděl a poslal Chajimkovi pozvání, které prostě nešlo odmítnout.

„Povězte mi, soudruhu Jankele, co jste tam viděl? Je Bůh?“, zeptal se Stalin v Kremlu. Chajimek se rozhlédl, ztišil hlas, a špitl: „Je.“ Stalin zaúpěl: „Maminka měla pravdu. Měl jsem zůstat na semináři!“ Pak se mu vrátila barva a přikázal: „Soudruhu Jankele, nikde o tom ani slovo! Jinak - !“ Jankel pochopil a rychle spěchal domů. Tam však už byl dopis, pozvání od papeže. Těžko odmítnout, v této konstelaci, pomyslel si Chajim a vydal se do Vatikánu.

Papež ho také přijal k audienci mezi čtyřma očima: „Tak jak, synu? Je Bůh?“ Chajimek se rozhlédl, ztišil hlas, a špitl: „Bohužel, není.“ Papež ztratil barvu. Když jí znovu nabyl, pravil: „Chajime, nikde ani slovo! Je na tom založený velký byznys. Umíme se revanšovat!“ Jankel pochopil a rychle spěchal domů. Tam však už byl telegram, pozvání na golf do Spojených států amerických. Divná věc, všechno placené, kvůli blbému golfu ... ?