Takto na mne zapůsobila fotka ženského fotbalového týmu v USA, kdy před začátkem zápasu při hraní hymny všechny hráčky  klečí, aby uctily zabitého černošského kriminálníka. Pouze brankářka stojí s rukou na srdci a vzdává čest hymně své vlasti.

Velmi mi to připomnělo ikonický snímek z roku 1936, který zachycuje nadšené hajlování dělníků přihlížejících slavnostnímu spuštění cvičné lodi Horst Wessel na vodu. Uprostřed davu stál muž zachmuřeného vzezření se založenýma rukama, který s e odmítl k nacistickému pozdravu připojit. Podobnost obou historických momentů je i v tom, že Horst Wessel byl člen nacistických oddílů SA, známý svým násilnickým chováním. Do dějin se zapsal tím, že napsal nacistickou hymnu a ve svých 22 letech v roce 1930 byl zabit německými komunisty.

Počínání rasistického politického hnutí Black Lives Matter (BLM) však nemá analogie jen v Německu na počátku třicátých let, kdy všechny politické akce doprovázely násilnosti, ale ještě více připomíná carské Rusko v únoru 1917. Imperium se tehdy nacházelo v krizové situaci kvůli své účasti v První světové válce. Po třiceti měsících bojů, velkých lidských ztrát, demoralizace a hladu se v tehdejším hlavním městě Petrohradu vytvořila výbušná situace. Mimo jiné kvůli tomu, že se do anonymity metropole stáhly desítky tisíc zběhů a nejrůznějších lidí na okraji společnosti.
   

Ti nakonec dokázali změnit původně poklidné protesty proti problémům se zásobováním v sociální bouře doprovázené rabováním. Důsledkem byla abdikace cara a vznik Prozatimní vlády. Takzvaná Únorová revoluce (co se odehrála v březnu) se velmi podobala tomu, co dnes pozorujeme ve Spojených státech – byla původně anonymní a jen chtěla svrhnout panovníka. BLM také (podobně jako Žluté vesty ve Francii) nemá vůdce a jedním z jeho cílů je zabránit znovuzvolení Donalda Trumpa. Pandemie koronaviru ostatně válečné poměry připomíná. Protestní hnutí pak svým neskrývaným protibělošským a protiasijským rasismem zase připomíná nacismus a jeho teorii o nadřazených a podřadných rasách.