Nedávno uvedený dvoudílný film scenáristů Lucie a Josefa Konášových a režiséra Bisera Arichteva Anatomie zrady opět otevřel diskusi o historií zavržené postavě české protektorátní reality, novináři, vojákovi a politikovi Emanueli Moravcovi. 

Petr Žantovský

Jeho role v našich dějinách je mnohostranná. Od účasti v čs. legiích přes prvorepublikovou věrnost Masarykovi a ideji československé republiky po jeho mesalianci a posléze aktivní službu nacistickému protektorátu. Film naznačil, že Moravec si své pookupační kroky sám sobě vysvětloval svým vlastenectvím. Mnohokrát zdůrazňoval, že mu jde o přežití českého národa, a to spatřuje jako možné uprostřed válčící Evropy pouze v „ochranném“ lůně Třetí říše.

Během posledního půlroku války sepsal Moravec řadu úvah, postupně reflektujících celkový vývoj mezinárodní situace, která se postupně nezadržitelně vyvíjela směrem k porážce Německa. Ve svých článcích pro časopis Přítomnost a ve svých nedělních úvodnících pro Lidové noviny, stejně jako v několika rozhlasových projevech se snažil téměř do konce vzbuzovat optimismus a víru v konečné vítězství Říše, ale naproti tomu i s jistým smyslem pro realitu naznačoval možné následky jejího poražení a tím vykresloval i možný poválečný vývoj z pohledu českého národa, který spatřoval jednoznačně v bolševizaci země. Přinášíme několik Moravcových článků a projevů z tohoto období jako dokument toho, jakou podobu měla tehdejší propaganda. Moravec, chceme-li či nechceme, patří k našim dějinám, a je tedy třeba znát i jeho vklad k této historii. Verdikt nad ním si jistě dokáže každý učinit snadno sám.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)